Fullmetal Alchemist: Bratrství

"Původní" Hagane no renkinjutsushi z roku 2003 je překonán. Líbilo se mi sice jeho finále a potom propojení s filmem, který měl zajímavý konec, ale tenhle vskutku původní anime seriál svého bratříčka překonává o sto šest. A není to jen tím, že kopíruje mangu, kdepak. I když i tohle má svoje místo v zástupu faktorů, proč je FMA:B mnohem lepší, než byl FMA. On totiž příběh má neskutečné grády, ale důležitější pro něj je, že má logiku, všechno ve scénáři má logiku, pouštní ruiny města Xerxes, jejich historie; pohraniční pevnost na severu; vzpoura kdysi dávno na východě; tunely propojující celou zemi, která je tak nějak divně dokulata... Spousta postav v příběhu vůbec neškodí, protože každá moje svoje pevné místo, kde musí stát a kde případně musí umřít; a tak se divák neztrácí, ačkoliv v jednom díle najednou třeba sleduje čtyři různé lokace s osmi různými postavami. Ed, Al, jejich táta, Izumi, Mustang, Hawk Eye, sourozenci Armstrongové, ti všichni a mnoho dalších navíc mají svoje role pevně napsány a logicky pokryty. Kvantum záporáků potom jen doplňuje silnou skvadru charakterů, Father, všichni homunculi, jejichž smrti povětšinou bývají velkým filozofickým milníkem děje; ale zároveň i negativní lidské postavy, které nakonec chcípnou ošklivou smrtí. Závěrečné epizody totiž nenechají nikoho na pochybách, že tady najednou mohlo zemřít nejvyšší číslo lidí v jakémkoliv televizním nebo filmovém projektu, hazarduje se zde s osudem celé padesátimilionové země a do poslední chvíle díky dějovým i lokálním a občasným zvratům není jasno, jestli zvítězí dobro nad zlem. Osud pak takového zla je další filozofickou otázkou, kterou FMA v klidu vyřeší jedním dialogem. Fullmetal Alchemist: Brotherhood ovšem nestaví jen na silném příběhu, jeho síla tkví totiž i v (sice místy ploše vykreslených) charakterech a jejich psychologizaci. A dál a silněji než FMA pracuje s otázkou bratrské lásky a důvěry, lásky k rodičům, lásky k dobru, vlastní pýše, ctnostech, a tak dál a tak dál. Fullmetal Alchemist: Brotherhood není primárně určen pro malé děti a ani bych to nedal do ruky dospívajícím capartům. Dal bych jej před oči lidí, kteří mají po pubertě a jejich charakter se nějak formuje, díky čemuž mohou sympatizovat tu s Mustangem, tu s bratry Elricovými, tu s Winry s božským tělem (!!!), tu Armstrongovi nebo dokonce Van Hohenheimovi. A nakonec i takový Envy nebo Greed dojde politováníhodného konce. Monumentální pětice hvězd je zaručena, a nikdo, kdo viděl byť jedno anime nebo četl jednu mangu, by neměl dávat méně. Stěžování si na úvod je kravina, neboť od prvního do posledního dílu má seriál takové tempo, že dvacet minut jedné epizody vám přijde najednou pryč a pak se podíváte a zjistíte, že jsou čtyři ráno a vy musíte vstávat na ranní přednášky / do školy / do práce. Ee. Dávejte jen pětky. Fullmetal Alchemist: Brotherhood si nic jinýho nezaslouží. Nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. (25.10.2009)

Národy se s fašistickou minulostí vyrovnávají různě. Němci strávili padesát let omlouváním se. Japonci začali o fašizmu točit cool seriály se spoustou barev, explozí a soubojů. Baví mě ty okázalé alegorie, baví měl, že něco určené primárně teenagerům může být tak chytré. To je humbuku kolem quality TV - v Japonsku mají komplexní, románové seriály už X let. (22.09.2017)

FMA: Brotherhood is for boys, FMA (2003) is for men. Možná i takhle by stačilo obě dvě ságy zhodnotit. Brotherhood až nesmyslně (ve srovnání s verzí z r. 2003) z rychlíku a velmi slabě odvypráví začátek a příběh s Ninou, do toho je přítomno mnoho iritujících prvků, postavy na sebe křičí, šklebí se, dělají trapný humor, postava Lust je na rozdíl od 2003 zabitá (obrazně i doslova), štvala mě ta malá Číňanka (jasně, císařství Xing, ale tak, je jasné, co je předobrazem), Winry je tu sexualizována a musí tu být romance...v jednu chvíli jsem myslel, že to nedokoukám. Na druhou stranu, asi od třicátého dílu mě to chytlo, figurky na šachovnici jsou rozestaveny a můžou se mezi sebou epicky bít až do úplného finále. Ubyde křičení a trapného humoru, souboje jsou patřičně megalomanské a pořád je na co se dívat. Dokonce příběh homonkulů dává v Brotherhood větší smysl. A ještě musím vyzdvihnout openingy jednotlivých epizod, které jsou naprosto perfektní (a úplně jinde než ty ve starší verzi). I přesto verzi z r. 2003 preferuji, byť asi budu v menšině. Ta je, jak to vystihnout, "rozbitá", uprostřed se toho zas tolik neděje, plyne daleko pomaleji, ale její filozoficko-melancholický nádech mě nakonec dostal emocionálně víc než Brotherhood. V konečném filmu (Conqueror of Shamballa) měli zůstat oba ve svém světě a mohl z toho být krásný happy end. (24.05.2022)

Jeden z mých prvních anime zážitků se téměř ihned stal také závislostí. Z počátku se vám snad může zdát, že reakce některých postav jsou přehnaně afektované, nebo že se hrdinové dostávají do absurdních situací, ale o tom už anime občas bývá. Myslím, že oblíbenou postavu si zde hlavně díky různorodosti charakterů najde každý, děj má určitou hloubku, takže rozhodně nehrozí, že byste se začali nudit. Můj největší problém s tímto seriálem spočíval hlavně v tom, že jsem ho sledovala do brzkých ranních hodin, protože prostě nešlo přestat a pak jsem trpěla nedostatkem spánku. Je opravdu velká škoda, že je jenom 64 dílů, ale pokud se tady najdou nějací fanatici jako já, tak vám mohu doporučit jediné - čtěte manga! Opravdu se tam můžete dočíst věci, které nebyly v seriálu zmíněny a na konci každé větší kapitoly máte krátké vtipné příběhy vašich oblíbených hrdinů. (06.12.2014)

Kdo by to byl čekal. Původní FMA byl nadprůměrný seriál, takže jsem od FMA:B nečekal příliš velký posun v kvalitě ať už dolů či nahoru. A přece se tak stalo. Tenhle seriál má všechno co tomu původnímu chybělo. Nepamatuji anime kde by bylo tolik postav a včechny měli své opostatnění a žádná vyloženě nerušila nebo nebyla zbytečná. 95% (10.06.2011)