Van Diemen's Land

Byla mi bližší Poslední zpověď Alexandra Pearce ať už kvůli stopáži. nebo co do depresivní intenzity. Van Diemen´s Land přiznávám atmosféru a využité exteriéry, špatní nebyli ni herci, ale celkově to na mě působilo monotónne utahaně. Prostě kluci táhnou Tasmánií a postupně se navzájem požíraj. Nic víc. To by stačilo jen v případě, že by to tvůrce pojal jako explotation a tom se tady nedá mluvit ani náznakem. 30% (23.10.2014)

V tomto vězení nejsou třeba žádné mříže, nebo mnoho stráží. Nikdo by si netroufl utéci, když tisíce mil v okolí není nic, než opuštěná krajina. A přece se osm vězňů pokusí o nemožné - přejít skrze nevlídné lesy a dostat se zpět do civilizace. Jenže ani jeden z nich netuší, že jde možná o úkol, který je nad jejich síly ... Na první pohled vypadal námět docela zajímavě. Boj o přežití v nelítostné pustině - to už se několikrát ve filmové branži povedlo. Jenže to by to musel dostat do rukou někdo, kdo chce natočit koukatelný film. V prvních dvou třetinách filmu jde o velmi koncentrovanou nudu, kdy dlouhé záběry do krajiny (sice pěkné, ale příliš statické) jsou střídány dlouhými rozhovory o ničem (ony ty rozhovory samotné nejsou nikterak obsáhlé, ale když krátká věta zabere i několik minut) - chvilkama jsem asi opravdu zadříml. Naštěstí v poslední třetince filmu se začíná něco dít - i když, dít - sem tam někdo někoho vezme sekerou po palici - což dotyčnému většinou ani moc nevadí a je třeba jej třísknout několikrát. Chápu, že někdo chtěl natočit podobně šokující film jako byl třeba Přežít, ale tomu tento paskvil nesahá ani po kotníky... (07.12.2011)

Ačkoliv "Van Diemen´s Land" vypráví o jiném čase i místě, hodně mi připomíná "Ohně na planinách" Kona Ičikawi. Mají společné téma - vysilující bezútěšné putování nehostinnou tichomořskou divočinou a především nepřetržité trýznivé hladovění, které dohání lidské bytosti do krajností způsobujících jejich morální a posléze i fyzický rozklad - i určitou formální podobnost v tom, jak se oba snímky vyhýbají popisnému naturalismu při zobrazování brutálních zvěrstev která se v nich odehrávají často mimo obraz nebo jen v náznaku. To jim ovšem nijak neubírá na působivosti. "Van Diemen´s Land" je ponurý příběh plný beznaděje, který jako studie patologického jednání v izolované skupině narušených individuí snese srovnání třeba s Reesovou "Podzemní pevností" (rovněž film na základě skutečných událostí, kde ovšem nebyl katalyzátorem temných povahových stránek postav hlad, ale tma a klaustrofobie) (03.12.2018)

Pred projekciou Van Diemensovej krajiny doporučujem divákovi minimálne tri dni nejesť a popíjať len čistú vodu. Zážitok z filmu sa tak možno zdvojnásobí. Mal som tú smolu, že som sa pred filmom napratal domácou pečenou klobásou o veľkosti bejzbalovej pálky, ktorú som zalial dvoma pivami. Počas hlasného grgania som potom zachytil len pár vydarených dialógov bez podmazu, pomerne slušnú atmosféru a tri či štyri drsné scénky. Zbytok ma celkom slušne nudil. Tých 60% je presných. (01.02.2010)

Co mi chybělo v The Last Confession of Alexander Pearce, jsem bezezbytku nalezl v tomto taktéž australském, o rok později natočeném snímku. Opět děsivé, opět hladové, psychologické dusno. Opět málomluvný Alexander Pearce. Hrdina či vyvrhel a vrah? ~ Námět je zcela totožný: vzpoura a následný úprk osmi trestanců z britské kolonie, úprk, jenž se v prosté touze po svobodě zvrtne v nelítostný boj o holý život v nevlídné tasmánské divočině. Srovnávat netřeba, oba filmy mají svou kvalitu. ~ Hlad dostihne každého. Jak brilantní se jeví záběr z úvodu, kdy je detailní záběr na ládujícího se strážícího vojáka… Mrazivá podívaná. PS Říci, že film je o ničem či dokonce debilita (viz komentáře s opačným hodnocením), může pouze ignorant. Naopak souhlasím s názorem jednoho z uživatelů, že komorní realistické zpracování bez touhy po senzaci filmu jedině prospívá. (18.08.2013)