Malá z rybárne

Film byl uveden na ociciálním zahajení 55. Zlín Film festivalu 2015. Vzhledem k tomu, že poměrně drsný leč poetický námět Andersena byl obrán o kouzlo vodního světa a byl nemilosrdně vhozen na souš, vznikl velmi depresivní příběh, který určitě není určený pro děti a tím pádem si nezaslouží ani přídomek rodinný. V tom vidím jádro pudla. Ta souš se stala filmu osudnou, protože tím ztratil celý příběh logiku. I každé malé dítě pochopí, že vodí panna, která přijala kouzlem lidství, nemůže jen tak bezevšeho udělat čelem vzad a vrátit se zpět. Ale proč se nemůže Malá vrátit do rybárny, která leží o pár ulic dál? Jen proto, že má místo ploutve nohy? Malá mořská víla se zamiluje do krásného prince, Malou z rybárny si odvede pasák, místo kouzelného podmořského světa, kde se vznáší medůzy a mořští koníci se ocitneme ve špinavém přístavním městě plném depresivních výjevů, skoro je z plátna cítit ten zápach a ošívám se jako bych se sama potřísnila pouliční špínou. Místo dojetí deprese. Tak vnímám celý film a je to velká škoda, protože jak loutky, tak propracovanost jednotlivých scén jsou patrné. Nevzniká u nás mnoho celovečerních loutkových filmů, o to víc mě mrzí, že tato snaha zde vyšla naprázdno. Jen stěží si dokážu představit cílovou skupinu, kterou příběh potěší. Děti to rozhodně nejsou. Snad pubertální mládež? Zajímavé byly i útržkovité poznámky, když jsme vycházeli z kina. Nebohý tatínek, který nic zlého netuše vzal na projekci svoje dvě děti, měl co vysvětlovat. Bylo mi ho líto. Vlastně mi bylo líto i tvůrců, kteří si dali s filmem takovou práci. Snad bude obrážet festivaly, možná se stane studijní pomůckou pro FAMU, ale nedovedu si představit, že si jí zamiluje široká divácká obec. (komentář z 19.6.2015 se mi někam ztratil, ale postřehy z odstupu času jsou možná lepší.) (31.10.2016)

Zabavne temna stylizace a spoustu dobrych napadu. A nadherna melancholie. Kdyz zacne podmorska kapela hrat a od smyccu stoupaji bublinky, ma Balej divaka v hrsti. Do absolutna se to ale nedostane ze dvou duvodu. Tim prvnim je komentar vypravece, ktery vetsinou jen popisuje, co by divak pochopil i bez nej. Tim druhym je to, ze jde o prevypraveni a ne o interpretaci znameho pribehu. Jakasi katarze sice vyplyva z toho, co nakonec rekne vypravec (a jen tady ma trochu opodstatneni), ale to mi prijde malo. I tak je to ale film, ktery stoji za to videt. Uz jen pro fantasticky vizualni a nesmirne silny konec. (08.06.2015)

Malá mořská víla není sranda a pohádkou je, protože jsme se rozhodli jí tak říkat. Malá z rybárny ještě prohloubila melancholii své předlohy do deprese. Nehezké loutky v nehezkém prostředí prožívají své nehezké osudy, kde je milostný cit Malé jen drobnou kapičkou naděje, která pochopitelně skončí v kaluži špíny. ____ Pokud si nemyslíte, že animované příběhy jsou výhradně pro děti, tak je Malá z rybárny to pravé pro vás. Líbí se mi důvtipné přenesení mořského světa do přístavní čtvrti, kde je Malá tak krutě zklamána. Přesto však, stejně jako Víla, nepřijme nabídku na návrat ke svým, protože už se vrátit nemůže. Už nikdy nebude tou Malou, protože se zamilovala. Vědomě zvolila a za svou volbu zaplatí. Kdyby se vrátila, nezabila by jen proradného prince (zde pasáka), ale i sama sebe, protože by popřela svůj cit, jakoby nikdy neexistoval. Takže při upřímnosti, jakou se především vyznačuje, ona vlastně možnost volby nemá. A její konec je zároveň nadějí, že je něco takového možné. Zamilovat se bez ohledu na cokoliv a pak při své lásce stát až do konce. SHRNUTÍ: Křehká děvčátka můžou mít neuvěřitelnou sílu. (04.01.2021)

Výtvarná podoba se mi líbí, ale bohužel totéž nemohu říci o filmu jako celku. Aktualizace Andersenovy pohádky se podle mne nijak zvlášť nepovedla, totéž platí pro občasný komentář. A když je slabý scénář, tak už to pak těžko zachrání realizace, což zamrzí obzvlášť u něčeho jako je loutkový film. Tolik práce... a takový nepřesvědčivý výsledek. :-/ (29.05.2018)

"Haló, mohla bych rezervovat dva lístky na zítřek?" "Mohla, ale musíte zavolat do poklady a ta není otevřená, to bude až za hodinu." Druhý pokus nevyšel, zas bylo moc pozdě, na třetí pokus mi to nebrali. Zoufalství, opravdu jsem to chtěla vidět. Jenže se mnou celý svět, který je schopný příčetně telefonovat. A to jsem ještě vytáhla do kina elfí princeznu, vládkyni zlatého deště. Jak se ukázalo v hodině lámání chleba, lístky byly a s jedinými prodanými lístky jsme si ve volném sále vybraly sedadla. Už začátek, s naprosto podmanivou hudbou rybího symfoňáku, dával tušit, že to, co nás čeká, nebude úplně tuctová podívaná. Tenhle animák není přívětivý, na oko líbivý a podbízivý. Má v sobě jemnou, skoro bolestivou, poetiku, která mi k tomu, ve své podstatě strašně smutnému, příběhu ladí. Před cestou do kina jsem udělala tu chybu, že jsem si poslechla hodnocení profi kritiků, kteří odvážně palcovali a Malé z rybárny vehementně dali palce dolů. Asi viděli úplně jiný film než já. Budu polemizovat s jejich výhradami. Ano, postavy neoplývají živou mimikou, mořští lidé mají s rybami mnoho společného, ještě nikdy jsem neviděla smát se kapra, mračit lososa, nebo otráveně ksichtit makrelu a není to tím, že z té si zpravidla kupuji jenom filé. Mořský král prodával ryby, v čem by se taky vyznal lépe? Co by měl dělat? Opravovat televize? Chválené živé vlasy Nejstarší a Prostřední jsou geniální a zdaleka ne jen jednou z mála drobností. Těch drobností tam je mnoho. Od růžového discmana, přes kolečkové křeslo babičky a všechny šperky a jejich zřejmou či tušenou symboliku, až po tančící figurínu u tyče a neustále se opakující motiv srdce v kosočtverci, jako symbol ústředního bordelu (myšleno veřejný dům). Malá mořská víla je dílo, které poprvé v životě mnoha lidí nastoluje otázku, zda je lepší milovat a ztratit, nebo nikdy nemilovat. Troufám si říct, že na to neexistuje jednoznačná odpověď. Jisté je, že je lepší před smrtí, která je jediná jistá, milovat aspoň chvíli. A určitě je dobré žít tak, aby si nad pěnou, která z vás zbude, mořská ryba utřela slzu, která jí kradmo stéká po tváři. (30.05.2015)