Mapa de los sonidos de Tokio
Map of the Sounds of Tokyo
Réžia:
Isabel CoixetScenár:
Isabel CoixetKamera:
Jean-Claude LarrieuHrajú:
Rinko Kikuči, Sergi López, Min Tanaka, Hideo Sakaki, Kósuke Hišinuma, Joan Potau, Takeo NakaharaObsahy(2)
Ryu je samotářská dívka, jejíž křehký vzhled je v přímém rozporu s dvojím životem, který vede. V noci pracuje na rybím trhu v Tokiu a příležitostně přijímá kšefty jako žena-zabiják. Pan Nagara je mocný impresário, jenž truchlí nad smrtí své dcery Midori, která spáchala sebevraždu. Z tohoto neštěstí viní Španěla Davida, jenž má v Tokiu vinný byznys. Zaměstnanec pana Nagary byl do jeho dcery tajně zamilován, a tak si najímá Ryu, aby Davida zabila. Ryu se blíží k Davidovu obchodu, připravená ho rychle zneškodnit, ovšem znenadání ji zaujme jeho šarm a dobrý vzhled. Ti dva spolu stráví noc, následkem čehož se Ryu snaží odvolat svůj úkol. Jenže to bude mnohem obtížnější, než si představovala… (HBO Europe)
(viac)Videá (1)
Recenzie (16)
Taký film, ktorý vám v zásade nič nepovie. Postavy existujú v meste, ktoré neukazuje svoje nádherné zákutia. Poetizmus je tu hraný a erotičnosť je tu medzi ľuďmi z absolútne nulovou chémiou. Koniec je ťažkopádny, neúprimný a strašne samoúčelný. To ostatné je okej. Neviem prečo, ale aj napriek chybám a že ich to malo hodne, mi nejako učarovala Rinko a diegetický rozprávač v podaní starého pánka a celé sa mi to akosi zlialo do pomerne pozitívnej emócie. Jasné už si to nikdy nepozriem. A zabudnem na to už zajtra. Ale predsa len sa mi niečím dostal film pod kožu. Hoci to bolo chladné a odťažité, ako ja keď sa nevyspím. ()
Audio-vizuálny zážitok. Coixet má rada kombináciu mladá žena starý muž a tento opakovaný motív je jediné, čo by som jej snáď mohla vyčítať, ale vlastne ani to mi až tak nevadí. Okrem tej estetiky obrazu ma zaujalo aj zobrazenie ženskej rozkoše, ktorá dominuje každej jednej sexuálnej scéne. Veľmi vydarený kúsok. Toto je umenie. Toto je poézia. ()
Je zajímavé pozorovat, jak se evropští i američtí filmaři vždy vyrovnávají s japonskou realitou podobně, a to izolovaností svých hrdinů. Tokio se vždy stává skoro nepřátelským místem, kdy proniknout do nitra Japonců je skoro jako výprava na Sibiř. V tomto snímku už Evropan dokonce ovládá japonštinu a částečně se tu nabourávají stereotypy slovy jednoho z jeho japonských zaměstnanců. Film mě opět pohladil na duši hlavně tichem japonských hřbitovů v podzimních barvách. A hlavní myšlenka snímku mi i teď plyne myslí... jak dvě rozdílné ženské smrti mohou zasáhnout srdce jednoho muže... aby pak mohl konečně začít žít středostavovským životem... a měl na co do konce života vzpomínat... není to příliš vysoká cena za vzpomínky? ()
Páni, to bylo tak... zbytečné? Klišé, kýč, debilita. Nejen postav, ale celého jádra filmu. O logických nesmyslech ani nemluvě. Chválím kameramana za jeho odvahu, když jeho práci spálil autor kompozice a střihač. Z emocionálního hlediska jsem z hlavních rolí necítil nic, tedy přesně to, co jsem si z filmu odnesl... Nic. Ať mi nikdo neříká, že snímek byl i o něčem jiném, než **** SPOILER **** o erotických scénách. ()
I. Coixet sa pustila do neznámych vôd a zvolila si k tomu Japonsko, konkrétne Tokio. Neviem ako to opísať, ale akoby hermeticky uzatvorila pre diváka tých pár osôb, ktoré tu vystupujú, voči okoliu. Na jednej strane to umožňuje ponorenie sa do ich príbehu, na druhej strane mesto dotvára kulisu ich životov. Obe tieto zložky tak plynú ruka v ruke a spoločne so zvukmi vytvárajú akoby snovú atmosféru. ___look this is an amazing vine....it`s a very sensual vine_sensual?_yes_i didn’t know there was sensual vine_why not? everything can be sensual___ ()
Reklama