Isčeznuvšaja imperija
Vanished Empire
Obsahy(1)
Moskva, 1973. Sergej a jeho kamarát Stepan začínajú študovať na univerzite, podobne ako krásna Ľuda. Sergej s Ľudou nadväzujú vzťah, hádajú sa, rozchádzajú i znovu uzmierujú, prežívajú prvé sklamania i víťazstvá. Zaneprázdnení osobnými problémami a láskami hrdinovia nevidia, že krajinu, v ktorej sa narodili a žijú, už čoskoro postihne osud zmiznutých impérií dávnej minulosti, ktorým zasvätil svoj život Sergejov starý otec archeológ. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Len tak si ležím na gauči, televízor stále zapnutý po skončenom futbale a zrazu začne tento filmík. Hneď ma zaujal a už ma nepustil až pokým neskončil. Upútala ma nádherná atmosféra Sovietskeho zväzu a mladí chlapci, v ktorých životoch som sa miestami nachádzal. Ku koncu sa film trošku odkloní od doterajšieho študentského poňatia z čoho som osobne nadšený nebol a preto o hviezdu menej. Tak či tak ale vrelo odporúčam. ()
Dôvodov, prečo sa mi táto ruská nostalgická spomienka na "staré dobré časy" páčila viac, ako tie naše tuzemské, je niekoľko. Napríklad ma tu nemusí trápiť, že asi to bolo kedysi možno trochu inak a nie tak idylické, pretože nie som Rus. No a nemusím sledovať znova tie isté česko-slovenské ksichty v tých istých typologicky presných úlohách. Tu sú všetci pre mňa neopozeraní. Ústredný pár je možno ten najkrajší a najsympatickejší, aký som za poslednú dobu videl. Na Sergejovi sa mi páčilo, že je postava veľmi aktívna a v jeho veku to znamená, že robí aj chyby. Ale život žije celkom naplno a má aspoň na čo spomínať. Napriek tomu, že v záverečnej časti film naberie trochu iný charakter. ()
Po formální stránce je pro mě tento Šachnazarovův film slabší než jeho Den polnoluniya a po obsahové stránce slabší než jeho Pavilon č. 6. Takže čtyři hvězdičky. Nejvíc mě dostalo to vyústění, kdy už nebylo vidět hlavnímu hrdinovi do tváře a člověk jen slyšel jeho rekapitulující "dospělý" hlas... tyto životní retrospetivy (resp. introspektivy) mě vždy tak trochu rozesmutní... když se jeden na konci dozví, jak moc v mládí člověk trpěl pro nějakou lásku, která pak stejně nedošla naplnění... zato objevil sám sebe ve Městě větrů a naučil se farsí. To byl pro mě nejsilnější moment celého filmu. ()
Neviem čím to je, ale tento film ma úplne dostal. Veľmi sa mi páčilo hľadanie životnej cesty, študentský život a zamýšľanie sa nad zmyslom života a toho, ako to v Sovietskom zväze chodí, z pohľadu mladých chlapcov. Niekedy aj malé nedostatky vie vykryť silný dojem a to sa u mňa stalo, cítil som prepojenia zo svojím životom, niekedy som bol smutný z konania hlavných postáv, ale zároveň mi to pripomenulo krutú realitu. Bol to druhý Šachnazarov film, ktorý som videl a opäť ma fascinoval. Jedným slovom nádherný. ()
Nevěrohodný pohled na sovětská 70. léta. 1) Ронэс na kinopoisk.ru uvádí zajímavý postřeh: Film působí dojmem, jakoby se neodehrával v roce 1973, ale v současnosti. Ovšem v sovětské současnosti. Sovětský svaz existuje i nadále a vypadá podobně. Všudepřítomná hesla, po pustých ulicích jezdí pořád stejná auta, autoritářská buzerace na každém rohu a mizerné služby - jsme doma, je to tak. Ale přitom stále čekám, kdy chlapci vytáhnou mobil, dají si gin and tonic a kouknou se, co nového je na YouTube. Prostě a jednoduše - film se sice oděl do historických šatečků, ale jeho představitelé myslí a konají tak jako dnešní mládež. Слушай, Серёга! А как ты думаешь, что с нами будет лет так через 30?_____ 2) V roce 2013 byla uvedena do kin nová střihová verze pod názvem Любо́вь в СССР._____ 3) Natáčelo se v Moskvě, v Gagře (Abcházie), Chivě (Uzbekistan) a v Kuňa-Urgenči (Turkmenistan)._____ 4) Hrají zde 23letý Alexandr Ljapin (Serjoža, který neumí být věrný, hlavní role), 18letý Jegor Baranovskij (vzorný student Sťopa) a 24letý Ivan Kuprejenko (hudebník Kosťa). Pro Ljapina a Baranovského to byl druhý film, pro Kuprejenka filmová premiéra. ()
Reklama