Réžia:
Věra JordánováScenár:
Josef BoučekKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Petr Štěpánek, Marie Tomášová, Vladimír Ráž, Alexandra Myšková, Ilja Racek, František Horák, Jaroslav Vágner, Miloš Hlavica, František Husák, Josef Koza, Bohuslav BouřilObsahy(1)
Zina Zasekinová pořádá ve svém paláci večírky, na nichž flirtuje se svými mužskými hosty. Všichni jsou do půvabné ženy zamilovaní a žárlí jeden na druhého. Nového hosta mladičkého Voloďu Voronina Zina vyznamenává zvláštní přízní a mladík se do ní opravdově zamiluje. Zina ho má ráda, jak říká, ale žádnou naději mu nedává. Přesto si však lásku našla, čeká na ni tajně ve tmě v zahradách... Novela I. S. Turgeněva se stala podkladem pro příběh lásky a zrady, v němž jednu z hlavních rolí ztělesnila Marie Tomášová. Herečka Národního divadla (Romeo a Julie) a Divadla Za branou se právě dožívá osmdesáti let. Televizní inscenace První láska, která měla televizní premiéru 3. března 1969, se na obrazovku vrací téměř po čtyřiceti letech zásluhou Jiřiny Žídkové, dramaturgyně archívu České televize. „Televizní film podle Turgeněvovy novely vznikl v redakci Vysílání pro děti a mládež, téma ale osloví především dospívající a dospělé diváky. Naposledy jsme film mohli vidět na televizní obrazovce v roce 1970 a pak už byl záznam pro špatnou kvalitu opatřen poznámkou „nereprízovatelné“. Když jsme hledali titul, kterým bychom připomněli jubileum paní Tomášové, vzpomněla jsem si na První lásku, křehký příběh spletitých vztahů – čistého citu mladíka ke zralé ženě, její skryté lásky a jejích důsledků. Jsem moc ráda, že se střihači Mirko Veselému podařilo záznam zrekonstruovat a doufám, že diváky potěšíme kvalitním zpracováním klasické předlohy a výbornými hereckými výkony v čele s Marií Tomášovou“. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (12)
Nádherná Tomášová, která i ve čtyřiceti letech byla natolik krásná, že nepůsobí překvapivě, že by se do ní mohl zamilovat o dvacet let mladší Petr Štěpánek. Tu pánskou společnost ovládá s elegancí a šarmem. Nádherný závěr a perfektně podaný padouch Ilji Racka. Na dnešní dobu trochu pomalý děj, ale je to Turgeněv a je fakt, jak píše Vančura, že tak kultivovaná podívaná by dnes už vzniknout nemohla. ()
Turgeněvovu předlohu neznám, takže budu hodnotit čistě na základě filmu. Příběh o jedné povrchní potvoře týrající a manipulující z nudy a rozmaru řadou mužů, kteří si to pro její pěknou tvářičku nechají líbit a marní čas na jejích sedáncích plných bezobsažných tlachů a stupidních her. Do toho se připlete nezkušený mladík, pro něhož je tento vztah prvním milostným vzplanutím v životě. Film působí poněkud zdlouhavě a nudně, protože většinu času zabírají právě ony dýchánky. Rovněž pointa se dala uhodnout. Snímek pak končí ve chvíli, kdy konečně přijde nějaký zvrat a diváka začne příběh více zajímat. Herecké výkony ovšem chybu nemají. ()
Dramata čs. televize.¬ Ruský spisovatel I. S. Turgeněv nepatří mezi mé popředné spisovatele, raději mám z toho období jiné Rusy — Dostojevského nebo Čechova; nicméně jeho novelu První láska mám rád. Tuto moji náklonnost pak ještě prohloubil podařený snímek Okouzlení (1970) z německo-švýcarské produkce, filmový přepis Turgeněvovy První lásky v režii a se scaenářem šitým přímo na tělo předloze Rakušana M. Schella. Ba, tento filmový přepis mám ještě daleko raději než samu povídku, což je případ ojedinělý.¬ Do těchto mých čtenářských a diváckých prožitků vstoupila nyní náhle televizní instenace z r. 1969. Viděl jsem víc dramatických instenací československé televize z rr. 1960–1980, ale žádná se mi nejevila tak slabá, tak ploše a nedůstojně podaná jako právě tato. Zvláště Bratranec Pons podle H. de Balzaca z r. 1973, ale třeba i Pomsta podle G. de Maupassanta z r. 1971 nechť jsou příklady televizních filmů z té doby, které jsou dramaturgicky, herecky i jinak podařené. Na tomto místě je třeba říci, že obecně se československé televizi zmíněného období dařilo spíše v genru komedie.¬ Případné opoznámkování: uživ. radektejkal. ()
Je vám tu příjemně, vím. Ve skleníku je taky příjemně. Jenomže se v něm nedá žít. Ona se nudí, on ji zbožňuje. Tradiční schéma, zdá se. Ale ne. Vůbec ne. Je tu přece ještě milenec v zahradě. A hořký konec, pořádně hořký. Marie Tomášová (Zina) a teprve dvacetiletý Petr Štěpánek (Voronin) vytvořili i přes výrazný věkový rozdíl výjimečnou, lehce elektrizující dvojici. Krásné zůstává krásným. I po bezmála půl století, které od vzniku této komorní televizní inscenace již uplynulo. ()
On asi Turgeněv jiným být ani nemůže, ale přece jen mi první polovina přišla strašlivě zdlouhavá. Motivy neskutečné naivnosti Voronina (ale i ostatních pánů) a protivné namyšlenosti rozmazlené Ziny se nevynalézavě opakují, až si člověk musí zbraňovat, aby nevzal ovladač a nepřeskákal k pointě; která je ovšem sama o sobě pěkná a i dobře zpracovaná. ()
Reklama