Zběsilost

Jeden z najzaujímavejších a aj najlepších samurajských filmov, s akými som sa zatiaľ stretol. Hlavný hrdina, alebo skôr antihrdina je skutočne čisté zlo, čo je v tomto žánri úplne neobvyklé, ale o to zaujímavejšie a tak som bol veľmi zvedavý, ako sa jeho postava bude vyvíjať. K tomu to celé podporuje skvelá pochmúrna atmosféra a tak som mal miestami dokonca pocit, ako by som sledoval nejakého staršieho zástupcu hororového žánru. Ale predsa sa tu nájde aj jeden pomerne výrazný zápor, kvôli obdobiu, kedy sa dej odohráva tu má veľký priestor aj politická situácia, čo mi v tomto žánri bežne neprekáža, ale tu sa mi to kvôli hlavnej postave vôbec nehodí a dokonca sa ešte pridá aj k jednej zo skupín, čo sa mi na tento samotársky typ vôbec nehodí. Takže tu by som rozhodne omnoho viac uvítal osobnejšie a civilnejšie pozadie, než rovno politiku. Sadlo mi to aj herecky, Tatsuya Nakadai zahral tohto antihrdinu skvelo, nechýba tu ani legenda Toshiro Mifune, ktorý stvárňuje svoju štandardnú žánrovú postavu, ale vyhovovala mi aj väčšina vedľajších postáv. Len škoda, že línia s mladíkom, ktorý sa chce hlavnému hrdinovi pomstiť a dievčaťom, ktoré si chce zobrať nebola dotiahnutá. A po akčnej stránke môžem jedine chváliť, obzvlášť na súbojoch s presilou si dali tentoraz veľmi záležať a tak minimálne také prepadnutie v lese alebo snežnú akciu som si skutočne vychutnal. Takže Zbesilosť by žiadny fanúšik samurajského žánru určite nemal vynechať a keby sa tu úplne vynechala politika, asi by som uvažoval aj nad plným hodnotením. 78% (16.08.2015)

Zatímco se Kurosawa ve svých filmech snaží co nejvíce vyzdvihnout samuraje a jejich udatnost, Okamoto se naopak snaží poukázat na jejich špatné vlastnosti a zneužívání moci. Nedá se tedy divit, že je nesnadné v něm nalézt osobu, se kterou by se dalo ztotožnit, když je hlavním "hrdinou" krvelačný zabiják. Zároveň jsou Okamotovy filmy mnohem akčnejší, což se snad nejvíce projeví v takřka desetiminutovém závěrečném masakru. Tatsuya Nakadai v roli šíleného a bezcitného zabijáka je nepřekonatelný. Nejsilnějším momentem bylo asi setkání Ryunosukeho (Nakadai) s Toranosukem (Mifune), u kterého se nedá nevzpomenout na velmi povedeného Yojimba. 8/10 (05.02.2008)

Škoda, že Hyoma nacvičoval půlku stopáže výpad cuke, když nakonec k jeho konfrontaci se šíleným Ryunosukem nedojde. Dokonce se nedočkáme ani jejich avizovaného setkání v blízkosti chrámu Zodžódži. Dějové linie se rozjely, ale chvíli před cílem jejich dráhu přeťal ostrý sek, respektive několik desítek seků. Závěr vypadá totiž jako skutečné samurajské inferno, kdy bezcitného Ryunosukeho napadne početná horda válečníků. Pro mě ale vrchol filmu nastal dříve, konkrétně když se katany chopil Toshiro Mifune a ve sněhové vánici předvedl skvělé vedení meče. V pozadí přihlíží ohromený Ryunosuke, nádhera! Parádní Tatsuya Nakadai ztvárnil hlavní postavu, která se možná stala předlohou Kenjira Sangy pro film režiséra Sama Firstenberga Americký samuraj... Místy trochu nepřehledné (jména) a hlavně dějově nedokončené, jinak dobré. (26.06.2008)

Tatsuya Nakadai neobdrzel Oscara za svoji ulohu vrazdiciho psychopatickeho ronina pouze protoze tomu tak je zvykem az od predavani v roce 1992 kdy byl ocenen Sir Anthony Hopkins. Uzasny triumf snad skoro opravdove zbesilosti pred kamerou. A ten zaver bych nevidel tak nepochopitlne, jedna se proste o velmi inovativni ukonceni celeho tohoto bez minuty dvouhodinoveho silenstvi. Okamoto proste happyendy neumel (diky bohu). (06.09.2007)

Skvělý film! To je naprosto bez debat. Staré samurajské filmy mají potíž, že je nestráví každý. Zdlouhavý děj a plno jmen a rodin. U tohodle snímku jsem neměl problém ani s jedním. Vše je naprosto jasné a člověk není ani na vteřinu ničím maten. Na začátku jsem ocenil "flashbacky" které děj popoháněly "zběsile" vpřed a atmosféra je opravdu protkaná napětím, což ještě zlepšují externí lokace se kterými se rozhodně piplali. To, že má film divadelní vzevření, které zde někdo zmínil, je základním rozpoznávacím znak všech japonských filmů té doby, a jinak se ani netočilo.Takže komu to nevyhovuje ať od tohoto žánru utíká. Scén, které si budu z toho snímku pamatovat je opravdu mnoho moc a nelze jednu vypíchnout nad ostatní. Scéna u hřbitova je pastvou pro oči a závěrečný boj je mnohem působivější než Kill Bill 1. Ohledně konce. Myslím, že to lépe zakončit mistr režisér nemohl. Zapůsobilo to na mě přesně tak, jak by film o zlotřilém samurajovi měl zapůsobyt. Happyendem by to mohlo dopadnout jen v dnešní době kdy se za tímto účelem přetáčejí filmy, aby mohli do kin chodit i distingované malé děti z bohatých rodin:) (16.03.2008)