Hviezdna brána

Stejně jako Cival si myslím, že Hvězdná brána je Emmerichův nejlepší film (nevidělů jsem Den poté). Sice není ničím zajímavý, ale rozhodně není tak připitoměle debilní, jako jeho některé další filmy (V Godzille to bylo ještě únosné, v Dnu nezávislosti ne, Univerzální voják je někde úplně jinde). Především mě překvapily velmi hmotně vypadající efekty. (10.08.2007)

Největší problém u Ronalda Emmericha mám s nezajímavými postavami, necharismatickými figurkami, které neprochází takřka žádným vývojem a tedy nejsou mi schopny "zpřístupnit" příběh, jak by se slušelo. Námět filmu může být slibný, jakože zde samozřejmě je, prostředky na jeho realizaci dostupné, ale když sleduji dění skrz oživlé "automaty na čtení scénáře", jenž přináší jedno klišé za druhým, nebaví mě to. Svět za bránou je téměř identický s tím naším, fantazii nebyla popuštěna uzda, sci-fi elementy nejsou propracované, film je zkrátka jen na "efekt" a ne na opravdové zamyšlení (přitom atmosféra je chabá). Možná je to jen tím, že Emerichovův "opus" zestárl více než seriál (nejen formou), ale tento druh hvězdné brány v ničem nepřevyšuje průměr... 5/10 (01.08.2012)

Neviem ako ostatným, ale mne sa to ľúbilo. Má to atmosféru, dá sa povedať od začiatku do konca a povedal by som, že aj od začiatku do konca je to niečím zaujímavé. Kostýmy, masky a celá vizuálna stránka je pôsobivá. Čo mi ttrošku nesedelo a bol pre mňa James Spader a ten jeho zbytočný románik a zbytočný koniec filmu. Fajn sci-fi. 80% - 4* (08.08.2010)

Tento film som už ako 10 ročná videla minimálne 10 krát. Už v takom veku som bola paf s Jamesa Spadera, je to síce asi jediný film, kde nehrá divnú rolu. Daniel Jackson, bol moja vysnívaná postava, všetky tie záhady okolo hviezdnej brány. Ach jaj, ako rada by som sa vrátila aspoň na dve hodiny do tej doby aby som si pozrela tento film. 100% (21.03.2010)

Postavy pronášejí věty, kterým ani tvůrci zřejmě nerozumějí, hlavně, aby to vypadalo záhadně a chytře. Příběh je komplikovaný až z toho začínají vstávat vlasy na hlavě. Triky jsou vypiplané, na svou dobu samozřejmě velmi špičkové. Hudba burácí, David Arnold se s ústřední melodií vytáhl. Roland Emmerich si bral inspiraci v klasických sci-fi kouscích i béčkových slátaninách, oproti kterým ovšem dostal zatraceně hodně peněz. Jenže je to právě německý řemeslník, který má mnohdy velké problémy s tempem, který s postavami pracuje tak, že se po čase stávají nezajímavými a chybí jim vývoj, a zaškobrtává také s tím, aby nám až na několik výjimek nabídl trvalejší napětí a zájem o dění v dalších minutách. Není to proto ta typická devadesátka, na kterou by se člověk při četném reprízování těšil. Já rozhodně ne, protože zmiňované tempo bylo zejména v první polovině hodně bídné. (07.01.2017)