Milionová bankovka

Rok 1954 jsem nemohl začít ničím jiným, než oblíbeným filmem mé mamky, která ho měla moc ráda a který jsem viděl jako dítě. Milionová bankovka je kouzelná komedie ze staré Anglie, vycházející z toho, že když obyčejný chudák dostane zdánlivě neproměnitelnou milionovou bankovku, i její vlastnictví mu zajistí lepší život. A funguje to kouzelně - obchodníci se můžou přetrhnout ochotou, je ubytován v nejlepším hotelu, uveden do společnosti, jeho jméno stačí aby akcie šly nahoru a potkává i lásku. A když to vypadá že bankovku nemá, zase ho všechno opouští. Zkrátka nádherná studie toho, jak peníze otevírají dveře a k tomu moc milý film s neselhávajícím Peckem. (10.08.2018)

I děti kapitalistů potřebují své pohádky. Třeba o tom, že peníze mají velikou moc, ale lásku si za ně nekoupíte. Milionová bankovka tak nevědomky potvrzuje Marxovo učení: kultura patří do nadstavby, která je závislá na základně (ta určuje, kdo vlastní výrobní prostředky). Buržoazie si tedy vytváří mýtus o kapitalismu s lidskou tváří - základní kapitál je nutný, ale zbytek závisí na důvěryhodnosti podnikatele. A kdo by nevěřil Gregory Peckovi? Filmový přepis Twainovy povídky je sice vybroušený klenot po všech stránkách, ale přesto tomu hemžení pánů v buřinkách nějak nemohu přijít na chuť. (08.05.2010)

"Čekám na drobné zpátky." Netoužím po bankovce, jejíž nominální hodnota by odpovídala jednomu milionu liber z roku 1893. Netuším, o kolik peněz se jedná a ani nevím, jestli bych to číslo dokázal přečíst. Co ale vím určitě, je to, že nikdy nechci trávit čas mezi snoby. On ten nápad s bankovkou je vynikající, zábavnejch momentů je tam spousta, ale ti zmetci s desítkami obleků pro každou příležitost mě štvou. Přesto si dovolím souhlasit s pronesenými výroky, že být milionář je drahé a platit účet u krejčího je nehoráznost. (30.11.2021)

A takhle to dopadne, když lidé ucítí pach/vůni peněz :) dva boháči z dobrého rozmaru a dlouhé chvíle uzavřou sázku o tom, jak se lidé budou chovat v přítomnosti milionové bankovky. A opravdu se děly věci. Pověst o americkém milionáři se šířila, jemu se kopily výhody a to všechno aniž by měl jedinou vlastní libru v kapse. Gregory Peck je sympaťák, slečna Porscha mi strašně připomínala Emily Bluntovou, akorát jí nadabovali úplně šíleným pisklavým hlasem. Bylo to vtipné, vkusné, poučné. Místy jsem se sice lehce nudila, ale pak to vždycky vyvážil podařený malý zvrat v ději. (05.04.2014)

Jako studie charakteru člověka je to ploché. Jakožto společenská kritika poněkud vykonstruované a zjednodušené. Což je samozřejmě v pořádku, vzhledem k době vzniku a faktu, že to má být lehká komedie. Tento film bych společně s Císařovy nové šaty, pouštěl jako Pohádku o penězích žákům základních škol. Aby viděli jak to funguje. Aby pochopili, že mnohdy má větší sílu to čemu lidé věří, nežli pravda. A aby pochopili jak je společnost prorostlá pokrytectvím a předsudky. Ano, i dnes po sedmdesáti letech je mnohé z toho aktuální. Stačí vytvořit pouhý dojem ekonomické síly a vše se kolem vás začne ohýbat. Tohle Twain popsal už před téměř sto lety... . (24.03.2024)