Stratení v Mnichove

Dobre, nebudem tvrdiť, že pri hodnotení nepoužijem dvojitý meter. Ak by šlo o Kaufmannovinu, asi by bol výsledok miernym sklamaním, ale ako film český je to proste úkaz úkazov. Minulý rok som sa pozrel na zúbok puzzle zápletkám a preto ma asi tento film tak očaril. Ony totiž musia byť natočené s maximálnou precíznosťou, aby fungovali. A Mníchov funguje skvele. Najlepšie je vôbec nepoznať zvrat po polhodine od začiatku a budete potom v takom šoku, že vás film prekvapí ešte niekoľkokrát. Napríklad zistením, o čom "metaforicky" rozpráva. Ale z metafory sa tu stáva nakoniec hmatateľná skutočnosť. Jediný skutočný zápor: málo Jitky Schneiderovej. Neskôr ju ale dokonale nahradzuje precitlivelá produkčná (alebo niekto taký). Oproti trochu upotenému Roku ďábla je naopak Mníchov absolútne plynulý. (13.11.2015)

S osobitými filmy Petra Zelenky to mám na střídačku. Některé mě nadchly, jiné vyvolaly jen průměrný dojem, obecně ale nemám problém Zelenkovi přiznat status filmaře, který patří k tomu nejzajímavějšímu, s čím naše neduživá filmová scéna momentálně disponuje. Ještě nikdy jsem si jeho jméno nemusel spojovat s nějakým výrazným zklamáním. O zklamání vlastně nemůžu mluvit ani teď. Filmu jsem na základě paradoxně nadšených ohlasů nevěřil a jen jsem si potvrdil, že mě instinkt nezklamal. Zelenka mi naservíroval dva filmy v jednom, míjím se přitom s oběma a konstatuji, že dohromady spolu neladí už vůbec. Autor sice vychází z myšlenek historika Jana Tesaře, jeho názory si ale vykládá po svém.. Zelenkova mystifikace mě tentokrát nebavila, cítil jsem z ní podobnou sebestřednost, jakou v posledních dvou dekádách vnímám u dadaistických vystoupení divadla Sklep. Také oni si vystačí s tím, že baví sami sebe a svůj fanklub. Celkový dojem: 35 %. (18.07.2017)

V mnoha ohledech musím souhlasit s Radkem 99. Úroveň zpracování MNICHOVA je v českých poměrech jistě nadprůměrná a základní nápad o spojitých nádobách natáčení filmu ve filmu je nesporně dobře zvládnutý. Co drhne, až pláče, je však historický exkurz provázený nemístnými urážkami našeho národa. Shrneme-li meritum historizujících postřehů, o něž se Petr Zelenka snaží obohatit naše dosavadní vědomosti o Mnichovu, neubráníme se žasnoucímu údivu. Mnichovský komplex je záležitostí nikoliv r. 1938, ale věcí poválečnou. Když na podzim 1939 Beneš, vůdce druhého odboje, obnovil boj s nacisty, těšil se celonárodní úctě a obdivu (podle sociologických průzkumů z let třetí republiky jeho popularita oscilovala mezi 80-85% preferencí). Myšlenka, že Francouzi byli dotčeni tím, že na Paříž útočily československé tanky, protože zločinní Češi pokračovali v jejich výrobě i po září 1938 (kupodivu i po březnu 1939), je zralá do duchovního kovošrotu. Stejně tak jako idea, že v květnu 1938 si Beneš u čerstvého premiéra objednal scénář mnichovské popravy československé demokracie nebo že poslední měsíce prvorepublikové demokracie byly nedemokratické (parlament nahrazovala jiná fóra, což bylo dáno stupňující se dramatičností situace na v létě a na podzim 1938). Tento kvazipostup, který ze všeho nejvíce připomíná objev horečky omladnic u mužů v Klapkově románu TŘI MUŽI VE ČLUNU, zbytečně znehodnocuje projekt, který by jinak patřil k nepočetným ozdobám polistopadové historie českého hraného filmu. (03.11.2015)

Podle mrknutí se na některé názory (ale spoilerům jsem se vyhýbal) jsem pochopil, že to bude překvapivý film.... Ale až takhle??? Krása. Jsem rád, že se pan Zelenka po letech zase vyhecoval k celovečeráku a vystřihnul si rovnou nejlepší český film roku 2015 i několika předchozích. Český lev za tenhle rok je, alespoň doufám, zcela jasný. (01.01.2016)

Chytrý scénář, jenž můžete nazvat čímkoliv, jenom ne nudou, a velkou hru s žánry, startující zhruba o poločase. Nechápu uvedení Jany Plodkové na druhém pořadí mezi herci, ve filmu hraje jen malou roli. Za břicho jsem se nepopadal, na druhou stranu vnoření francouzského elementu se líbilo, stejně tak hudba. Za historické pozadí a krásně vysvětlené pojetí Mnichovské deklarace a taktiky E. Beneše palec nahoru. (13.03.2016)