Miesta

Zevlování přítomností vstříc mlhavé minulosti a ubohé budoucnosti.. Místa se úzkostlivě snaží něco sdělit, naladit vás na pocitovou vlnu, ale kvůli neuvěřitelným postavám pronášejícím uměle působící fráze mají jen pramalou naději. Snad jen vzácné jednotlivosti (trio v rozhlasovém studiu) či vypůjčené věcí (mazaný twist) vnesly něco bez statusu prchavosti.. (30.05.2016)

Príručka zúfalého diváka: 1. Zabudni na nejaký scenár, réžiu, zmysluplné dialógy. 2. Dramatický oblúk je archaizmus. 3. Kvalitný film spoznáš podľa toho, že sa v ňom vyskytuje sex alebo duševné problémy, najlepšie náhodne, bez vysvetlenia. 4. Prostredníctvom filmu si režisér, scenárista alebo iný zúfalec, rieši svoje boľačky. 5. Ak si chceš film užiť, NEMYSLI PRI ŇOM! Podľa týchto kritérií je toto veľdielo dokonalé a vôbec nastavuje latku tak nízko, že ju bude ťažké podliezť. Ale tú 5 hviezdu dám meisterstucku, ktorý to dokáže. Týmto vyzývam Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, do toho! (27.05.2016)

K filmu musím napsat, že se mi v podstatě líbil, herecky mi právě přišel originální a příjemně zahraný, ale nemuselo to padat do té gangsterské zápeltky, ač byla dobře zahraná, tak tomu prostě já nevěřím. Prostě furt mi to moc neladí v tom českém prostředí. Prostě nežijeme na Sicilii. Ač Pouta byla úplně jiná bašta i tento snímek není na hanbu. Doufám ovšem, že se Špaček příště představí s větší šlehou (jako např. Najbrt, kterýmu to prostě jde). 65% (24.09.2014)

Místa prý mají vyvolávat divácké spekulace o tom, jak to celé vlastně bylo. Měli bychom oceňovat komplexně prokreslenou postavu Roberta Nebřenského. Ano, samozřejmě, může to tak být. A nechci polemizovat o celé tvorbě Radima Špačka, ale mezi všemi podobami současného českého filmu jsou Místa pro mě zástupcem toho, co mě zdaleka míjí nejvíc. Čili žádný zájem o spekulace a s "realistickým" herectvím Nebřenského jsem měla problém už v Tobruku. #finaleplzen (13.05.2015)

Tak blízko, ale přitom tak daleko. Jak já bych moc potřeboval a chtěl, aby to vyšlo! Jenže na rozdíl od Pout už nemůžu nadhodnotit z principu, tady je vidět konkrétní autorská limitace v polopatičnosti a strojenosti Špačka (či Štindla?), která jim brání a nejspíš bránit bude vždy dostat se k jádru věci. Přesto hodně aspektů vnímám velmi pozitivně - podobně jako u loňské Rozkoše, která ve mně nakonec taky vybobtnala ke zvýšení hodnocení. Atmosféra bezcílností, bezradnosti a bezkontextovosti je tu každopádně skvělá. Jen by to potřebovalo věrohodnější postavy, které by ji žily, a možná důvod, proč už jsme tu vlastně zase v bezčasí. (15.09.2014)