Koncert

Nečekaně příjemné překvapení na obrazovce ČT2 - a to jsem přitom prvních 20 minut uvažoval, jestli by nebylo lepší tu blbost radši vypnout :-) Tahle koprodukční komedie si mě ale nakonec rychle získala a zcela jsem jí propadl - z hlediska soukromého diváckého zážitku jí nemohu téměř nic vytknout, ten film mě opravdu strašně bavil! A to byl přitom vysílán v českém dabingu, což je hrozná škoda, protože dabing nesnáším (a už jenom samotný Miroslav Táborský, který namluvil hlavní postavu, nestojí jako dabér fakt za nic). Proto mě mrzí, že ten film je současně... řekněme hodně divný, a je tam celá řada věcí, která bije do očí svou nepochopitelnou fušeřinou (retrospektivní prostřihy) či vyloženou scenáristickou debilitou (rádobyvtipné utahování si ze stereotypů o Rusech, komunistech, apod.). Výsledkem je vlastně prapodivná podívaná, která docela určitě nesedne každému, ale pokud patříte jako já mezi fandy klasické hudby, pravděpodobně si zde přijdete na své - tento film totiž mimo jiné docela hezky umožňuje trochu nakouknout do zákulisí přípravy velkého koncertu a závěrečná sekvence v Théâtre du Châtelet je opravdu hodně vydařená a emotivní. A v neposlední řadě, v tomto filmu má velmi hezkou roli Mélanie Laurent, která mě tady v každém záběru strašně bavila, a pořád jsem si říkal, odkud já ji jenom znám, než mi konečně došlo, že to je přece Shosanna Dreyfus z Tarantinových Hanebných panchartů, a už jsem byl doma :-) To děvče mělo v roce 2009 štěstí na dvě opravdu skvělé role a v obou naprosto zazářilo - jsem okouzlen. No nic, teď bych si celkem dal nějakého toho Čajkovského, ideálně jeho Houslový koncert D dur, op. 35 :-) (14.11.2012)

Z první půlky jsem byla lehce rozpačitá. Humoristická přítomnost cikánů nebo sotva uvěřitelná situace, ve které se během dvou týdnů seskupí orchestr a nacvičí Tchaikovskyho. Připadalo mi to trochu jako furiantská fraška. Závěr ale vykreslil zajímavou hudební i citovou mezilidskou pointu a tak jsem si nakonec z filmu odnesla dobrý zážitek. (17.03.2019)

"Koncert není psychoterapeutická seance..." Tenhle "Koncert" byl pro mě ve své první půlce něco strašně těžko uchopitelného. Bizarní komedie či snad totální parodie říkal jsem si ve chvíli, kdy svatbu v typickém ruském stylu ukončí nepochopitelná přestřelka. V tu chvíli jsem měl chuť film vypnout, protože s mým nepříliš kladným vztahem k Rusku mě jaksi nebavilo se dívat na komedii o ruském stylu života. A nebýt doporučení od Ideé_Fixe, asi bych to fakt udělal... Má trpělivost byla zkoušena ještě notných pár desítek minut, kdy "hráči/(ne)hráči" "orchestru/(ne)orchestru" konečně dorazí do Paříže a vše zdá se směřuje k totální frašce...A pak jako by někdo mávnul kouzelným proutkem a mě se chtělo (spolu s bizarní postavičkou "agenta" orchestru a nostalgika po starých komunistických časech) křičet: "To snad není možný, Hospodine ty jsi..." Nejprve silné dialogy mezi dirigentem Filipovem a jeho vysněnou sólistkou o jeho snu dosáhnout "hudebního absolutna" a "konečné harmonie" a jejím pátrání po svých skutečných rodičích, poté chvíle napětí, pár laciných vtípků, proložené dialogem, němž zazní přirovnání o hraní v orchestru ke skutečnému komunismu. Pak už ale následuje naprosto nadzemské finále s úchvatným Čajkovského houslovým koncertem a závěrečnou pointou celého filmu. Těžko hodnotit, jsou to dva filmy v jednom (nepříliš vtipná ruská komedie a opravdu silné francouzské drama), ale protože se říká, že "konec dobrý, všechno dobré", dávám i já nakonec hodnocení nejvyšší. Asi i proto, že sám tak trochu věřím, že "hudba nám někdy pomáhá vyrůst, dává nám odpovědi...hudba je čistá, hudba v nás, hudba která z nás nechce ven" (20.03.2019)

Jako milovníka hudby mě Le Concert samozřejmě okamžité pohltil. Mélanie Laurent se rychle stala mým miláčkem a těšil jsem se na každou její další scénu. Aleksei Guskov je pro mě velká neznámá, nicméně mi v hlavní roli nepřekážel, naopak jsem mu neskrývaně fandil. Koncert může vypadat jakoo dramedie, nicméně jde spíše o existenciální hudební drama, kterému pár vtipných scén jen dodává na tragičnosti hlavního hrdiny a ostatních členů orchestru. Film se místy trošku okatě strefuje do komunistického režimu, místy si dělá legraci sám ze sebe a sem tam ukazuje, že každý se může za určitých okolností změnit. Největší a nejdůležitější součástí Koncertu je hudba, která ať už při závěrečné desetiminutovce, tak i během filmu v roli podkresu, působí jako druhý vypravěč, a to tak dobře, že je také z velké části zodpovědná za mé vysoké hodnocení. (16.01.2011)

Čím dál víc mi připadá, že filmy Radua Mihaileanua jsou napsány přesně na míru festivalovému publiku. Tentokrát si vzal na paškál Rusy, aby si z nich mohl jednak střílet, a také je využít pro melodramatický základ této hudební komedie (nebo co to má vlastně být). Ano, celkem to funguje, a zbytek zachrání Čajkovského hudba, ale na drama mi to přišlo moc vykonstruované a na komedii málo vtipné. A bohužel jsem to viděl s českým dabingem (v ČT prostě nikdo nemyslí!), takže všechna francouzsko-ruská nedorozumění zmizela v jednolité české podobě. (15.12.2012)