Koncert

Neuvěřitelné se stalo skutečností, tedy alespoň v této roztodivné komedii, které tři uvedená žánrová zařazení rozhodně nestačí... Už začátek se nese v duchu "Dannyho parťáků", rozumí se hezky po slovansku, aby se prudce stočil do polohy libovolné veselohry od Kusturici, v některých pasážích dosahujíc i jihočeských Hoštic. A když už jsme blahosklonně naladěni na odlehčené téma, začnou se ještě napůl v legraci vytahovat politické křivdy, sociální nerovnosti a štulce pod žebra Rusům, Židům a dalším, dobře se parodujícím etnikům, až přes všechnu tu srandu dospějeme k rozděleným rodinám, zničeným kariérám a přetrhaným snům s tragickými důsledky. Ani moje pocity by se nemohly spojit v celek (jako bych se dívala na několik filmů, pomíchaných ve střižně) nebýt kompaktního prvku, kterým se stává hudba - nejen, že jí vděčím za každý trylek, kterým přerušila scénky, přesahující míru dobrého vkusu, ale především za tu desetiminutovou husinu, kterou mi v samotném závěru způsobila spolu s prsty, vibrujícími po neviditelných strunách za letu sibiřských vloček i s nádherně dojemnou Mélanií Laurent. (16.02.2013)

musím přiznat, že převážná většina filmu, která byla spíš parodií, než opravdou komedií, mě zase až tak nesedla, k celkovému hodnocení přispěl mamutí silou závěrečný opravdový koncert, poznámka - časové zařazení mi připadalo také značně matoucí, předpokládal bych, že by se děj měl odehrávat tak o 20 let dříve, než je ve filmu zmíněno... (04.08.2011)

Čajkovský se dočkal krásné pocty. Nádherně emocionální snímek, jenž funguje jako poklona jeho hudbě; portrét vášní, jaké jeho hudba vzbouzí; hrozící šílenství, jenž může vyplynout z posedlosti jím. To vše v natolik ruských kulisách, že by se i Čelakovský zastyděl. Celé toto dílo má totiž silnou ruskou duši, francouzský půvab a... Čajkovského. Scénář je vysloveně jen půdorys na kterém staví skvělí herci, skromný kameraman Dailland a Radu, jenž je vypravěčem, který dokáže nadchnout, rozesmát i dojmout. Promiňte, jdu rozbít prasátko a vyrazit někam na klasiku, třeba potkám i Mélanii. Chtěli hrát - nemohli, chtějí hrát - nemůžou, tak si svojí šanci ukradnou, užijou a nenechají vzít!... 100% (13.07.2011)

Jeden charismatický ruský dirigent a jeden 30 let starý sen o dokonalé harmonii. Andrej Filipov si rozhodně zaslouží, aby se dočkal svého Čajkovského, a vy mu v tom dozajista budete držet palce. Navíc se taky velmi pobavíte, protože na pomoc si Andrej přizve már skutečně skrz naskrz ruských kumpánů, kteří obstarají slušnou dávku humoru. Le Concert zkrátka rozhodně stojí za shlédnutí a pro fanoušky hudby to platí dvojnásob. P.S.: Pro fanoušky klasiky trojnásob. P.P.S.: Pro fanoušky Mélanie Laurent čtyřnásob. P.P.P..S.: Už držim hubu.. (16.12.2011)

To, co je na tomto filmu nejúchvatnější, je samotný Čajkovského houslový koncert. Ten fantastickým způsobem, který svou dokonalostí dokáže pohnout i kamenem, zahrál Budapešťský symfonický orchestr s houslovou sólistkou Sarah Nemtanu. Komediální stránka filmu je skvělá. Ta směsice ruštiny a francouzštiny, s hrstí hebrejštiny a špetkou cikánštiny je svižná, hravá a snad i též bizarní. A především je vtipná a baví. Ten odkaz dávného dramatu je snad až příliš vtíravý a vydírá. Naštěstí je tu stále ten humor a hudba. Rád, s nadšením a porozuměním poslouchám teskné, žalostné i veselé kvílení smyčců klezmeru. V těch tónech se odhaluje část z tajemství života a smrti. Podobně to mám i s cikánskou hudbou, kde se v jedné skladbě může ukrývat bezbranná radost i nekonečný smutek zároveň. A nesmí se zapomenout na ty zatoulané noty na dně číše, bez kterých by byl svět o mnoho chudší ve výrazech i prostředích. Čajkovskij ukryl celou tu tklivou a vznešenou krásu odkazu starobylé hudby v těch nebeských tónech houslových strun. Celý jeden i všechny národy proměněné v noty a tóny, které dokáží uchvátit svého posluchače a odnášet ho k výšinám stolové hory, na které se pozvedává ambrosie k přípitku nesmrtelnosti. Hlavní postavou je bývalý slavný dirigent Andrej Simonovič Filipov (zajímavý Alexej Guskov), který se díky neopakovatelné možnosti pokouší smířit se životem i svou vlastní minulostí. Andrejovi zdatně pomáhá jeho nejlepší přítel s velkým srdcem a umný cellista Alexandr Abramovič Grosman (příjemný Dmitrij Nazarov). Třetím do party drzých pořadatelů zahraničního výletu je přesvědčený komunista a manažer orchestru Ivan Gavrilov (solidní Valerij Barinov). Hlavní ženou je houslová sólistka s tajemstvím minulosti Anne-Marie Jacquet (šarmantní Mélanie Laurent). Z dalších rolí: ředitel pařížského divadla Chatelet Olivier Morne Duplessis (François Berléand), Annina opatrovnice a manažerka Guylène de La Rivière (Miou-Miou), Oliverův zneužívaný asistent Jean-Paul Carrère (Lionel Abelanski), ambiciózní sponzor orchestru Pjotr Treťjakin (Vlad Ivanov), Andrejova oddaná manželka Irina (Anna Kamenkova), živelný cikánský virtuos Vassili (Anghel Gheorghe), starý kšeftař Viktor Vikič (Alexandr Komissarov), jeho talentovaný syn Moïse (Vitalie Bichir), či samolibý šéf Velkého divadla Leonid Viničenko (Valentin Teodosiu). Petr Iljič Čajkovskij není mrtev. Jeho nesmrtelná hudba stále žije a vynáší nás do chvilek a momentů povznášejícího se pocitu života, kdy zrovna můžeme rozumět tomu nesmyslnému smyslu. (05.04.2016)