Dažďová víla

Film si vzal evidentně příklad z Ladových pohádek naruby. Zatímco zlí lidé tu zůstávají až do konce nepotrestáni a žijí víceméně spokojené životy, nejvíc ze všech trpí hodná Květuška, která jako jediná poskytla přístřeší žebračce, z níž se vyklubala dešťová víla. Ovšem na druhou stranu, já se ani moc Donutilovi nedivím, že tu divnou osobu vyhnal od svého prahu... coby zkušený muž poznal, že si ta ženská na žebračku jen hraje, protože měla obarvené vlasy, a peroxid tehdy určitě stál celé jmění. Navíc zpracování pohádky siiiilně zavánělo kýčem, a to jak po stránce vizuální, tak hudební, takže co víc si člověk může nepřát? A to vůbec nemluvím o hercích... Kerekes mi dost nepříjemně připomínala Paroubkovou č. 2, Donutil zase Haničince v jeho nejhorších letech a rolích, no aspoň že tentokrát nepatlal a vyslovoval zřetelně, takže mu dokonce i bylo rozumět - nevím, jestli investoval do nové zubní protézy nebo prostě jen dospěl. Dejdar byl evidentně líný se přemaskovávat z jedné role do druhé (tj. z této a souběžně točené reklamy na Clavin), Gottwalda zase měla kamera zabírat pouze zepředu a nikoli z profilu, kde vynikal jeho silně konkávní nos. Ne, vlastně takhle: Gottwalda neměla kamera zabírat vůbec, nechápu, že si ho režisér do svého filmu vybral, když přeci musel vědět, že tenhle herec byl vyhozen i z konkurzu na oživlé dřevo do divadla Járy Cimrmana, protože splňoval pouze jednu půlku požadavků na tuto prestižní roli. (23.12.2014)

Tahle pohádka je spíš severskou ságou, než tou naší hezkou českou. Je ponurá jako Malá mořská víla a naděje je v ní pomálu, ale neumírá. Petr Hapka je magik, který vykouzlil naprosto boží hudbu a není malých rolí v tomto filmu, všichni do toho dali maximum. To je podle mého gusta, když tomu herci věří, tak to musí fungovat. V téhle pohádce je síla, vtáhla mne do děje a na konci mi běhal mráz po zádech, musel jsem o tom všem přemýšlet To je v případě čekých novodobých pohádek už skoro vzácnost, tak jako je stejnou vzácností i inteligentní humor, který už skoro v pohádkách vymřel. A tady je a to je fajn. 85% (01.09.2013)

Mizérie. Patrně nejvíc zde překvapí jméno režiséra, protože od Milana Cieslara by jeden očekával mnohem víc. Dešťová víla je spíše vhodnou alternací k jednoduchým a divácky vděčným pohádkovým filmům Zdeňka Trošky nebo Zdeňka Zelenky, čemuž napovídá především forma. Hapkův líbivý hudební podkres, nevynalézavý scénář, přehršel efektních triků, zapouštějících v současných českých pohádkách pevně své kořeny, ne právě kvalitní herecké obsazení. Asi nejhorší je Donutilův lakomý sedlák, tupě šaržírovaná figurka, pitvořící se v každém druhém záběru. Škoda, mohl to být jinak zajímavý pokus o netradiční pohádkový příběh z tradičního českého prostředí. (22.07.2014)

Typicky nově udělaná pohádka, která místo aby člověka rozveselila, tak ho spíše uvede do rozpaků. Místy je pohádka poměrně zmatená, osoby se vynořují a zase zanořují na místech, kde by to člověk ani nečekal. Nic veselého se během děje neodehraje, zlo není potrestáno, druhý hlavní hrdina je vlastně zbabělec, žádná z postav nemá šanci na naše sympatie a happy end se koná jen díky nadpřirozeným silám. Ve výsledku to sice není velká tragédie, ale nic víc než průměrná pohádka to není. (27.12.2011)

Jen za vždy skvělého Miroslava Donutila a k mému překvapení skvěle hláškujícího Petra Nárožného * nedám. Celá pohádka je výsostně trapná. Efekty naprosto pofidérní. Herecky až na pár vyjímek ubohé. Naprosto nevěrohodně interpretovaná doba. Naprosto debilní děj. Pohádka se táhne odnikud nikam. Naštěstí po hodině a půl přijde vynucené rozuzlení. Trapas, průser, odpad. Nebýt Donutila, vypínám. (03.07.2011)