Réžia:
Radu MihăileanuKamera:
Laurent DaillandHudba:
Armand AmarHrajú:
Alexej Guskov, Mélanie Laurent, Dmitrij Nazarov, Valerij Barinov, François Berléand, Miou-Miou, Lionel Abelanski, Laurent Bateau, Anna Kamenkova (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Před třiceti lety byl Andrej Simoniovich Filipov, známý dirigent orchestru Bolšoje, vyhozen ze své pozice, protože se postavil za židovské hudebníky. Teď v divadle pouze uklízí. Při vytírání ředitelovy kanceláře se čirou náhodou dozví, že pařížský Chatelet Theater si přeje, aby současný orchestr zahrál v Paříži. Hlavou mu bleskne myšlenka, kterou se rozhodne uskutečnit. Do Paříže pojede on se svým orchestrem! S přítelem houslistou začnou kontaktovat bývalé kolegy. Jsou ti však schopni po třiceti letech znovu hrát? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (93)
Taký disidentský príbeh o popoluške v mužskom vydaní. To zháňanie osadenstva pre nový Baľšoj ťiátr po všetkých čertoch nemalo chybu a k tomu burácajúca hudba, to bol naozaj zážitok. Hudba a celý zvuk je silnou stránkou filmu, ako inak keď ide o koncert, výnimočne som si film musel pustiť nie na sluchátka, ale na externú reprosústavu pre maximálny zážitok. Hľadanie konečnej harmónie sa podarilo a našiel som ju aj ja v tomto filme. Prispela aj krásna huslistka, to nebudem zapierať. –––– Andreji, já se s tebou rozvedu...! Jestli tam nepojedeš. –––– Obchodovat, to je jako jezdit na kole. To se nedá zapomenout. –––– Moje babička říkala: Slunce vychází ráno. Vždycky ráno, nikdy né večer. –––– Ruský prezident je pozván na mou daču. Máme západní Evropě zarazit plyn?! ()
Přestože se v budování komiky využívá klišé o divoké, ale zároveň citlivé a melancholické ruské duši, rasových stereotypů o romech a židech, stejně tak bordelu v postsovětském Rusku, nelze upřít dobrý casting, timing pro gagy a dravé tempo v první půli (takové kusturicovské to je). Ovšem po příjezdu Rusů do Paříže se staví na typu humoru o buranech v lepší společnosti a i ten v průběhu ustupuje absurdní zápletce, tentokrát využívající klišé o Rusku sovětském. V závěru nás proto drtí Brežněv s gulagy a jako bonus k tomu výlevy o síle a důležitosti hudby. Druhá slza kape, dojetí nad svým dojetím rozněžňuje, Kundera se směje. ()
Koncert má dve dejové roviny. Je to aj film dvoch žánrov. Takže ten prvý je komédia, v ktorej hudobník zháňa hudobníkov na koncert a komediálnosť vyplýva z ich nátury. Táto dejová rovina je podľa mňa trochu slabšia, pretože hudobníci sa v rámci tej komediálnosti musia chovať dosť bizarne a nepochopiteľne, takže mi občas dosť liezli na nervy. Potom je tu dráma, v ktorej vystupuje krásna a neuveriteľne sympatická huslistka, ktorá má na koncerte tiež vystúpiť a hlavná postava o nej vie tajomstvo, ktoré nás na konci filmu emocionálne rozoberie. Tieto dve roviny sa podľa mňa nijako nebijú. Mne sa viac pozdávala tá druhá, a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. Musím priznať, že je to hlavne kvôli Melanii Laurent. ()
To, co zpočátku vypadá jako skvělá komedie o ruském přístupu k životu a tak vůbec, se v závěru násilně překroutí v kultivovanou kýčařinu a velmi krkolomnou snahu o drama. Některé "éterické" výroky o podstatě hudby zavánějí mlácením prádzné slámy a verbální onanií, některé záběry (zejména reminiscence z gulagu) tím nejlacinějším klišé. Škoda, protože herecky se jedná o perfektní věc, navíc s místy velice vtipnými dialogy... Jenže snaha o oduševnělost se s prvky jasně parodickými nesnese, alespoň ne tak, aby vytvořily soudržný celek. Mihaleanův talent je nesporný (perfkektně zrytmizované tempo závěru ve spojení s Čajkovského hudbou), ale v jeho Koncertu je cítit disharmonii a faleš – alespoň mě ve druhé polovině začínaly bolet uši. Škoda, protože do té doby jsem byl přesvědčený, že mě otřepané klišé o outsiderech, co dobyli svět, opět dostane do kolen. ()
Marigold má sakra pravdu, ja som bol ale sakra dojatý. Z Koncertu totiž sála obrovská dávka ľudskosti, predstavuje cieľ, ktorý (nie bez komplikácií) spája nepredstaviteľné - žid tu sedí vedľa cigána, novodobý oligarcha vedľa drobného priekupníka, nehovoriac o predstaviteľovi bývalého režimu, ktorý dodnes neprestal veriť myšlienke komunizmu, no vydáva sa na dobrodružnú cestu s umelcom, ktorého ponížil a ktorému zničil kariéru a v závere sa bez váhania a nezištne modlí k bohu. Čo začalo ako cesta za vlastným prospechom, končí sa ako pieta za jednu dávnu tragédiu... Taký prenikavý je teda Koncert a že mu kombinácia bláznivej komédie a drámy vychádza tu viac a tam menej je jedno, možno tým chcel autor niečo ďalšie naznačiť, možno to pri druhej projekcii do seba zapadne. Tých slovanských emócií, od obdivuhodných až po smiešne, je tu toľko, že s návratom nebudem mať najmenší problém. (Bonusom sú dialógy v ruskej francúzštine, ktorou rozprávajú takmer všetci, vrátane toho, čo vie po francúzsky "lepšie ako Molière".) ()
Galéria (35)
Fotka © Hollywood Classic Entertainment
Zaujímavosti (3)
- V roce 2011 získal film nominaci na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší cizojazyčný film. (ThePesva)
- V roce 2010 získal film cenu César za nejlepší zvuk a nejlepší hudbu. Současně byl také nominován v kategoriích nejlepší originální scénář, nejlepší střih, nejlepší režie a nejlepší film. (ThePesva)
- Mélanie Laurent se na svou roli Anne-Marie připravovala tak, že studovala 6 měsícu hru na housle s první sólovou houslistkou Sarah Nemtanu z Francouzského národního orchestru, aby její pohyby při hře vypadaly více realisticky. (ThePesva)
Reklama