Ip Man 2: Majstrovo víťazstvo

Dvojice Yip + Yen to opět dokázali a opět překvapili, tak jako u prvního dílu. Krásně a nenásilně navázali na svou práci, kterou započali a druhým dílem jejich úsilí vyvrcholilo naplno. Tentokrát Yipmanův nepřítel není Japonsko, ale Velká Británie a jejich západní box. Pěstní souboje jsou opravdu vrcholem, toho, co můžeme v současnosti na plátně shlédnout, hlavně teda poslední souboj na stole. Smíchy jsem se válel díky tomu spestření na konci, které nám obstarala vsuvka žáka Bruce Leeho. Opět výborný bojový film, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější. První i druhý díl jsou u mě úplně top filmy s bojovou tématikou a Donnie Yen se u mě zapsal jako nesmrtelný za stvárnění jeho životní role. (16.06.2010)

Za tónů fantastické hudby Kenji Kawaie se rozjíždí pokračování velkého příběhu velikého mistra Wing Chunu, mistra Ipa. Od samého začátku do úplného konce můžeme sledovat dechberoucí souboje, v nichž nejen Donnie Yen předvádí neskutečné výkony. První díl měl kromě akce také více dramatickou a historickou rovinu, což není tak úplně případ dvojky. Stále se sice čerpá ze života tohoto pozoruhodného mistra, ovšem snímek těží prakticky výhradně ze soubojů a nějaké extra dramatické a působivé zvraty jako v jedničce tu nejsou. Konfrontace čínských bojových umění se západním boxem byla zajímavá, ale její pojetí se mi až tak moc nepozdávalo. Závěrečná scéna pobavila a tak trochu vnukla myšlenku na další pokračování. Doslov už jen dotvořil parádní tečku za tímto zdařilým filmem. Dávám 4*, abych trochu odlišil první a druhý díl, který je podle mého trošku slabší. (17.10.2011)

Tohle je prostě Rocky 4 po čínsku. Ale mnohem akčnější. Myslel jsem si, že jsem viděl jedničku, proto jsem byl překvapený, že mi tam nesedí tváře a doslova v šoku ze Sammo Hunga, který přece v tom filmu co jsem viděl, zemřel. Až teď koukám, že jsem neviděl jedničku Ip Mana, ale jiné zpracování (paradoxně ze stejného roku, jako tohle) jménem Ip Man: Zrození legendy. Každopádně, tamto mělo vypracovanější příběh, tohle zase lepší rvačky. (13.04.2015)

Legendární sensei všech ajťáků, IP Man, verze 2.0. Ačkoliv jsme se na konci Ip Mana ve voiceoveru dověděli ty z pohledu "k Západu přátelského" současného čínského establishmentu podstatné věci o dalším životě Mistra (samozřejmě hlavně to, že byl učitelem Bruce Lee, a samozřejmě hlavně ne to, že Ip Man byl přívrženec Kuomintangu, a proto se v 49. roce dekoval do Hong Kongu), první film vydělal takový ranec, že to nešlo jinak. Takže si ve dvojce názorně rozebereme část těch událostí, a překvapivě budou všechny tak trošku jinak než se skutečně staly:) Bohužel platí totéž co u jedničky, pokud jde o příšerně zpracovaný dabing - tlumočnické scény jsou tu opět, jenom se teď tlumočí z čínštiny do angličtiny. Taktéž (a možná víc než v jedničce) se tu wire-fuuje, což je při přítomném hereckém materiálu naprosto zbytečné až nedůstojné. A i když jsou soubojové scény odvázanější, s přidanou hongkongskou hravostí, příběh je skoro ostudný. Téměř by se dalo říct "Rocky IV po hongkongsku, 1940´s retro style". Nevím co si o tom myslet, ale vím jistě, že na mě to nefungovalo. Takže to bylo nejspíš naposledy, co jsem se na Ip Mana díval. 60% (20.06.2014)

V první části to byli Japonci (vs. Čína), jejichž obraz byl tak negativně prezentován, v druhém díle jsou to Britové (vs. Hongkong). Ip Man 2: Legend of the Grandmaster naprosto zjevně čerpá z více než čtvrt století starého filmu podobného ražení - Úderu otevřenou dlaní, kde potulný bojovník Tung-Fang Sü předvádí zvědavcům specifický styl kung-fu, podobně Ip Man snažící se v Hongkongu prorazit se stylem Wing Chun. Dalším spojením obou filmů je paralela mezi mistrem školy bojových umění v Úderu otevřenou dlaní He DaHaiem a Hong Zhen Nanem v Ip Man 2: Legend of the Grandmaster. Počáteční nevraživost obou postav (v obou filmech) přechází v průběhu filmu v přátelství, jež je v mnohém determinováno plánovaným turnajem v boxu (východní vs. západní styl). Ve starším díle jsou posměšně prezentováni Rusové, v tomto Britové (jak politici, tak i boxeři). Příběhová kostra tedy zůstává v podstatě stejná. Co se ale zásadně změnilo, je choreografie soubojů, jež Ip Mana řadí ke špičce současných filmů o bojovém umění. (09.07.2011)