Na sever

U tohodle filmu jsem tak trochu neměla tušení do čeho jdu, možná proto jsem byla celkovým pocitem po shlédnutí mile překvapena. Ze začátku trochu zmatené, s postupem času lepší a lepší. Epizodky hrdinovy cesty za synem osvěžují a hřejí při pohledu na tu vyprahlou, zimou a větrem ošlehanou pustinu norských plání. Po nás potopa, po Jomarovi prach a popel :-)) 4 hvězdy, konec eno nuno. (31.10.2009)

Totálne ale totálne suchý humor, očarujúca severská príroda a tupý výraz týpka čo si žije svojský nezáživný život. Na sever je nenápadný snímok, ocení ho skôr ten, čo má rád prvoplánové vtípky a jednorazové gagy, pretože práve na tomto princípe fungujú aj divácke sympatie - či antipatie. U mňa jednoznačne to prvé.. (20.04.2010)

Jeden zdanlivo chladný človek, zbavený vonkajších emócií a utápajúci svoje úzkosti v chlaste a fajčení, cestuje po chladnej nehostinnej a zároveň prenádhernej krajine a cestou stretáva postavičky, ktoré sú karikatúrami normality...čo k tomu dodať, je to minimalistické, založená do veľkej miere na benevolencii a nastavení diváka. Môže to byť cool, vtipné a rovnako tak nudné a trápne prvoplánové...Ja som sa na to vyspal a pozitívne pocity prevažujú... Btw - scéna s roztápajúcim sa ľadom a skútrom - parádna!:))) (20.04.2010)

Vypsat dojmy z filmu je oříšek. Je to totiž dobrý film. Při pohledu na některé situace se divák i zasměje. Ale charakter hrdiny a jeho jednání v určitých situacích neumožňují se s ním ztotožnit, bez ohledu na to, že hl. postava je alkoholik a poloviční blázen. Pokusím se to vysvětlit. Když se Jomar vydává na cestu, zapálí zázemí vleku, kde pracuje. Nevíte, proč to dělá. Požár se ještě objevuje během cesty, kdy skončí v plamenech bouda, v níž Jomar přenocuje. K požáru dojde Jomarovou nepozorností, ten se ovšem nenamáhá s hašením a drandí si to dál. Nevím, jestli to má být ukázka specifického severského humoru, v tom případě na to nemám buňky, anebo něco jiného (viz dál). Ani z ostatních diváků se ale nikdo nesmál. Cesta má asi znázorňovat hledání vlastní identity, to by vysvětlovalo opakující se motiv "po mě potopa" ve smyslu zbavení se starých zatěžujících věcí - kdyby však nešlo o objekty a subjekty, které mu vždy v dané situaci nezištně pomohly. Jsou tam ale i veselé scény a záběry zasněžené krajiny jsou lahodící oku romantikovu. Vybraná hudba taky pěkně doplňuje film. A co po skončení filmu diváci? Odcházeli spokojení. Je však dobré vědět, že v té skupince, která se v kině sešla, nebyli žádní vyznavači konzumu. (10.11.2009)

Ve spoustě komentářích se střídají slova jako "nezajímavé", "nudné", "nevtipné." Nedokážu souhlasit ani s jedním. Mě se tato mlčenlivá, avšak svým způsobem velmi výmluvná cesta "Na sever" velmi líbila. Pokud se mluví o komedii v souvislosti se severskými filmy, nemůžete od nich očekávat klasický a výrazný humor, na jaký jsme zvyklí. Severský vtip je specifický v tom, že se v melancholicky posmutnělém příběhu na pozadí drsné, zimní krajiny snaží ve vší té vnitřní bolesti, pocitu odloučení, osamění a citového strádání vykrojit nějaký kousek a "posypat" ho trochou, zcela sotva viditelného, či vnímatelného vtipu. Já zde pár takových momentů objevila, a vykouzlily mi lehký úsměv na tváři, pod kterým se však i tak skrývala ona melancholie. Milá dívka s deníčkem, mladý bagrista a jeho fígl s tamponem na hlavě a starý muž čekající ve stanu s řetězem na noze. A samozřejmě nádherná, mrazivá příroda bez hluku, davů spěchajících lidí a stísněnosti urbanizovaných metropolí a velkoměst. Bez všech těch banálních a plytkých hovorů okolního světa, které se nám v mysli slévají do jednoho nesmyslného bzukotu. Bez pocitu nepříjemných pohledů, které nás sledují, když projdeme kolem zástupu lidí. Bez prostor zastavěných moderními nákupními komplexy a lidí, kteří se jako šílení ženou, aby kupovali "nezbytné" "super značkové" výrobky a oblečení, aby byli "in". Bez všech těch skupinek povrchních dívek řešících "nehty, vlasy, krásu, módu" a podobné banality, kupujících si sračkoidní ženské časopisy. Bez skupinek mladistvých smradů a vygumovaných kreténů, jejichž jedinou slovní zásobou jsou slova jako "chlastat, vole, debile, p*čo" doprovázené hýkavým primitivním smíchem. Bez mládeže s nezájmem o jakékoliv skutečné hodnoty, na níž je prováděn brainwashing pomocí současné přetechnizovanosti a vyumělkovanosti světa. Bez doby, v níž se často city a tolerance ztrácejí v sociálních sítích, drahých mobilech a značkových hadrech. Bez vší té povrchnosti, bezohlednosti, nezájmu, lží, odsuzování, předsudků a svazujících konvencí. Na sever je chladivým pohlazením proti všem těm místům, kde máme pocit, že na nás vše padá, lidí je příliš, hluk moc výrazný a kde bychom se radši schovali na místo, jako je v tomto filmu. (08.02.2012)