Zúfalci

Docela jsem se zapotil. Jen nevím, jestli za to může moje angína nebo banda zoufalců. Nemám rád přesně tenhle typ paskvilů, které jsou někde na hraně mezi filmem a dokumentem. Ono vlastně se vším, co je někde mezi, bývá kříž. Jedinou výjimku svírají dámská stehna, čemuž se ovšem Zoufalci ani náhodou nepřiblížili. (24.07.2013)

Některé postavy sice vypadají jako zbytečné karikatury (manžel Dagmary a ten zženštilejší z gayů obzvlášť), ale jinak Zoufalci působí až pozoruhodně autentickým dojmem. Člověk má místy opravdu pocit, že sleduje nelichotivý dokument o lidech, kteří stále něco chtějí, ale pořádně neví, co vlastně, a tak utíkají (do "tý Prahy", na "tu chalupu"...) a utíkají... Je to určitě stejně tak velká zásluha scénáře, který režisérka poskládala ze skutečných příběhů jejích známých, jako chytré režie, přehledně míchající několika časovými rovinami, a sympatického týmu neokoukaných herců, jimž tu partu prostě věříte. Vtipů není mnoho, ale když jsou, tak jsou opravdu vtipné, což se také cení. (23.12.2011)

2007 - PUSINKY, r. Karin Babinská. 2008 - KULIČKY, r. Olga Dabrowská, 2009 - ZOUFALCI, r. Jitka Rudolfová. Zdá se, že vedle mladé generace filmových tvůrců, u nichž je styl nositelem významu a výpovědní hodnoty (Najbrt, Sláma, Ševčík), se v české polistopadové kinematografii objevuje linie mladých tvůrkyň, které dokončily či dokončují studium na FAMU a jde jim především o postihnutí mentality různých generací. Zatímco Babinská a Dabrowská ve svých debutech hledaly suverénní formální výraz, což na druhou stranu ale korespondovalo s tématy jejích snímků, Rudolfová se představila formálně svébytnou prvotinou, u níž je ale problém někde jinde. Stylistická preciznost, kdy vyniká především práce se zvukem, jeho zdroji a "asociativní" montáž, spolu s vyprávěním s nespolehlivými flashforwardy pro mnohé diváky zastře vykonstruovanost, diváckou podbízivost a lživost toho, o čem se vypráví. ZOUFALCI nemají trojrozměrné, živoucí a skutečně dýchající postavy, nýbrž několik sociologických typů a karikatur (existuje český film, který mj. tematizuje homosexualitu a přitom postava gaye NEodpovídá pouze heteronormativní představě?), na nichž se demonstruje jednoduchá teze vyjádřena již na plakátech věnovaných konkrétním figurkám. Na místo toho, aby se o mentalitě lidí v určitém věku něco sdělilo, zde máme sled divácky vděčných scének na určitá témata - tloustnutí, alkohol, přiznání homosexuality rodiči, výlety s bývalým přítelem ad. Film tak neříká něco o generaci třicátníků, ale spíš prozrazuje mnohé o divácích, kteří se s takovými chcípáčky cestujícími z města ztotožní. A postavit jeden polistopadový trend v české kinematografii, tj. cestu z města, na hlavu tím, že posílím jiný, tj. chcípáčkovství, mi přijde jako vytloukání klínu klínem. Přestože je Rudolfová žačkou Věry Chytilové a v ZOUFALCÍCH odkazuje na DĚDICTVÍ a HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, má bohužel blíž k pozérskosti jednoho z představitelů některými novináři vykonstruované "nové nové vlny 90. let" - Davidu Ondříčkovi. 5/10 (14.11.2009)

Opravdu zoufalý film. Člověku, co právě potřebuje rozveselit, rozhodně náladu nezvedne. Myslel jsem, že se jdu dívat na komedii:(! První půlka se táhne ve smutných příbězích každé postavy. Za půlkou to začíná být optimistické a konec nebudu prozrazovat, i když to není kdo ví jaká šílenost. Je možné, že nebýt špatné nálady, tak bych ocenil i 4 hvězdami, protože mě přijde, že všichni to moc dobře zahráli:). Nápad je to také zajímavý a když tak přemýšlím, tak by jsem taky chtěl někdy něco takového spáchat, ale asi ne dlouhodobě. Sečteno podtrženo - lehký nadprůměr, 60%. (23.11.2010)

Celkem zajímavý český film s pár dobrými nápady, výbornými scénami a solidními herci. Bohužel, místy to působí dost roztahaným dojmem a celý film mi přišel dosti nevyvážený. U některých postav bych navíc uvítal spíše méně známé herce, vzhledem ke stylu jakým je film natočen. Díky tomu, jsem se tak nedokázal dostatečně vcítit s postavami. Mezi současnými českými filmy se i tak ale jedná o velmi zajímavý počin. (28.06.2010)