Zběsilost

,,MEČ JE DUŠE. POZNEJ DUŠI, POCHOPÍŠ MEČ. ZLÁ MYSL, ŠPATNÝ MEČ....“ /// Trvá to trvá, než pomsta (či odplata) dostane rozumný obrysy. Po solidním úvodu se (klasicky) rozebíraj takový ty vodborný věci (jako s kým jsou potíže, s kým ne…), taky nějaký intriky… pak ta druhá linie s tou dívkou…. no je to kapku složitější. Nevím, nevím, jestli po celodenní práci v lomu je tohle to pravý…. (ale to je každýho věc). Čekání na závěrečnej souboj zpříjemní zamotání děje a temná duše meče pomalu pohlcuje darebáka Ryunosukeho. Jak říkám, složitější a artově náročnější se solidníma šermířskejma scénama. Nakonec místo vočekávanýho psycho souboje přichází fajn řežba, která ale jen to podtrhuje fakt, že nevím, co si vo tom víc myslet. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou povídku, kterou napsal Kaizan Nakazato, neznám. 2.) Souboje vyhrávám tím, že stará pouští protivníka do ,,Obi“. (že dělá v Kaufláči? Kurva, tak to nevím…) 3.) Thx za titule ,,lepros“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ne (05.06.2014)

Meč je duší samuraje. Pokud je mysl bojovníka zlá, je zlý i jeho meč. Režisér Kihači Okamoto se během své tvůrčí dráhy pohyboval vždy jednou nohou ve vysokorozpočtových studiových zakázkách a druhou v nezávislých autorských produkcích a přesně takové je i jeho vrcholné dílo z žánru samurajských filmů. Na jedné straně se pyšní hvězdným hereckým obsazením, velkolepou vizuální kompozicí a ohromujícím množstvím úchvatně natočených soubojů na meče. Na druhé straně žánr samurajského filmu dalece překračuje prozkoumáváním temných stránek lidské duše a dokonce ho rozkládá demytizací ikony samuraje a obrácením základních žánrových pravidel proti divákovi a jeho očekáváním. (05.04.2011)

Škoda, že Hyoma nacvičoval půlku stopáže výpad cuke, když nakonec k jeho konfrontaci se šíleným Ryunosukem nedojde. Dokonce se nedočkáme ani jejich avizovaného setkání v blízkosti chrámu Zodžódži. Dějové linie se rozjely, ale chvíli před cílem jejich dráhu přeťal ostrý sek, respektive několik desítek seků. Závěr vypadá totiž jako skutečné samurajské inferno, kdy bezcitného Ryunosukeho napadne početná horda válečníků. Pro mě ale vrchol filmu nastal dříve, konkrétně když se katany chopil Toshiro Mifune a ve sněhové vánici předvedl skvělé vedení meče. V pozadí přihlíží ohromený Ryunosuke, nádhera! Parádní Tatsuya Nakadai ztvárnil hlavní postavu, která se možná stala předlohou Kenjira Sangy pro film režiséra Sama Firstenberga Americký samuraj... Místy trochu nepřehledné (jména) a hlavně dějově nedokončené, jinak dobré. (26.06.2008)

Působivá podívaná s naprosto excelujícím Nakadaiem. Temná strana bojovníka se vší parádou. Typicky hořký Okamotův rukopis se nezapře, rozuzlení je dost nečekané a přitom působí naprosto přirozeně. Roztomilou roli má i Mifune, ale zásadní je hlavně postava Rjúnosukeho. Pátou hvězdičku nedám, protože jsem hnidopich a uvítal bych o něco širší rozkreslení Ryunosukeho postavy. Ne, že by postrádala vývoj, ale už od začátku je to magor a film obsahuje jen část, kdy se stává ještě větším magorem - dobré by bylo více naťuknout, jak to s ním bylo předtím. Díky Nakadaiově přirozenosti tím však uvěřitelnost filmu nijak netrpí... (23.12.2007)

Tatsuya Nakadai neobdrzel Oscara za svoji ulohu vrazdiciho psychopatickeho ronina pouze protoze tomu tak je zvykem az od predavani v roce 1992 kdy byl ocenen Sir Anthony Hopkins. Uzasny triumf snad skoro opravdove zbesilosti pred kamerou. A ten zaver bych nevidel tak nepochopitlne, jedna se proste o velmi inovativni ukonceni celeho tohoto bez minuty dvouhodinoveho silenstvi. Okamoto proste happyendy neumel (diky bohu). (06.09.2007)