Samuraj

Film se převážnou část stopáže chová jako líně tekoucí řeka, aby pak několik desítek minut před koncem nabral na intenzitě, převalil se přes několik zlomových balvanů a jako vodopád se vrhl střemhlav do hlubiny s názvem Masakr před branou Sakurada. Osud si s Curušijem zahraje partii šachu, tahu korunovaného šach matem se nedočkáme, ale všichni vidíme, v jaké bezvýchodné situaci se Curušiji v této hře ocitl. Trochu jsem měl problém s orientací ve jménech, protože ve filmu je představena asi polovina lidí tehdejšího Japonska, ale ta hlavní se dala postřehnout a zapamatovat. Toshiro Mifune, jeho výrazné obličejové rysy a hlas opět předvádějí herecký koncert a v závěru se ještě s pomocí své katany předvede jako zdatný dirigent. Cestu k bráně zasypávají sněhové vločky, které se po dopadu na zem ihned barví narudo, a divákovi běhá mráz po zádech, protože je svědkem něčeho nezapomenutelného. (25.12.2008)

Príbeh hodný starovekých drám, minimálne diaógmi, ktorých je neúrekom a treba priznať, že ich toľko nemuselo byť. Ocitáme sa v komplikovanom období šogunátu, keď sa doba samurajom nezadržateľne blíži ku koncu. Filmársky a hereckými prejavmi ide však o veľmi zaujímavé dielo, ktoré je okorenené záverečnom bitkou v snehovej fujavici. (03.03.2015)

Až divadelní drama je úžasně převedeno do samurajské éry. Zde se pak odvíjí zamotaný příběh nejen jednoho samuraje, ale vlastně celého Japonska. Nejdříve působí hlavní postava jako chladný ničema, ale postupně se nám pomocí dějových odboček vykresluje důvod, proč takový je a sympatie s ním. S odvíjejícím se příběhem se sice závěrečná pointa, čím dál méně mění jako překvapivá. Závěrečná řežba je pak natočená a naprosto geniálně sestříhána. (16.10.2007)

Z větší části standartní samurajské drama, které i přes slušně propracované vykreslení charakteru hlavní postavy pomocí postupného odkrývání jeho minulosti skrze rozmluvy vedlejších postav postrádá ve všech aspektech sílu mistrovských děl typu Seppuku či Dai-bosatsu tôge. Přesto si ovšem závěrečný souboj svým netradičním pojetím zaslouží zmínku, neboť ač se krvavá řež v padajícím sněhu zdá býti vhodnou pro typický přeestetizovaný "balet", je zde divákovi servírována nemilosrdná bitka, kde se ze samurajů najednou stávají obyčejní hospodští rváči, co se válí po zemi, máchají kolem sebe hlava nehlava katanou a občas se k cíli valí ve stylu hráčů ragby, což působí minimálně v rámci žánru neotřele a ve velké míře i sympaticky svěže. Lepší 3*. (27.10.2012)

Lidé dobří poslyšte co se odehrálo u sněhem zaváté Sakuradské brány 3. března roku 1860. Až na enormní úvodní příval jmen, pozic a rolí nejde nic moc vytknout. Snad jen hudba mohla být nápadnější, tempo místy trochu živější a role vypravěče nemusela být tak zase až tak často využívána, ale jinak darmo plýtvat chvalozpěvy. Mifune je tradičně ztělesněné charisma jdoucí ruku v ruce s mistrovským herectvím. Ostatní se také drží v předních liniích kolonky "sakra dobré výkony." Je to napínavé, milovníci Shakespearovsky zamotaných vztahů a intrik se budou přímo rochnit samým blahem a ostatní, když nic jiného, tak si užijí jedné z nejkrásnějších "malovacích" kamer jaké jsou vůbec k vidění. Jakékoli políčko bych si ihned nechal zvětšit, už aby co nejdříve viselo nad mou postýlkou. Obvzláště cokoli z exteriérových scén plných deště a sněhu. Nemluvě o tom závěrečném mňamózním střetu, tom podroušeném zpěvu, té kameře, tom Mifunem... Ale to už se opakuju. (22.04.2008)