Hviezdna brána

Já to tvrdím taky - film nebyl ideově špatný, ale jeho potenciál je pořádně využit až v seriálu, který si ponechal všechno dobré ze své předlohy, včetně dokonalé symfonické hudby Davida Arnolda. John Williams se se svými Star Wars může jít zahrabat, protože Stargate je hudebně stejně silná od začátku až do konce, kdežto u SW stojí za ponechání v playlistu tak dvě tři skladby (Williams prostě témata umí, ale s tou "výplní" už to tak slavné není). A mimochodem, Andersona mám mnohem radši než Russella... I tak, za řemeslně precizní, na dvouhodinovém prostoru nenudící sci-fi s výbornou atmosférou (zase ta hudba), si Emmerich tentokrát zasluhuje 80%. (25.01.2003)

Tento film som už ako 10 ročná videla minimálne 10 krát. Už v takom veku som bola paf s Jamesa Spadera, je to síce asi jediný film, kde nehrá divnú rolu. Daniel Jackson, bol moja vysnívaná postava, všetky tie záhady okolo hviezdnej brány. Ach jaj, ako rada by som sa vrátila aspoň na dve hodiny do tej doby aby som si pozrela tento film. 100% (21.03.2010)

Krásně čistý průměr si Hvězdná brána vysloužila díky tomu, že nepatří k té většině filmů, jež jsou sci-fi, protože v nich příšerky útočí na USA (případně USA na příšerky, dle invence tvůrce). Občas se ve filmu objevil i nějaký celkem zdařilý nápad. Na druhou stranu se Hvězdná brána nevyhla povinné bitvě mezi mimozemšťany a Američany. Ale závěrečné uvědomění a revolučního ducha by mimozemské civilizaci mohl závidět i soudruh Lenin. (05.07.2012)

Na Emmericha neobvykle nudný film. Jsem od něj zvyklý, že dokáže udělat i z absolutně pitomého námětu nesmírně poutavou podívanou, ale tady tomu bylo tak nějak přesně naopak. Nápad velmi dobrý, ale nepodpořen žádnými vychytávkami, super akcí nebo nějakými hláškami. Prostě i přes svou slávu tak trochu hluchý film, který mě osobně nenabídl snad žádnou podařenou scénu, která by se mi výrazněji vryla do paměti. (11.10.2011)

Postavy pronášejí věty, kterým ani tvůrci zřejmě nerozumějí, hlavně, aby to vypadalo záhadně a chytře. Příběh je komplikovaný až z toho začínají vstávat vlasy na hlavě. Triky jsou vypiplané, na svou dobu samozřejmě velmi špičkové. Hudba burácí, David Arnold se s ústřední melodií vytáhl. Roland Emmerich si bral inspiraci v klasických sci-fi kouscích i béčkových slátaninách, oproti kterým ovšem dostal zatraceně hodně peněz. Jenže je to právě německý řemeslník, který má mnohdy velké problémy s tempem, který s postavami pracuje tak, že se po čase stávají nezajímavými a chybí jim vývoj, a zaškobrtává také s tím, aby nám až na několik výjimek nabídl trvalejší napětí a zájem o dění v dalších minutách. Není to proto ta typická devadesátka, na kterou by se člověk při četném reprízování těšil. Já rozhodně ne, protože zmiňované tempo bylo zejména v první polovině hodně bídné. (07.01.2017)