A.K.A. Serial Killer
Recenzie (3)
Nestálá plovoucí disjunkce mezi slovy a obrazy, naprostá neadekvace vizuálna jako ilustrace textu, nekončící přerůstání netotalizovatelného množství potencialit kamery nad jakýmkoliv diskurzivním redukcionismem, mez dokumentu a limita všech snah po korespondenci mezi myšlenkou a světem. Šestákově psychologizující kriminálně-sociologický popis jednoho naprosto řadového příběhu „od mladistvého delikventa po zločince“ se vždy a znovu tříští o hradbu obrazu a ukazuje, že pokus o spojení těchto dvou světů je kolosálně zbytečné. Paradox nekonečnosti viděného detailu proti naprosté generalizovatelnosti textového konstruktu. Jedinečnost osobního příběhu není popřena ani stvrzena dokumentarizujícím odstupem kamery, která snímá pouze veřejný prostor a cizí lidi – v tomto poli nerozhodnutelnosti si může každý najít buď sociologické hledání kořenů zločincova osudu, anebo transcendentního zločincova ducha, který absentuje a překračuje své podmínky, které diváka spíš než svojí zakotveností v onom sociologickém příběhu omračují svojí totální indiferencí vůči němu. V takovém prostoru je zároveň každý nevinným svědkem, anebo samotným pachatelem. Užití svrchovaně kakofonní „nenormální“ hudby jen podtrhuje umělecké jádro jakéhokoliv zdánlivého dokumentu „s odstupem“, díky čemuž člověk neví, zda místy nebylo od počátku cílem natočit vizuální báseň. To je stvrzeno i ničím jiným než do sebe uzavřenými záběry kamery, která z veřejného prostoru dělá svými švenky a detaily materiálem pro tvorbu malířských obrazů – jakýkoliv pokus po objektivizaci individua se vždy mění v subjektivizaci světa, v jejichž zdánlivé jednotě však člověk moderní nenachází žádný uklidňující panteismus, ale prostou indiferenci reality vůči individuu, které je sice v obrazu světa rozpuštěno, ale s tím logicky z něj i mizí. ()
Videl som 83 min. verziu. Dokumentárne titulky predstavujú devätnásťročného mladíka, ktorý pomocou ručnej zbrane zabíjal minulú jeseň za štylizácie veľkého, japonského bubna. Poteší zachytenie ľudových tradícií v pochode. Hudba ku nim sa zdá byť nevhodná. Kamera nikdy neukazuje sériového vraha, ale možné prostredie, v ktorom žil. Film tak ide veľmi mimo mňa, keďže nedostatočne prepája rozprávanie rozprávača a kamery. ()
Vizuální dokument o životě seriálového vraha Norio Nagayamy soustředěný pouze na jeho životní okolí s několika informacemi o jeho životě....Jen záběry na krajinu, město, moře a lidi doprovázený komentářem a kakofonní hudbou....Tak trochu vizuální báseň doprovázená nevzrušeným komentátorem.(50%) ()