Eye of the Devil

V diskurzu britských hororů šedesátých let je Eye of the devil přímo strašlivý blábol, mezi mysteriózní filmy se jej ani neodvažuji řadit. Dominuje mu předčasně zestárlá Deborah Kerr, herecky je obzvlášťňuje pohledná Sharon Tate. Jen jedna scéna vyvolává napětí - Catherine v lese obklopená "dvanácti". IMDBovských 57 % je tentokrát objektivnější. Mnohem víc doporučuji Neviňátka, námětově trochu podobný snímek taktéž s Deborah Kerr. (27.05.2010)

Film, u něhož, aniž byste se museli přílišně snažit, odhalíte „mysteriózní“ rozuzlení již na počátku. O to více si pak protrpíte kostrbatou a fádní cestu, jež k tomuto rozuzlení vede. Přitom nápadité úvodní titulky a sekvence z Paříže byly příslibem daleko lepšího zážitku… Holt za neúrodu révy vinné musí být někdo vinen. Alespoň díky tvůrcům vím, že jednou navštívím Château de Hautefort, přičemž se budu mít na pozoru, aby mě náhle nezačalo obklopovat dvanáct postav v kápích. Celkově vzato: za mě palec mírně dolů, 40 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #14] (18.04.2021)

Ucházející postarší kousek, známý asi hlavně v souvislosti s první významnou rolí Sharon Tate. Děj se točí kolem neúrodných vinic a jakéhosi tajemného kultu, který má o onu úrodu dbát. Dobré momenty a místy kvalitní, napínavá atmosféra nechybí, i když jako celek to není žádná velká sláva, no ale na čarodějku Sharon je radost koukat. (03.05.2009)

Okultní pagan horor v kulisách gotického hororu předkládá příběh starobylého rodu, který si nese jakési prokletí. Mužští příslušníci zemřeli povětšinou záhadně - nešťastné náhody na lovu, utonutí a podobně. A nyní je na řadě Phillippe. Manželka Catherine je milující ženou, současně však tvrdohlavou, neposlušnou a zvědavou. Navštíví Philippa v jeho rodném sídle i s dětmi, přestože si to nepřál. Zde začne pomalu odhalovat tajemství rodu a sebe i děti vystaví několikrát smrtelnému nebezpečí. Skvělá černobílá kamera je doplněna neméně výbornou hudbou. Především v závěru, kdy se schyluje k obřadu, by se dalo napětí krájet. Zdali dokáže Catherine zachránit manžela, toť otázka. Přidal bych možná více strašení, noční bouři a mlhu. Některé scény jsou ale výborné, třeba návštěva hrobu v lese. Snímek mi trochu připomněl pozdější vynikající Rituál (1973). Tateová byla krásná, Kerrová hrála výborně a Pleasence by mohl od hodiny strašit děti i dospělé pouhým pohledem. Dnes film osloví především žánrové fanoušky. (16.02.2023)

Ten film vypadá jako z r. 1946, a ne jako z r. 1966. Tehdy to muselo vypadat velice nemoderně, ale tehdejší modernost již vyprchala, takže to dnešního diváka rušit nemusí. Moc pěkná kamera, která kouzlí se světlem a stíny, vyvolává mrazivou a tajuplnou atmosféru plnou nejasných hrozeb. Bohužel samotný děj nedostihuje působivosti kamery. A každému, kdo aspoň zavadil o Frazerovu Zlatou ratolest, brzy vytane na mysli koncept božského krále a zápletka je mu předčasně jasná. (02.08.2017)