Klauni

Téměř nesnesitelné, pozdní Fellini opravdu není šálek mé kávy. Když už cirkusové prostředí, tak radši psychologická syrovost Bergmana (Večer kejklířů), reflexivní odstup Rivetteho (36 pohledů z vrcholu Saint-Loup) nebo nostalgická poetika Friče s Bassem (Lidé z maringotek). Rozhodně ne film, který přebírá klaunské výrazové prostředky a tak se sám stává uřvaným, sebestředným a chaotickým cirkusem. (03.01.2015)

Na Felliniho překvapivě civilní a svižná záležitost (nu, však je to dělané pro televizi), dokument s prvky hranýho filmu a nějakým tím "zcizujícím efektem". Něco mezi Interview a, řekněme, Amarcordem (náladou), nicméně jedná se o méně významnou položku v díle velkého Federika. Prostoupeno nostalgií po světě klaunů maestrova dětství (viz úvodní scéna). Jistou potíž s tm budou mít ti, kteří k tomuto světu nemají žádný vztah. (02.01.2017)

Klauni odhalují mnohé z Federica Felliniho. Cirkus, zejména výstupy klaunů, je Federicovou optikou nazírání světa a života i výrazovým prostředkem změtí vášní a bolestí vnitřního světa. Federicova živelnost, karnevalové běsnění, tóny sarkasmu a bohatá vizuální stylizace odvozují svůj původ z cirkusové taškařice. Fellini se filmem raduje a baví, nadsázka se nebojí ani lehkého znevážení filmařské profese, dokumentární informace jsou doprovázeny vtipem a škádlením, přimíchávají se satirické výchozí pozice a paralely, rozvernost je vždy připravena a svolná ke skopičinám, vypouští rychle se točící bublinky filozofické otázky a zajíká se upřímně smíchy. Ostatně padesát let Italova života a rychlý rozkvět civilizované společnosti s větším rozšířením gramotnosti a vzdělanosti nabízí klíčové téma cirkusového světa klaunů již samo o sobě. Jinou odpověď nelze očekávat a symbolický pohřeb zábavy cirkusové klauna se stává vitálně rozkošnou hříčkou. Ve fiktivním dokumentu vystupuje sám Federico Fellini, snaživá sekretářka Maya Morin, francouzský cirkusový historik Tristan Remy, zvukař Alvaro Vitali, množství italských klaunů (Riccardo Billi, Tino Scotti, Fanfulla, Carlo Rizzo, Giacomo Furia, Dante Maggio, Galliano Sbarra, Peppino Janigro, Osiride Pevarello, Alberto Sorrentino, Nando Orfei a další), hrdí francouzští klauni (Alex, Georges Loriot, Pierre Étaix, Annie Fratellini, Victor Fratellini a další), španělský klaun Charlie Rivel, italský krotitel Franco Migliorini, anglický mluvící klaun David Maunsell, či pokračovatelka slavné rodinné tradice Victoria Chaplin. Klauni jsou příjemným osvěžením, nevyvíjí tlak naléhavosti, skotačí a pohrávají si s formou i střetem. Klauni baví svým zvoleným přístupem a ani Fellini nebere sám sebe vážně. Zábavně rozverná hříčka. (12.09.2019)

Tak si Fellini konečne splnil sen a natočil film o cirkuse. Akoby dovtedy hovoril producentom: "dobre, tak ja vám ten umelecký film natočím, ale aspoň na konci tam musí byť niečo "cirkusového....a raz o tom aj tak natočím celý film". Len mám pocit, že ak by to urobil o desať rokov skôr a čiernobielo, tak by ma to bavilo viac. Alebo možno len nemám dostatočne rád cirkusové prostredie. Čakal som niečo podobne kostýmovo uletené ako Ginger a Fred, Klauni sú však o niečo konvenčnejší. I tak ale dobrý film, len bohužiaľ témou trochu mimo mňa... (26.10.2013)

Cirkusové prostředí mi nikdy zvlášť sympatické nebylo, nicméně vzpomínkový úvod mi přichystal zážitek přímo nevídaný. Osobně se své dětské maličkosti ani nedivím, a mám pocit, že se stejně cítil i pan Fellini, který se mi opět v něčem podobal. Vždyť už jen to krátké představení některých členů jeho rodné vesničky mě nechalo zamyslet se nad otázkou, jestli ten prostý lid není někdy většími klauny než profesionálové z oboru... Prequel k Amarcordu se nakonec ale nekonal a zvolená pseudodokumentální forma se mi líbila, i díky výstupům kritiků filosofujících o cirkusovém prostředí, potěší také cameo výstupy režiséra samotného a krásné Anity Ekberg. Škoda jen, že artistická čísla mi s postupujícím časem přišla poněkud stereotypní, i proto jsem možná k tomuhle druhu umění nikdy nepřilnul. Celek ale sám o sobě není špatný, když však srovnám stránku satiry třeba se Zkouškou orchestru, musím ke své lítosti přiznat, že na víc než čtyři hvězdy film nemá. Což ovšem neznamená, že na vtipné vyřízení si účtů s novináři (FF díky kýblu na hlavě nestihne odpovědět na otázku, co chtěl tímhle filmem říct) nebo "osmiapůlovský" závěr nezapomenu. (05.06.2010)