Don't Stop

Schematičnost scénáře (kluci založí kapelu, rodičům se to nelíbí, shánění basáka, první koncerty, závěrečné hádky...) vyvažuje velmi zdařilé navození atmosféry 80.let. Film je tak někde na půli cesty, protože vypadá dobře, není trapný, a má náběh na oslovení širšího publika (starší generace, ale i současnou revoltující mládež:). Bohužel tu chybí jakékoliv překvapení a snaha o narušení vyježděných kolejí... (což by se od punkového filmu asi dalo čekat...) (08.07.2012)

příjemné překvapení, kde jsem s potěchou pozoroval, jak poznávám maximálně dva herce (ať žijou talenti!). Co potěšilo nejvíc byl fakt, že se konečně objevil film z dob režimu minulého, kde se nehraje na "hořkou" komedii, tragikomedii, či cokoli jiného za co jsou filmy snažící se dosáhnout úspěchu a kvalit Pelíšků považují, na půl cesty v tomto ohledu byl starší Občanský průkaz, který s tímto i relativně dosti společného, vlastně i postavy jsou střiženy podle podobné šablony (třebas podobnost obou geekonerdů své doby), je dobře, že vznikli dva tak dobré (a přitom odlišné) počiny. Jen DonT Stop je o něco živější, dravější, než přijde v polovině filmu zlom, který výrazně přibrzdí tempo a nahodí zcela jiný příběh, což je sakra dobře! Nezrovna veselý konec (pokud nepočítám úplně závěrečnou scénu) filmu krásně sedí. (03.02.2013)

Založíme si kapelu, budeme drsní, hustě se oblíknem, zapomenem na problémy, budeme protestovat, budem hrát punk! Sympatická myšlenka a místy i velmi sympatické zpracování, záběry z koncertů i vizuální stránka nadchnou a atmosféra diváka určitě vtáhne. Ovšem stejně jako život a ambice hlavních hrdinů zažívají větší a větší újmy a šrámy, i dějová linka snímku stále silněji upadá, herecké výkony slábnou a klíšovitý konec už se nedá nazvat ani 'mile úsměvným'. Těžko se hledá snímek s rozporuplnějším hodnocením, hustě punková skupina s nudnějšími hovory hráčů a podobně hustá atmosféra zabitá divným koncem.... (29.06.2012)

Jak to doopravdy bylo s českým punkem. 1) Generační dobový protest proti původně anglofonnímu establishmentu je vydáván za hledání smysluplného bytí, jehož se v socialistické společnosti jaksi nedostává. Toto Rudé právo naruby trochu kazí jinak sympatické vyznění filmu. 2) Ve druhé půlce se náhle atmosféra mění. Už nejde o společenský protest, ale o jakési mladistvé poblouznění na cestě k dospělosti (přinejmenším u hlavní postavy). 3) Tvůrce filmu bych proto z přílišných sympatií k punku nepodezříval. Když slyším klávesy, chce se mi blejt, pronese David o nastupující vlně synthpopu a vůbec se neptá, co si nezaujatý posluchač myslí o jeho punku. 4) Nakonec jediné příjemné jsou ti mladí kluci plní elánu a života. 5) No...pro tento film fakt platí no future. (06.01.2013)

Film pre našich tatkov. To, čo sa tam odohráva, sme mi už vďaka bohu nezažili. Punk bol určite nástroj, ako sa dalo rebelovať, čo môžeme vidieť. Mladí chlapci z hereckých škôl sa úlohy zhostili pekne. Dialógy realistické, prevedenie taktiež. Osobne som sa najviac tešil na Svarinskú, ktorá si však veľa nezahrala. Škoda. Ďalej úplne v šoku som zostal z Coxa, ktorý vyzerá jak mladšia kópia Langmaiera. Film ma pútavý dej, zaujímavé prostredie a našlapaný podmaz. Obsahuje aj niekoľko zaujímavých myšlienok, ktoré sú trefné a pasujú aj na dnešnú dobu. 3 z 5 (27.10.2012)