Enid

Helena je bohyně! Naprosto bezchybný výkon, který mě utvrdil v tom, že patří na špičku ledovce a také se vymyká naprosto všem ostatním herečkám v dnešní době...jakoby se zasekla její duše někde v minulém století a už s tímto ozařujícím charizmatem vyrostla. Enid Blyton je moje knižní hrdinka už od mého dětství a v podstatě mě provedla celým životem aniž bych si to uvědomovala. Bohužel její příběh zas až tak šťastný nebyl. Ztráta otce ji poznamenala natolik, že nejen její myšlení, ale občas i chování se vymykalo jejímu věku. Psala nádherné knihy a poezii a krásně ilustrovala jenže v tom je ten háček - byla tak brilantní až jí to po letech snad nikdo nevěřil ..jenže ona taková byla díky tomu, že mentálně zůstala v takovém vzduchoprázdnu jakoby ve věku třinácti let kdy jí poznamenal odchod otce neexistovala osoba, kterou by si pustila k srdci. Dokonce ani její vlastní děti o které tak stála nikdy v životě nepoznali svoji mámu. Byla to žena mnoha úspěchů ovšem cokoliv chtěla a dostala to, tak jí to jakoby přestalo bavit - přesně tak jak je to s dětmi. Byl tam krásně zobrazen moment, kdy vám došlo, že se ubírá do hlubin své bohaté dětské fantazie a píše knihy ve kterých neexistuje nic temného a ještě krásněji bylo zobrazeno to, jak Enid žila těmi dětmi, které ji měly za hrdinku a mámu století - čtení dopisů od nich, záchvaty smíchu u pochval a úsměvy u malých pozorností a obrázků. Ale tohle všechno byl její svět a nikdo jiný do něj nesměl - ani manžel, ani děti a už vůbec ne rodina, kterou vyškrtla ze svého života už jako mladá a paradoxně právě rodině vděčí za takovou inspiraci. Stařecká demence na konci byla až rozkošná ale jak bych to...spíš tragikomická ; je to takový jemný moment, kdy vám dochází, že každý je jen člověk a na každého jednou dojde...akorát jsou lidé co budou žít navždy.... (16.10.2012)

Jako malá jsem Enid četla pořád. Její knížky byly pro děti opravdu jako dělané - krásné popisy pikniků, nocování v útulných jeskyních, které ani nebyly strašidelné. Ve filmu je nejvíc strašidelná sama Enid. Těžko říct, zda její chování nehraničilo s nějakou duševní poruchou. Minimálně je zarážející, že vřeleji se chovala ke svým fanouškům než kterémukoliv jinému členu rodiny. A myslím, že číst její knížky už teď taky nebude stejné. (15.02.2013)

Proč se dcery tak často podobají svým matkám ... dokonce i tehdy, pokud jejich vzájemný vztah není z nejvřelejších ? Jakoby nikdy nedospěla ... jakoby zůstala zcela dobrovolně - a nadobro uvězněná ve světě vlastní fantazie, který se stal jejím prvním i posledním útočištěm před skutečným životem. Navenek necitelná a tvrdá jako křemínek - ke všem, kteří ji dostatečně neobdivovali ... ke všem, kteří měli vlastní názor ... ke všem, které nedokázala úplně ovládnout - a kteří ji neustále obtěžovali a odváděli od vysněných příběhů, v nichž se všechno řídilo její vůlí. Snad proto jí byl bližší malý rodinný psík než vlastní děti. Neznám její knížky ... nikdy jsem nečetla žádnou z nich - namísto toho mám před sebou velice výmluvný, leč poněkud neutěšený obrázek jejího života. Měla ho ve svých rukou - a mohla mu dát docela jiný rozměr ... jen kdyby uměla darovat svým blízkým - a především svým dětem alespoň zlomek pozornosti a lásky, kterou věnovala své práci. (30.04.2018)

Celovečerný herecký koncert v podaní H. B. Carterovej! Je už skoro neuveriteľné, ako dokonale dokáže táto dáma vykonať svoju „hereckú prácu“. Vďaka tomu, ostatní účinkujúci v tomto filme stratia všetky priestory na to, aby sa nejako výrazne vyznamenali. Jediná osoba, na ktorú to neplatí, je M. MacFadyen. Skoro som zabudol: film sa zaoberá životom svetoznámej spisovateľky E. Blytonové, ktorá napísala viac ako 700 kníh - hlavne pre deti. Ona síce vedela, že čo potrebujú jeho malí čitatelia, no nevedela, že čo potrebujú jej vlastné deti. Keď sa rozhodnete podívať sa na tento film, tak pripravte sa na to, že spoznáte takú osobu, ktorú by ste nechceli vidieť v blízkosti vašich deti, a už hlavne nie ako matku. Osobné hodnotenie: 83% (****) (02.09.2012)

Nevím, jak mám hodnotit kvalitně natočený snímek, který mě však leda tak nadzvedával ze židle. Kromě Foglara, Sejkory a Králíka Petra mi všechny příběhy určené primárně pro malého čtenáře lezly od útlého dětství krkem. A když je hlavní hrdinkou filmu autorka právě takových knih, k tomu navíc nadstandardní semetrika (po celých 82 minut jsem cítila pouze doutnající vztek), pak šla Enid tématicky absolutně mimo mě. Výsledný dojem bohužel nezachránili ani standardně bravurní a mnou více než oblíbení Helena s Matthewem. (07.01.2013)