Nezabudni na mňa

Film má pro mě jednu základní vadu. Ať už kvůli tomu, že mám tak nakoukáno, nebo protože autoři do filmu vložili příliš zřejmé indicie, jsem hned z počátku odhadl celkem spolehlivě veškerý hlavní děj včetně konce. A tím samozřejmě musím nutně naštvat i všechny, kteří se se mnou dívají, protože, pochopte, takové věci si nemůžu nechat pro sebe. Snímek je ale i přesto dost poutavý. Všechny charaktery jsou velmi zábavné a castingově odvážné. Nejen to, že je tu Patizon, u kterého, na rozdíl od jeho nejslavnější role, ve které ho nejspíš nikdy neuvidím, i chápu, co na něm ty holky mají, ale i obsazení o 4 roky starší Emilie de Ravin, kterou tak dobře známe z Lostu a má být ve filmu o deset let mladší než ve skutečnosti a ta iluze se jí daří. Sourozenecké i otcovské vztahy rovněž tenhle snímek táhnou. Jako drama by to bylo na tři. V rámci romantického žánru je to ale rozhodně výrazný nadprůměr, proto zvedám výš. (16.09.2020)

Zlé veci sa dejú predovšetkým a v prvom rade dobrým ľuďom. Koncept karmy je možno pre našu planétu úplne neznámym a neuplatniteľným fantazírovaním. Šťastie je len krátkodobá chiméra, zato utrpenie je bytostne prítomné a hmatateľné, najmä v podobe citovej traumy zo straty blízkeho. Pattinsonovi sa nedá neustále vytýkať jeho upírska minulosť, jeho výkon je úplne uveriteľný a robí z filmu veľký zážitok. (15.01.2017)

Velmi intenzivní a traumatizující zážitek, zvláště také proto, že hned po dechberoucím (no jo, mám senťošku) konci jsem zjistila, že nemůžu odemknout dveře od zahradní chaty, kde jsem se na film dívala, a jsem tam tudíž vyloženě uvězněna. Což bylo asi před pěti minutami. Pomóc, já chci ven! (PS: Občas mám dojem, že moje komentáře připomínají spíš blogové zápisy, snad to není zakázané.) A teď, když už jsem se snad dosytosti vyhysterčila a znovu našla našla ten kout chaty, kam dosáhne wifi, se mohu blíže vyjádřit k filmu. Především kvituji s povděkem, že ze všech možných typů postav byly vybráni spíše ti outsideři. Rebel Tyler, toť věčný a vděčný filmařský objekt, introvertní dítě - génius, které netráví svůj volný čas kňouráním, vzýváním aktuálních popových hvězd a otravováním rodičů (jako to dělají všechny děti z rozvrácených rodin ve všech amerických filmech a skoro vždycky je hraje Dakota Fanning), a ta holka Ally je taky divná, protože když zrovna nerandí s rebelem, tak se učí nebo se věnuje svému otci, to přece vůbec nejsou činnosti vhodné pro film. Musím pochválit i styl zvoleného soundtracku, sama podobné srdceryvné podklady nemám příliš v oblibě, ale k tomuto filmu mi přišly naprosto adekvátní. Co se týče herců, tak staří zkušení harcovníci představující rodiče se drží spíš zpátky a všechno zůstává na mlaďoších, kteří se tak musí opravdu snažit. Emilie de Ravin má moc pěkný hlas a její postava mi přišla dobře zahraná. Když si například vzpomenu na nějaké "normální, ale traumatizované" holky, které hrávala Winona Ryder, tak to bývaly většinou slepice, u kterých jsem si říkala, že nechápu, proč je jejich osudoví mužové pořád milují. Tady to nebyl ten případ, postava Ally se mi opravdu líbila, nepřekročila žádnou hranu, ale ani na ní nebalancovala. Fajn. No a co se týče Roberta, tak na toho já trochu držím, protože mi přijde fascinující, jak se z někoho tak škaredého může stát takový idol týnejdžerek.Já ho miluji též, to přiznávám, protože má krásné zuby a velký předkus (ať si kdo chce co chce říká, prostě ho má), ale když se dívám na jeho tvář, přijde mi v postatě taková divná. Nesouměrná, brada je příliš výrazná a celá spodní čelist jakbysmet, oči daleko od sebe a ještě poměrně malé a úzke, neohrabané až ploché rysy tváře, nepříliš či vůbec smyslné rty, křivé čelo--- prostě kromě zubů na něm není nic moc ke koukání, tak co ty fanynky blbnou?! Z herců tady dostává nejvíc prostoru a já pořád nejsem schopná posoudit, jestli to zvládá, nebo ne. Nic mi na jeho výkonu nevadilo, ale co když jsem byla jenom ovlivěná těmi zuby? Nevím, ale nejspíš bude mít ještě dost času přesvědčit mě v dalších filmech a dalších rolích, že opravdu umí hrát. I když, jak praví poselství filmu, kdo ví, co se může stát. Carpe diem! (03.07.2010)

Nejdříve to vezmu od konce; co to k sakru bylo? Vůbec to do filmu nezapadalo a i když to byl účel, já bych to vyškrtla. Jinak se příběh táhnul, zkrátka nic neříkající - nemastné neslané. Ale jedno Remember me nelze upřít; Pattison umí hrát rozervané chudáčky tak dobře,že si začínám říkat, jestli to vůbec hraje. Jinak podle názorů fanoušků tohoto počinu jsem usoudila, že takové hodnocení má vážně jen kvůli konci.. Tvůrci holt ví, jak na to! (03.03.2011)

Ale notak! Spoilery nabitý komentář. Pattinson neumí hrát, v detailech dělal neuvěřitelné chyby, které se ve výsledku totálně podepsaly na celém filmu. Bože, vždyť jemu jsem nedokázal uvěřit ani otočku a chůzi pozpádku před svojí holkou. Děj je uspávající a hned ze začátku nabídne mega spoiler, který diváka těsně před koncem připraví o největší divadlo. Průměrně inteligentní divák, když hned na začátku přečte, že děj se odehrává v roce 2001 v New Yorku, napadne ho jediné - budou tam teroristé? Když cca. 15 minut před koncem začne režie cpát divákovi uspokojující obrazy, podmanivou hudbu a pocit, že všechno se krásně povedlo, každého napadne - co se teď posere. Když Brosnan začne naléhat, že schůzka se stane v mrakodrapu, nikdo už nemusí čekat na ten ŠOK, že je to Obchodní světové centrum, prostě mu to dojde. Zapojení 11. září bylo jenom pro jednu věc - diváka šokovat a nabídnout něco, co ani ve snu nečekal, pokud ale děj nabízí spousty náznaků, co se ve výsledku stane, je to podobné, jako střílet na pláži Omaha s petardama. Celý film hodnotit nejde, protože ten byl jenom vata, která předcházela konci, vsadím se, že původní myšlenka byl konec filmu a to ostatní se domyslelo až potom a dle toho to také vypadalo. KDE BYLY KURVA EMOCE? Žádné zabroukaní na citlivou strunu, nic, tupý Pattinson s výrazem upíra ze Stmívání a zde naprosto nesympatická Ravin, která nedokázala zahrát ani zamilovanou. Slabé, ale za konečný nápad 55% 25.07. 2010 (25.07.2010)