Zúfalci

Docela jsem se zapotil. Jen nevím, jestli za to může moje angína nebo banda zoufalců. Nemám rád přesně tenhle typ paskvilů, které jsou někde na hraně mezi filmem a dokumentem. Ono vlastně se vším, co je někde mezi, bývá kříž. Jedinou výjimku svírají dámská stehna, čemuž se ovšem Zoufalci ani náhodou nepřiblížili. (24.07.2013)

Absolventský film Jitky Rudolfové pojednává o šestici bývalých přátel, kteří se po létech setkávají na pařbě v rodném Jablonci, odkud všichni dříve zdrhli do Prahy. Každý má svoje problémy a neví pořádně sami, jak dále naložit se životem. Tak se mezi sebou domluví, že by mohli koupit nějaký statek mimo Prahu, kde by všichni pospolu bydleli, to bylo totiž kdysi jejich tajné přání. No, musím říct, že jsem čekal bídu, ale nakonej jsem docela spokojen. Sžíravá satira je podobná filmům Věry Chytilové, to samé platí o kameře, která je přímo uprostřed vyprávění a působí dokumentárním dojmem. Je vidět, že Jitka má Chytilku nakoukánu :). V druhé polovině mě zaujal střih, který chytře kombinoval spolubydlení na statku s přípravou, než se tam partička vypravila. Možná mě trochu vadilo amatérské obsazení některých postav, ve výsledku film hodnotím silnou trojkou. (24.11.2022)

Plusem je určitě kamera, která mi svým těkáním hodně připomněla Chytilovou. Dokonce i to jakoby dokumentární sledování "zoufalců" se mi líbilo, stejně tak (vlezlá) muzika mi pořád pobroukává v hlavě. I když bych generačně mohl být jedním ze zoufalců, tak na víc jak tři hvězdičky to po prvním shlédnutí nevidím. (15.06.2010)

...Přiznám se, že tohle je první komentář, u kterého bych si snad i tajně přál, aby přišel autorům do ruky... Velice dobrá hořkosmutná nekomedie, jejíž valnou (tu bezobsažnou) část nejspíš zažil každý, kdo v dospělosti měl nějakou "partu". Dokumetnární, pravdivý styl mi i při několikérém sjetí přišel fascinujícím způsobem hypnotickej. A ta parta? My se třeba známe už od vejšky, nacházíme se ve stejném věkovém rozmezí, slejzáme se na statku... a všichni do jednoho žijou zcela nefunkční, rozbitý životy. Vím, proboha. Jsem taky zoufalec. Poznal jsem se. Stejně jako jsem "poznal" celou řadu lidí z užšího i širšího okruhu. Možná proto mě tohhle "zrcadlo" ztracené generace, která fakticky nedokáže s nikým žít, tolik bavilo. A dost už moudra, pro dnešek. Teď už jenom trocha toho bulvárního žvatlání: ... Taky mám kamaráda, kterej seznámil svou ženu s většinou svých milenek. Říká jí žabičko a sluníčko a ťuťuťu a pak s ní řeší, že se zamiloval někde "vedle". S oběma děvčaty jezdí společně na výlet, přičemž legitimní manželka i milenka o sobě vzájemně prohlašují, že "ta druhá je f-a-j-n." Manželka s takovým smutným pohledem někam do středu Zeměkoule. Zoufalství. Zvlášť být na tom výletě s nima. uF... (23.03.2016)

Když ve vás film vyvolá myšlenky na sebevraždu, tak je asi něco špatně. Neviděl jsem moc depresivnějších filmů. Tuto skutečnost však nelze považovat za velký plus, jelikož nešlo o depresivní atmosféru ve filmu, která vtahuje diváka do děje, ale přímo v mé hlavě, kde se díky utahanému tempu a ujetým monologům postav tvořily úvahy naprosto šíléného kalibru. Vše nakonec zachraňují sympatičtí herci a také jedna vychlazená Plzeň, kterou jsem si při sledování neodpustil a zabránil tak dalším chmurným myšlenkám. (20.06.2011)