Konzumní děti aneb Komercionalizace dětství

Jací rodiče, takové děti? Často to platí. Konzumují-li rodiče to a ono, pak taky děti k tomu mají sklony. Stojí to hodně odvahy se tomu vzpříčit. A k tomu je nepodporuje ani škola (konzumní učitelé), ani pracoviště (konzumní zaměstnanic), ani organizace (konzumní organizátoři organizace). Kde tedy má vidět dítě jiný příklad než v komzumu? A tak čemu se divíme? Konzumní děti patří k zdejší civilizaci. (07.09.2010)

Téma výborné. Spracovanie sčasti presne na úrovni, ktorú film kritizuje. Z detí dneška robí film démonov so zmenenou mysľou. Nastoľuje myšlienku, že telka a počítačové hry menia mládež na bezduché nákupné automaty. V závere ponúkne recepty nápravy. Pozná ich však každý príčetný rodič. Obmedziť v útlom detstve prístup k obrazovke. Zamerať sa na osobný kontakt. Dať priestor fantazijnej hre detí bez mozog vymývajúcich hračiek. Všetky fakty sú podávané v zrýchlenej kadencii, bez poskytnutia priestoru na ich kritické zhodnotenie divákom. Jedna alarmujúca veta psychológa strieda varovné vízie aktivistov proti reklame cielenej na deti. Na tie sú, ako šľahačka na preplácanej torte ešte navrch prišvacnuté varovné vety z výskumov, o ktorých relevancii sa divák nedozvie nič. Ilúzie si netreba robiť - kapitalizmus je zameraný na snahu vyrobiť z ľudí od útlej mladosti neustály prúd konzumentov spektra úplne zbytočných vecí. Štáty ponúkajú ako protiváhu robotickému nákupno-reklamnému trendu omrvinky v podobe chabých štátnych regulácií. Alebo regulácie označia ako brzdu, obmedzujúcu slobodu jednotlivca (USA). V dôsledku je dobre, že sa na problém upozorňuje. Len ktovie, či vďaka alarmickému vyzneniu nastal v USA od vzniku tohto diela (2008) posun k lepšiemu. (30.01.2021)

Vynikajici tema v sotva prumernem dokumentu, s nim si filmovi tvurci moc prace nedali. Verim, ze v Americe je reklama jeste agresivnejsi nez u nas, vzit si za obeti deti..., to uz by se melo zakazat podobne jako reklamy na cigarety. Nekdy s obavou hledim do budoucnosti, co z dnesnich deti vyroste, kdyz uz od narozeni jim kdosi diktuje priority a jakysi zivotni styl plny konzumu, prebytku, utraceni a zadluzovani se. (20.10.2015)

Ano, je to tak. I k tomuto dokumentu se musí člověk stavět kriticky, protože je mimo jiné reklamou na názory určité části veřejnosti. Tak se ovšem v guláši (pravda, docela hutném) tendenčně předestíraných informací málem ztrácí nemálo velice důležitých faktů. Ne snad překvapivých novinek, ale věcí, jež je třeba čas od času formulovat, aby nepřešly do kategorie „obecně známých klišé“, o jejichž existenci víme, ale považujeme za nadbytečnou práci opět se jimi zabývat. A můžeme slyšet také moudra, jež jsou dnes podobně „samozřejmá“, až se stala zbytečnými. Například, že „není špatné, obklopovat se krásnými věcmi, ale je špatné vzbuzovat zdání, že nás ty věci mohou učinit šťastnými“.            Konzumní společnost je samozřejmě uzavřený kruh, ve kterém hrozí když ne zánik, tak alespoň úbytek individuality a osobní svobody — ať už vnitřní nebo vnější. V určitém ohledu je totiž ideální, pokud si její příslušník již v dětství osvojí návyk pasivního přijímání, a to včetně zábavy. Později mu tak vůbec nepřipadne nepřirozené pasivně přijímat (čili nakupovat dle nabídky) úplně všechno (tedy kromě zboží a služeb také myšlenky), protože sám se kreativitě nenaučil. Můžeme samozřejmě optimisticky spoléhat na své „zdravé jádro“ – což také většinou činíme – a předpokládat, že tato efektivní, oboustranně výhodná symbióza (kapitalismu a demokracie, chcete-li) bude trvat věčně a s případnými zádrheli se správně evolučně vyrovnáme. To je možné a snad i pravděpodobné. Mezi symbionty však vždy existuje určité pnutí, skrytý boj, který brání, aby jeden z nich nepřekročil meze a jeho činnost nezačala druhému škodit. Berme tento dokument jako drobné připomenutí, že se tento nenápadný boj stále vede, a to i na frontách, o jejichž existenci nemusíme mít ani tušení. (04.09.2010)

Osobně si myslím, že rétorika tohoto dokumentu je opravdu odlišná od "emancipovaných mamin brojících proti každému novému GTA (ehm, je snad GTA hra pro malé děti?)", protože svou argumentaci nestaví na vlastních, silně zkreslených představách, ale většinu času prostě popisuje, jakými prostředky a s jakými záměry se snaží všemožní marketéři působit na děti a přirozeně předkládají i určité obavy, jaký to na ně může mít vliv v sociální oblasti. Ano, podobné principy se v reklamně užívají i na jiné cílové skupiny, ale v dokumentu je přímo vysvětleno, proč jeho tvůrci považují některé druhy marketingových komunikací cílených na děti za neetické. On je totiž opravdu rozdíl v tom, do jaké míry ovlivňuje reklama smýšlení dospělého člověka s utvořeným hodnotovým žebříčkem a určitými sociálními návyky a do jaké míry se tak děje u dítětě, které si tyto hodnoty a návyky teprve utváří. Snímek se bohužel nevyhnul klasickým odvolávkám na zkušenosti nejmenovaných osob ("znám spoustu lidí, kteří ....") a jiným logickým klamům, ale jde jen o jednotlivé výroky, jejichž nepřijetí argumentační základnu nijak nenarušuje. Tedy není důvod Consuming Kids okamžitě zavrhovat jako výplod konzervativních páprdů a nezkoušt se zamyslet nad tím, jestli opravdu není načase začít bít na poplach. (26.12.2009)