Don't Stop

Zajímavá výpověď o době, kterou já jsem zažil, ale rozhodně ne z tohoto pohledu. Nikdy jsem neměl muzikantské ambice a nikdy jsem netíhnul k pankáčskému hnutí. Musí se ale uznat, že to prostředí je skvěle zachyceno, a i když je příběh skoro o ničem, alespoň ne o ničem nečekaném, tak se na to dá dobře koukat. (01.12.2016)

Don't Stop sází hlavně na originalitu prostředí a ve finále se mu to celkem daří. Určitě se tím dost zužuje publikum, ale holt není každý film pro všechny. Za sebe můžu říct, že jsem se bavil, a přes počáteční obavu, jak zvládne Patrik Děrgel roli pankáče, to bez problémů ustál. I tak ho ale bohužel zbytek kapely zastínil. (28.12.2013)

Ani bych nečekala, že mě obyčejný "film o pankáčích" tolik chytne. Sympatické herecké výkony méně známých tváří (Děrgel je už nějakou dobu můj oblíbenec, ale jeho začátky jsem neznala) a působivá atmosféra osmdesátých let udělaly hodně, druhá polovina se ale až příliš snažila o vážnější tón, který mi k předchozímu dění vůbec neseděl. Skoro 4*. (30.01.2020)

Jedním slovem fakt mazec. Bylo to ještě lepší než jsem čekala. Takových filmů je vážně málo, obzvlášť těch českých. Hudba se mi hodně líbila, i když tohle není zrovna můj styl. Herci mě taky hodně zaujali. Já to říkám pořád, nejlepší jsou prostě míň známý filmy s herci, které nikdo nezná. Mělo to vážně šťávu od začátku až do konce. Filmy ze života jsou nejlepší. Tady není nad čím váhat - jasných 80%. Určitě doporučuju. (20.01.2013)

Nepřestávej věřit v punk! Poslední dekáda komunismu pod "nadvládou" punku, ale kdo koho víc toleroval, respektive netoleroval? Pár punk přátel stačilo za "totáče" mít a hned byl ten život na hovno veselejší, ale jak kdy a jak pro koho. Bylo to o excentrickém životním stylu, o nedostupných hudebních nahrávkách zakázaných kapel, hulení a v neposlední řadě o mladistvé rebélii prostřednictvím vlastní undergroundové kapely proti nevyhovujícímu režimu a jeho předpisovým životním normám, kterých měla parta pankáčů v 83 až nad číra. Vše sledujeme z pohledu inteligentního Mikiho, toho času studenta gymnázia, který se tak trochu ve svých (osm)nácti hledá. Nechce se podvolit politickému systému, rodičovským kritériím, přehnanému vlivu špatných kamarádů a nikdy se nevzdá své milované hudby. Těžko říct, co chtěl svým nevyváženým postojem tenhle snímek vlastně divákovi sdělit. Sděluje i nesděluje toho příliš. Tehdejší dobu odprezentoval celkem zdatně, i když trochu uměle, některé scény byly nastaveny i vystavěny zajímavě, ale jen zřídka se z nich vytěžilo maximum (viz dramatická noční honička s vesnickými "burany"), některé zase vyznívaly nevěrohodně (obdobný problém měl i spřízněný "Občanský průkaz", včetně nedostatečné artikulace mladých herců, kdy jim ne vždy bylo spolehlivě rozumět), avšak největší slabinou je rozkouskovaný až epizodní styl vyprávění. Životnost postav je měřena schopností dodat jim životnost prostřednictvím mladé herecké krve, což se daří, ale v zajímavých situacích se s nimi ocitneme méně, než by bylo záhodno. Režijní rukopis Richarda Řeřichy ještě neměl onu kýženou výrazovost, což je pochopitelné, neboť se v minulosti režií nezabýval, avšak kameru třímal v rukou nejednou. Jedná se o kameramana, který si chtěl vyzkoušet, jak chutná režijní debut. Na poprvé to nebylo špatné, ale ani nikterak vyzrálé. Poněkud zvláštní byla mluva i image hudební partičky. Možná se tak tehdy mezi mládeží nemluvilo. Výraz "dračice" určitě ne. K vidění byla směska pankáčů ve stylu Sex Pistols se skinheadem i kultivovaným depešákem, kterého Patrik Dělger v titulní roli připomínal ze všeho nejvíc, ačkoliv tahle modní vlna se dostavila až o něco později. Přesto velkým plusem zůstávají mladí, neokoukaní herci, atmosférická režie s důrazem na originální kamerové snímání a také neotřelé téma a připomínka punku, kterým se český film příliš v minulosti nezabýval. Svých předností si je film dobře vědom. Jestli je to hodně, málo, nebo tak akorát, si jistě každý divák posoudí sám. Vytěžit se z toho dalo jistě víc. 60% (27.09.2014)