Koncert

Jeden charismatický ruský dirigent a jeden 30 let starý sen o dokonalé harmonii. Andrej Filipov si rozhodně zaslouží, aby se dočkal svého Čajkovského, a vy mu v tom dozajista budete držet palce. Navíc se taky velmi pobavíte, protože na pomoc si Andrej přizve már skutečně skrz naskrz ruských kumpánů, kteří obstarají slušnou dávku humoru. Le Concert zkrátka rozhodně stojí za shlédnutí a pro fanoušky hudby to platí dvojnásob. P.S.: Pro fanoušky klasiky trojnásob. P.P.S.: Pro fanoušky Mélanie Laurent čtyřnásob. P.P.P..S.: Už držim hubu.. (16.12.2011)

Jako milovníka hudby mě Le Concert samozřejmě okamžité pohltil. Mélanie Laurent se rychle stala mým miláčkem a těšil jsem se na každou její další scénu. Aleksei Guskov je pro mě velká neznámá, nicméně mi v hlavní roli nepřekážel, naopak jsem mu neskrývaně fandil. Koncert může vypadat jakoo dramedie, nicméně jde spíše o existenciální hudební drama, kterému pár vtipných scén jen dodává na tragičnosti hlavního hrdiny a ostatních členů orchestru. Film se místy trošku okatě strefuje do komunistického režimu, místy si dělá legraci sám ze sebe a sem tam ukazuje, že každý se může za určitých okolností změnit. Největší a nejdůležitější součástí Koncertu je hudba, která ať už při závěrečné desetiminutovce, tak i během filmu v roli podkresu, působí jako druhý vypravěč, a to tak dobře, že je také z velké části zodpovědná za mé vysoké hodnocení. (16.01.2011)

Komediální rovina přehání národní stereotypy až ad absurdum, daleko povedenější je dle mého vlastní koncert, při němž je Čajkovskij hrán úchvatně a muzikanti snímáni dynamicky a se zápalem, s jakým jinak hrají (a v kontrastu k Čajkovskému pak jedna z mých nejmilejších ruských cikánských písní Ručejok jen s kytárkou jako podkres pod závěrečnými titulky). (15.05.2011)

Marigold má sakra pravdu, ja som bol ale sakra dojatý. Z Koncertu totiž sála obrovská dávka ľudskosti, predstavuje cieľ, ktorý (nie bez komplikácií) spája nepredstaviteľné - žid tu sedí vedľa cigána, novodobý oligarcha vedľa drobného priekupníka, nehovoriac o predstaviteľovi bývalého režimu, ktorý dodnes neprestal veriť myšlienke komunizmu, no vydáva sa na dobrodružnú cestu s umelcom, ktorého ponížil a ktorému zničil kariéru a v závere sa bez váhania a nezištne modlí k bohu. Čo začalo ako cesta za vlastným prospechom, končí sa ako pieta za jednu dávnu tragédiu... Taký prenikavý je teda Koncert a že mu kombinácia bláznivej komédie a drámy vychádza tu viac a tam menej je jedno, možno tým chcel autor niečo ďalšie naznačiť, možno to pri druhej projekcii do seba zapadne. Tých slovanských emócií, od obdivuhodných až po smiešne, je tu toľko, že s návratom nebudem mať najmenší problém. (Bonusom sú dialógy v ruskej francúzštine, ktorou rozprávajú takmer všetci, vrátane toho, čo vie po francúzsky "lepšie ako Molière".) (14.07.2011)

V prvních dvaceti minutách jsem to chtěla vypnout a nakonec jdu do plných. To jsou věci. Radu se do mě trefil. Chvílemi jsem se válela smíchy, myslím, že se u toho řezal i Kusturica, a nakonec si to všechno sedlo a odneslo mě to na křídlech dokonalé harmonie. Výborný počin! Nezapomenutelný. Mélanie Laurent mě v posledních letech moc nebaví, jakoby herecky vyšuměla, ale v Koncertu byla báječná! Moc pěkné. Budou-li někdy dávat v bedně, doporučuji. (30.11.2020)