Dažďová víla

Poměrně zbytečná pohádka. Slabý scénář, který sice staví na klasickém odkazu českých pohádek, ale nedokáže jej ničím obohatit. Navíc tři úkoly dešťové víly jsou tak odbyté, že nevzbuzují ani napětí, ani překvapivé rozuzlení. Samotný děj je podivně roztříštěný a zkratový, postavy velmi ploché a nesympatické a výprava a triky spíše dávají vzpomenout na nechvalně proslulé štedrovečerní pohádky České televize. Obohacující je akorát exotické prostředí Islandu, který uměl nadaný kameraman Faraisl využít a jediné opravdu komické momenty má na svědomí lékař v tradičním podání Petra Nárožného. Zbytek stopáže má pak dost uspávající účinek. (21.09.2010)

Výpravná a sympaticky obsazená nuda s několika světlými chvilkami, z nichž tou nejsvětlejší byla nejspíš párminutová rolička Petra Nárožného. Jinak jsem si ale mohl hlavu údivem ukroutit, protože děj byl nebývale podivný a nad logikou toho, kdo kam a proč šel, kdo šel za ním, kdo se vrátil a co s ním bylo pak, mi zůstával rozum stát. (01.01.2014)

Nemám rád, když někdo tvrdí, že je nějaký žánr v hudbě, filmu nebo čemkoliv jiném, mrtvý. Vždyť je to kravina. To by se pak mohlo říct, že většina žánrů je mrtvých. Pohádky tu vždycky byly, jsou a v dalších letech stejně budou, tak proč to takhle řešit. Jinak Dešťová víla sama o sobě vůbec není špatnou pohádkou. Jen je taková nezáživná. Herci jako Donutil, Dulava, Dejdar nebo Nárožný byli suproví, ale pořád tam chybělo něco, co by mě v té pohádce opravdu bavilo. Kulisy byly nádherné, Island mě neskutečně překvapil, ani fekty nebyly špatné a samotný příběh mě také určitě zaujmul. Ale když to porovnám například s Peklem s princeznou, přijde mi, že se tahle pohádka bere hodně vážně. Vždyť to bylo právě to, co se v pohádkách nikdy neřešilo. Vážnost. Tak se v padesátých letech natočil třeba Dařbuján s Pandrholou a taky nikdo neřešil, že se v pohádce chlastá. Já v pohádkách potřebuju upřímnost a ta mi tady trošku chyběla. (29.12.2011)

Česká pohádka je mrtvá, ale v pekle skončili její diváci. Jenže místo party dobrácky zábavných čertů chroupajících zelí pro lepší škleb, je tohle peklo plné režisérů bez invence a toporných herců jejichž výkony je utrpením sledovat i jen letmo, a přitom je současně těžké se za ně před obrazovkou nestydět. Ale především je plné neschopných scénáristů, kteří nejsou s to dát dohromady příběh, který by dával smysl, měl nějaký děj, a lidé, věci či události, by se v nich řídili alespoň elementární logikou. (05.06.2017)

Jan Míka zřejmě vůbec nerozlišuje, pro jakou cílovou skupinu píše, neb i pohádky cejchuje stejným patosem, jako když vyrábí svůj x-tý nekonečný seriál pro Českou televizi, ale v nich alespoň sentiment vyvažuje občasným vtipem, který ovšem v této pohádce naprosto schází (a nezachrání to ani epizodní role Petra Nárožného). Dešťová víla má sice většinou pěkný vizuál (třeba takové dešťové schody do nebe se skutečně povedly), ale je nepřiměřeně patetická a na zvolenou stopáž se v ní skoro nic neděje. Hudba Petra Hapky sama opravdu všechno nezachrání... (27.12.2011)