Veľký šéf

Jedna z mých milovaných francouzských komedií se skvělým hereckým obsazením! Mladý Belmondo je jako obvykle frajer od první minuty a mě vždycky baví koukat na něj, Bourvil je skvělý, Davida Nivena mám taky moc ráda a třešničkou je nejvtipnější záporák Eli Wallach v roli siciliána - mafiána. Vždycky se mi líbilo jak se krásná Silvia Monti spouštěla z balkonu za písně Cento Giorni. Legrace a naprostá pohoda! ''Kdo to byl? To jsem byl já! Šéfe! Kdybych věděl, že to bylo schválně... No to si pište, že to bylo schválně. Nachystal jsem si mejdlo a vodičku, no a vyšlo to.'' :) http://www.youtube.com/watch?v=9qy5sWCFokM............. http://www.youtube.com/watch?v=twCoVcS9YgA (06.07.2010)

Další z velkých očekávání "odměněných" zklamáním. No, to není tak docela fér, protože jsem rád, že jsem Velkého Šéfa viděl. Skvělé komické výkony ústřední čtveřice a vyprofilované charaktery jsou neoddiskutovatelné, bohužel tempo filmu je těžce nezvládnuté - barevnost a nespoutaná hravost let šedesátých (byť v některých záběrech je vidět jakási odfláknutost) jaksi nejde dohromady se zmatkářskou komedií o velké loupeži. Zdá se, že 110 minut bylo tentokrát až příliš mnoho a je to velká škoda, protože to shazuje ty geniální momentky, které film proslavily. Belmondův neodolatelný rošťácký průnik na samotku, Zuzanka, kreslená instruktáž, Wallachův profil vedle busty antického hrdiny, Nivenův fígl s kotevním hákem, no prostě je toho spousta. A stejně to nevydá na další výjimečnou komedii. Škoda přeškoda, pro film vytáhnu z klobouku 70%, a to ještě o těch posledních deseti navíc rozhodla bazénová scéna. Především kvůli ní jsem rád, že se mi Velký Šéf konečně dostal do rukou, neboť kdo neviděl ctihodného gentlemana Davida Nivena jak spřádá ďábelský plán s hlavami sicilské mafie uprostřed bazénu na nafukovacích křeslech, o hodně přichází:) Zvlášť když se do toho vloží ještě půvabná Silvia Monti, nastylizovaná jako naprosto dokonalá ikona ženy vědomé si svých zbraní... Mimochodem, ta píseň, která se neuvěřitelně drzým a klamavým způsobem měla linout z toho titěrného tranzistoráčku, je Cento Giorni od Cateriny Caselli. A děkuji všem, kdo se na můj dotaz ozvali. (25.08.2007)

Nemůžu se ubránit srovnáním s Velkým flámem, který je přeci jenom o stupínek víš. Každopádně Gérard Oury natočil nadprůměrnou komedie se spoustu nezapomenutelných scének a gagů. O hereckému obsazení se nemá cenu nějak více zmiňovat stačí říct jen Jean-Paul Belmondo, Bourvil, David Niven a Eli Wallach a každý už si udělá obrázek sám...... (15.12.2007)

Gagů je  tu na rozdávání. Souznění dvou malých zlodějíčků, hvězdy světového zločinu i přízemního sicilského mafiána bojujícího se svou neumořitelnou sestrou opravdu stojí za to. Jean Paul ve své špičkové formě až překvapivě dobře souzní s Bourvilem a NATO tu prokazuje příkladnou vstřícnost, protože v tomto vodopádu ztřeštěností nevyznívá ani zdaleka nejlíp. Přitroublá francouzská policie není v tomto humorném zlehčování ani zdaleka na posledním místě stejně jako tehdejší - již končící italský kult tzv. čistoty. Scénář zejména ke konci filmu počet gagů stupňuje až neúnosně, ale všechno přebíjí suverénní kamera a jistá režie. I po takřka šedesáti letech je stále se na co dívat. (11.02.2024)

Jeden z nejlepsich Belmonduv a Ouryho filmu ( samozrejme Posetilost mocnych je nejlepsi ). Je to primo uz klasika, navic se skvelou hitovkou, kterou si ted porad broukam v hlave. Ve filmu se objevuje spousta teatralnosti, az bych to hodnotil jako parodii, ovsem je to vytribeny humor, ktery pobavy. Rad se na tento film kdykoli podivam. (31.10.2008)