Nezabudni na mňa

60% za vedlejší postavy, kterým nebyl dán důstojný prostor pro sebeprezentaci (2x otec, sestra, matka), také za překvapivě vyrovnaný výkon páně Pattisona, a fungující vztahovou rovinu filmu. Rozřešení -respektive šokující překvapení na závěr filmu- mě však hluboce zklamalo svým ryzím americkým stigmatem doby. (03.10.2010)

Překvapivě ne tak špatný film, který sice většinu času padá na provařené romantické linii, režisér se s tim ale popral celkem dobře. Celý film si drží celkem pochmurnou atmosféru, jenom to tempo bylo místy dost pomalé. Hlavně se to ale snaží hrát přes psychologii postav, kterou první polovinu pomalu načrtává (takže se toho zde moc nestane), aby se to pak hodně příjemně rozjelo. Celé to pak korunuje celkem šokující závěr, který mě osobně dost potěšil a nikterak samoúčelným útokem na diváka mi nepřišel. Naopak mi do dosavadní atmosféry filmu sednul. Herci hrajou většinou svůj kvalitní standart. Teda kromě Roberta Pattinsona, který hraje opět svůj nekvalitní standart. Ten kluk, ať už s bílým make-upem na ksichtě nebo bez něj, hraje prostě úděsně a dnešní puberťačky by na něj už měly sakra rychle zapomenout. To se potom může sympatická Emilie de Ravin snažit jak chce, ale sama tu chemii mezi nima prostě nevybuduje. I tak je to ale vcelku příjemné romantické drama, u kterého jsem čekal podstatně horší výsledek. (14.06.2010)

Film je to vskutku povedený a velké většině (zvláště dámského publika) během filmu jistě i nějaká ta slza ukápne. Jednu věc bych ale vytknul a ta se týká právě tolik zmiňovanému zvratu v závěru filmu. Věřím, že Američané nejspíše navždy budou mít v paměti osudový den (ve kterém právě dochází ve zvratu v ději) a tudíž i navždy budou vědět, co se v ten daný okamžik stalo, ale bude tomu tak i u neamerických diváků, kteří tento film shlédnou třeba za deset let? Obávám se, aby si nakonec tento divák neodnesl ze závěru filmu jen: „ Tam se něco muselo stát…ale sakra…co to bylo?“ (03.05.2010)

Zvláštní. Jeden den si doma pustím "Marriage", kde hlavní postavy ztvárnili Chris Cooper a Pierce Brosnan, a další den do kina víceméně náhodou zavítám na "Remember Me", kde vedlejší postavy hrají... ano, uhádli jste: Chris Cooper a Pierce Brosnan. Ale přesuňme se k filmu. Ačkoliv nemám příliš v lásce upírskou ságu Roberta Pattinsona a ačkoliv jsem o tomto filmu před shlédnutím nevěděla nic víc, než že existuje, Remember Me jsem si překvapivě velmi užila. Už dlouho se mi nestalo, že bych viděla film, kde by všechny postavy dokonale zapadaly do děje, byly zajímavé a navíc skutečně přesvědčivě zahrané. Brosnan si tady střihl jednu z nejlepších rolí své kariéry a snad to jako kdysi velmi nadšená fanynka jeho filmů, která viděla téměř vše, v čem se kdy mihl, mohu prohlásit. Neberte mě jako jeho skalní fanynku, postupem doby si uvědomuji, že i přes několik rolí, které mu padnou jako smoking (James Bond), hraje spíše průměrně, Remember Me se mu nicméně skutečně povedlo. Podobně jako Chris Cooper nedostal mnoho prostoru, na druhou stranu byl uvěřitelnější než ve většině toho, co natočil, a hlavně: byl jiný. Jeho postava materialistického workoholika se skutečně vymyká všem jeho dosavadním postavám a nějakým způsobem pro mě jeho konflikty se synem představovali velmi zajímavou část filmu. Není to ale jen o něm (to rozhodně ne), každá postava tu je něčím zajímavá, byť je svým způsobem velmi běžná (ne jako když se vám scénáristé moderních komedií snaží představit nejbizardnější postavičky všech dob) a do děje příjemně zapadá. A to ať už je to portrétující jedenáctiletá holčička, jejíž obrázek přinese Pattinsonova postava ukázat svému otci, nebo Cooperova role policajta, jejíž povolání ještě jaksi víc vynikne v posledních minutách. Ne, Remember Me není romantická komedie, jak by někteří podle Pattinsona mohli usuzovat, je to spíše příběh ze života inklinující k dramatu o tom, jak se protínají životy několika postav. A jako takový je velmi příjemně zpracovaný, to modro-zeleno-šedé vizuální ladění mnoha scén se mi velmi líbilo. Abych to ale nadále neprodlužovala, řeknu jen, že Remember Me je přesně jeden z těch filmů, které pro mě stojí na pomyslné hranici mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Kdyby film skončil o pět minut dřív školní scénou a pohledem na hlavní postavu v okně a kdyby se nám nesnažil vše osvětlit a ukázat, jak která postava nakonec dopadla a co v "epilogu" dělala (matka vycházející z domu atp.), převážilo by se mé hodnocení nahoru. Takhle to jsou "pouhé", byť velmi, velmi silné čtyři hvězdy. (26.03.2010)

Když už film o osudové lásce, tak takhle. Robert Patizón sice pro mě asi navždy zůstane vrcholem nesympaťáka, ale role věčne vykuřujícího pobudy s krátkou rozbuškou mu tady jednoduše sedla. Žádná z postav není černobílá (možná jen Ally k tomu trochu inklinuje), zejména otec v podání Pierce Brosnana není vždy tím, čím na první pohled vypadá a příběh překvapí hlavně tím, že si na nic moc nehraje a prostě je přiznaným opusem o velké lásce, plný klišé, která ale díky jeho upřímnosti tentokrát ani trochu nevadí. Navíc velmi nečekaný a překvapivý závěr (takže pozor na spoilery), který si pro nás tvůrci připravili, těžko někoho nechá chladným a větší katarzi na závěr si jen ztěží dovedu představit. I když možná stálo za to to utnou o několik minut dřív (ale kdybych napsala kdy, tak prozradím pointu). Kéž by teenagerky slintaly nad tímhle Patizónem z "Remember Me" a ne nad tím vyšisovaným tupírem, to by bylo na světě krásně a kultura by ještě měla o něco větší šanci. (21.09.2011)