Terapia

Takhle zvláštní film jsem už dlouho neviděla. V podstatě nevím, co si o něm mám myslet. V průběhu dívání se jsem zažívala rozličné pocity, pocit rozpačitosti, emocionální vcítění, trocha studu, přání všeho dobrého hlavnímu hrdinovi, to všechno bylo mezi tím. Je to takový klasický nezávisle se tvářící doják, který trochu podle útočí na ceny, ale na konci vás stejně dojme. Klobouk dolů před nasazením a odvahou herců, kteří hráli ústřední postavy. Klobouk dolů před tvůrci, již se rozhodli na plátna přivést právě tento příběh, ať už měli jakékoliv motivace. (30.01.2013)

Prcání kvadruplegiků není téma, na které bych zrovna dvakrát toužil vidět film, notabene s avízovanou frontální nahotou padesátileté Honící Heleny, s níž bych slovo sex nespojoval ani v dobách, kdy ještě svou vizáží plašívala Swayzeho Nejbližší příbuzenstvo. Po zhlédnutí však musím konstatovat, že ten soft na Gluma dokáže opravdu zázraky a na to, jak má přetočený tachometr, se na ní dalo docela dívat i ve chvílích, kdy si za zvuku suchého zipu odlepila z bobra kalhotky a snažila se do sebe nasoukat kvadruplegikova lenocha. Ačkoliv se to ke konci trochu zvrhne v obrněnou romantiku, určitě si jeden obohatí své wykydpedické znalosti o to, jak se dá s úspěchem opíchat gumový muž s lízací hlavou, aniž by se zadusil, když má zrovna na xichtě rybu. (01.02.2013)

Zřejmě musí záležet i na rozpoložení, v kterém se dívám na takové filmy jako je The sessions, protože zpočátku jsem byla v rozpacích a jak už tady někdo píše, tak jsem nevěděla, kam tím Ben míří. Ale i sexuální touha a její naplnění patří k životu a ne všem se tohoto příjemného odvětví lásky dostane. Příkladem je ochrnutý Mark a já si vážím Bena za to, že tohle citlivé téma předložil nepodbízivě a vyhnul se veškeré vulgárnosti, která s tím bývá spojovaná. Druhá polovina byla naladěna víc na strunu srdce ženy, ke kterým se hlásím, ale zase ne tolik, aby to bylo příliš patetické. Přiznávám, že Johna Hawkese vůbec neznám, ale zahrál to přesvědčivě a vždy s citem pro danou chvíli a stejně tak Helen, která je snad stále stejná a léta jí míjí. Ovšem největší radost mi udělal asi kněz v podání William H. Macyho. S tím šátkem kolem hlavy, hárem a pivkem, to nemělo chybu. Citlivé, jednorázové The sessions. Filmová výzva 2016 (18.01.2016)

Nenápadný komorní snímek, který ve mě vyvolal bouři.. Bouři emocí.. Nejdokonalejší americký film pro rok 2012.. Nádherný příběh o sexu a o lásce, lepší jsem dlouho (pokud vůbec) neviděla.. Fyzicky handicapovaný Mark ztělesňuje inteligenci, výtečný humor, dětskou naivitu, pokoru z náboženství a osobní traumata.. "Osvícená" instruktorka sexu Helen Hunt dokázala odehrát očima naprosto všechny odstíny emocí, které Vás napadnou.. Hodně připomíná loňské "Nedotknutelné".. Nechápu, že John Hawkes nedostal Oscara.. U Helen Hunt je to už pochopitelnější, protože měla velkou konkurenci v úžasné Anne Hathaway.. Kam se hrabou všichni Hobiti a Arga.. (21.03.2013)

Přestože jsem film neviděl poprvé, znovu jsem se jím nechal překvapit. Když Američané točí snímek o nás mrzácích, očekávám hlavně bezbřehý patos a více či méně skrytou výzvu ke kolektivnímu soucítění. Obojí mi poškozuje zubní sklovinu, protože se v takových chvílích neubráním zarputilému skřípání zubů. Tady k tomu ovšem nedošlo. Místo násilného dojáku, jež by mě donutil vrazit si do každého oka stovku hřebík, přišli tvůrci s civilně pojatým snímkem plným kvalitního, jemného humoru, čímž mi i přes v podstatě vážné téma způsobili dobrou náladu. Svým původním hodnocením jsem film zjevně nedocenil, takže dnes přihodím. / Poučení: Nikdy není pozdě. Pokud už není pozdě. (28.04.2022)