Stratení v Mnichove

Film o tom, proč něco nejde, který tematizuje, že nám to vlastně nejlíp jde, když děláme, že nám to nejde a je při tom tak dokonale alibistický a vyumělkovaný, že připomíná toho papouška, který prostě jenom opakuje to, co mu druzí řeknou. Potenciálně zajímavý koncept zazděný nedůsledností. Zatímco Rok ďábla byl docela zajímavý "mocument", druhá polovina Ztraceni v Mnichově působí jako hodně kulhavá obhajoba toho, proč ta první nedává smysl. A vzhledem k tomu, že Zelenka si tu klidně střídá dokumentárně působící záběry s čistě filmovým záběrováním a kontinuálně plonkovým muzakem, je výsledek obhajoby stejně řídký jako hraná část. Meta-chcípáctví devadesátých let. Mentální ghetto věčné revize národního stereotypu, který s láskou potvrzuje sám sebe a právě proto přežívá, i když ho někdo zdánlivě paroduje. Long overdue and still boring as fuck. Obraťme list. (24.04.2017)

Po delší době tu máme černou pseudo-dokumentaristickou komedii z českých končin. Je to film velice náročný na psychiku diváka a po čase může diváka unavit svým stereotypem. Nicméně, když pochopíte ten pravý kontext černého humoru, satiry, který nám Zelenka naservíroval a hlavně, když budete na tento snímek koukat s trochou nadsázky, určitě se vám Ztraceni v Mnichově zalíbí. Jde jen o to, najít si k němu cestu. ;-) ___ (Cinestar, Hradec Králové) (17.12.2015)

Historie je iluze, film coby médium je iluze...dokonce i život sám je iluze. Petr Zelenka je naprostý originál a tak dál umanutě rozvíjí svou ryze postmoderní řadu mystifikačních snímků, tentokráte nejoriginálnějším filmem o filmu, který jsem kdy viděl. Příběh zprvu vypadající jako průměrná crazy komedie, která se posléze změní v historizující polemiku na základě knihy Jana Tesaře Mnichovský komplex (mimochodem to je snad jediná proprieta, která v tomhle filmu je skutečná a není mystifikací), aby nám Zelenka posléze demonstroval iluzivnost klamu filmového média a přeneseně mediálního světa, z čehož se nakonec povedenými analogiemi umné konstrukce scénáře a historických událostí vyloupne cosi zásadního o české národní povaze a možnost hlubší sebereflexe. Jedno je ale jasné - cesta do Evropy vede skrze autorské filmy. (28.10.2015)

Ztraceni v Mnichově je v mnoha ohledech blízkým příbuzným Roku ďábla. Když pominu zcela zjevné (totiž že jde v obou případech o mystifikační doku-fikci), některé postavy jakoby přešly ze staršího sourozence plynule k mladšímu (nizozemský filmař, kterej získá oblibu v alkoholu a andělech x francouzský filmař, který získá oblibu v papouškovi), podobná je i práce s časem (epizodické vyprávění s různou mírou vypuštěného času) a konečně i vyznění (směřování k rozpadu projektu vlivem odklonu aktérů směrem k bizarním soukromým cílům). Odvrácenou stránkou věci, která je ale rovněž pro oba projekty příznačná, je místy hodně toporné herectví - částečně pravděpodobně vlivem improvizace bez pevného scénáře. Ale zatímco u Roku ďábla je to více-méně omluvitelné použitím neherců, v případě současného snímku pro to polehčující okolnosti nenacházím. Na druhou stranu, některé nové prvky jsou poměrně osvěžující. Zejména fakt, že první třetina snímku je tvořená fikcí uvnitř fikce, totiž "reálnou" částí filmu, který je teprve v procesu výroby, což se dozvídáme až zpětně. Velmi příjemná je i větší konzistentnost filmu - přítomná v různých návratných motivech, jejichž interpretace se postupně proměňuje. A třetím pozitivem určitě je i směřování k zamyšlení se nad samotným tématem "mnichovského komplexu", který nezávazné komedii dává určitou hloubku. Za mě určitě palec nahoru. (25.10.2015)

Mrzí mě, že mi tento film tenkrát unikl v kině. V Mladé Boleslavi totiž nevysílal snad ani celý týden a už ho zaměnili za nějakou buď kreslenou ždímačku peněz a nebo americkej superhrdinskej film, kterých je nekonečnej mrak…ale pořádnej českej film, abych v kině pohledal. No a Ztraceni v Mnichově přesně takovým filmem jsou. Zelenka vyzrál nad divákem a vysloveně si s ním hraje od začátku do konce. To, co hodinu sledujete jako film, se v další hodině promění jako film o filmu. Do toho sledujete souvislosti a celé Vám to začne sepínat až ke konci filmu. K tomu všemu je to opravdu hodně vtipné a zábavné. Stejně tak herci jsou parádní – Myšička, Bambušek nebo Plodková. No a podstatná myšlenka Mnichova a odvážná teze, že Mnichovská dohoda nám vlastně pomohla, stačí k tomu, aby i historií podložený divák, byl nadšený. Na pět hvězd to za onu absolutní neobvyklost není. I tak je to ale jeden z nejzajímavějších českých filmů, co jsem viděl. (04.04.2016)