Zúfalci

velmi dobře natočené,ale celkově trošku zvláštní vyprávění ze života a o životě,které ne každý v podobné formě snese.Osobně ještě nejsem ve věku hlavních hrdinů a v současnosti neřeším podobná životní dilemata,takže v tomhle ohledu mě film trošku minul.Dost možná ho budu schopen docenit za nějakých 5-10 let,ovšem teď sem viděl pouze průměrnou,místy zbytečně zdlouhavou "komedii",která komedií není.Neokoukané tváře hlavních představitelů jsou sice plusem,ale ani ty mi žádným způsobem nepomohli,abych si mezi nimi vybral svého oblílbence,se kterým bych se dokázal ztotožnit a fandit mu.Škoda... (18.06.2010)

Bože, bože, zač mne trestáš, proč si ten blázen vymyslel, že musíme chodit na čechiše póvl, proooč? Během celého filmu jsem si připadal, že sleduju záběry marťanského vysílání. Byl tam někdo normální? Já za sebe říkám, ne! Všichni by se měli nechat jít zavřít na 22 do šaškecu, evidentně by jim to pomohlo. Takový sračky dostanou normální kina hned, novýho Emmericha až za půl roku, až to dostatečně vošmirglujou multiplexy. Jediný pozitivum vidím, v tom, že jsem dal jenom 80kč, místo 129kč studenstkých v multi. (17.11.2009)

Hm, co na to říct? Slabé výkony úplně všech, jakési nepochopitelné pokusy o generační zpovědi, střihlé looserským pláčem a buzíckým kvíkotem, které nemají ani smysl, ani konec. Jednu hvězdu dávám za představy toho, co asi zažila ta vylízaná tlustá bloncka, než ji banda Umarů a Kárimů vykopla na nábřeží ze svého ošuntělého auta:-))))). Druhou za návrat Helgy Čočkové, kterou jsem vždycky upřímně nesnášel a jako jediná absolutně nezklamala, nesnáším ji dál! (25.06.2010)

...Přiznám se, že tohle je první komentář, u kterého bych si snad i tajně přál, aby přišel autorům do ruky... Velice dobrá hořkosmutná nekomedie, jejíž valnou (tu bezobsažnou) část nejspíš zažil každý, kdo v dospělosti měl nějakou "partu". Dokumetnární, pravdivý styl mi i při několikérém sjetí přišel fascinujícím způsobem hypnotickej. A ta parta? My se třeba známe už od vejšky, nacházíme se ve stejném věkovém rozmezí, slejzáme se na statku... a všichni do jednoho žijou zcela nefunkční, rozbitý životy. Vím, proboha. Jsem taky zoufalec. Poznal jsem se. Stejně jako jsem "poznal" celou řadu lidí z užšího i širšího okruhu. Možná proto mě tohhle "zrcadlo" ztracené generace, která fakticky nedokáže s nikým žít, tolik bavilo. A dost už moudra, pro dnešek. Teď už jenom trocha toho bulvárního žvatlání: ... Taky mám kamaráda, kterej seznámil svou ženu s většinou svých milenek. Říká jí žabičko a sluníčko a ťuťuťu a pak s ní řeší, že se zamiloval někde "vedle". S oběma děvčaty jezdí společně na výlet, přičemž legitimní manželka i milenka o sobě vzájemně prohlašují, že "ta druhá je f-a-j-n." Manželka s takovým smutným pohledem někam do středu Zeměkoule. Zoufalství. Zvlášť být na tom výletě s nima. uF... (23.03.2016)

Za mě určitě celkem překvapení. Existencionální drama skupiny několika lidí totiž i přes záměrnou volbu tématiky sebemrskačství a zkrachovalých existencí nabízí poměrně zajímavý počin v rámci českého filmu. Pominu li značně nevyrovnané výkony hlavních představitelů a naprosto parádní formu která si sama o sobě zaslouží pochvalu, jsou Zoufalci ne až tak zoufalým filmem, který místy zabředává do úrovní zajetých žánrových křivek, i když to nemá vůbec zapotřebí. Občasné zacházení do extrému a místy lehké vaření z vody alespoň trochu napravuje i slušná vyprávěcí forma a s ní související sympatický závěr. (19.06.2011)