Dostaň ho tam!

Russell Brand hraje excentrického britského rockera Aldiouse Snowa, kterému není nic svaté a celý jeho umělecký život ho provázejí skandály a jeho další působení na poli showbyznysu také dost poznamenal rozchod se zpěvačkou Jackie Q (Rose Byrne) se kterou má syna, ale který údajně ani není jeho. V poslední době jeho závratná kariéra nabrala strmý pád steně jako jedna nahrávací společnost, které šéfuje přísný Sean Combs a která shodou okolností zaměstnává progresivního tlouštíka Jonaha Hilla, který dostane spásnou myšlenku a sice uspořádat výroční koncert na kterém vystoupí upadající rocková hvězda a jehož cílem je oživit nejen zpěvákovu kariéru, ale také zachránit krachující nahrávací společnost. Ovšem dostat zpěváka žijícího v Londýně a koketujícího s drogama a alkoholem do divadla Greek v Los Angeles je téměř nadlidský úkol a než konečně v závěru zazpívá užijeme si nejednu šlamastyku do které se naši dva hrdinové před koncertem dostanou. Komedie je to sice výborně natočená, ale moc jsem se u ní nenasmál. Vtipy sice ve filmu jsou, ale nějak to na mě nezabralo a občasná natahovaná nuda dávala o sobě nepříjemně vědět. Tahounem filmu se jednoznačně stal Russell Brand, který se před kamerou pohyboval zcela přirozeně a uvolněně a vnesl do filmu nečekaně realistický rozměr. Jeho výkon tak zastínil i jindy trhlého Jonaha Hilla, který se tady snažil působit vyspěle a důstojně než jsem u něj zvyklý. Zasmál jsem se Seanu Combsovi, který svého sobeckého šéfa pojal velmi živelně a nebál si ze sebe i vystřelit. Několik dobrých vtipů, ale žádný, který by nějakým způsobem byl explozivní nebo bombastický a v závěru už se jelo trochu na vážnější notu a humor s křečovitým napravením bouřlivého zpěváka ve spořádaného muže vymizel z filmu úplně. Chtělo to více humorných situací a lepší závěr. A dívat se na to dalo v pohodě. (06.10.2010)

Převážně nestřízlivý pohled do zákulisí průmyslu generujícího hvězdičky o trvanlivosti čerstvě nadojeného mléka. Právě mléko některým vtipům a zejména některým vatovým dialogům teče po bradě. Jasným lídrem filmu je Russel Brand, sympatický kretén s angličtinou, která ve filmech, natož těch amerických, často k slyšení není. Neboť ztvárňuje stejnou postavu jako v Kopačkách a neboť i v nefilmových rozhovorech působí dojmem osoby ne vždy zcela jisté tím, kde je, kdo je a co říká, celkem bych věřil, že Snowa víc žije než hraje. Jonah Hill, stálý maskot apatowských komedií, se hlavně snaží tvářit podle toho, co má zrovna v sobě. Větší potěchou oka, zvlášť oka znalého hudební scény jsou sebeshazující roličky lidí z branže, zejména Larse „zasranejNapster“ Ulricha, nebo P. Diddyho, na jehož poslední vlídná slova se vyplatí počkat až do konce titulků. Vtipy dobré střídají vtipy slabší, sprosté sprostší, dějneposunující scény pro radost šlapou zásluhou videoklipové režie i hezky namixovaného soundtracku, popkulturní odkazy neustávají, vážné momenty nefungují. Podobně jako u loňské Pařby ve Vegas jsem coby překážku k větší zábavě vnímal nulové množství alkoholu, nejlépe modře zbarveného, ve své krvi. 70% (16.08.2010)

U mě těžké zklamání. Vážné a rádobyhumorné momenty se nedaří skloubit dohromady. V rámci jednoho filmu nefungují. Dále, film je opticky ještě zdlouhavější, než úmorné Kopačky (ačkoliv je o pár minut kratší), má navíc výrazně méně vyrovnané tempo a chybí odzbrojující dospělost, na její místo se postavily obskurní ožralecké nechutnosti. Zfetovaný humor sice funguje v několika málo pasážích (scény z klubů, hulení Jefreyho), obecně je ale Hillovo ublinkávání spíše ke škodě. Přidáme-li k tomu zcela zbytečné a roztahané epizodky, vychází z toho pravděpodobně nejslabší Apatowština, hned po Pineapple Express. Jedno ale přehlédnout nelze. Dvěma slovy: Russell Brand. Tenhle člověk je na nejlepší cestě stát se druhým Johnnym Deppem. Jeho existence ve filmu je jako zjevení, které proplouvá naprosto napříč vším, na co jsme u Apatowa zvyklí. Především kvůli němu nakonec sahám po té třetí hvězdě. A dost velkou zásluhu má i na té druhé... Nefunguje mimochodem ani nějaké lepší zařazení ke Kopačkám. Je tu pouze jasná narážka na Sarah Marshall. Jonah Hill ale oproti očekáváním hraje úplně jinou postavu. P.S.: Vím, že nejsem příliš originální... Ale chci domů chlupatou zeď!! (26.09.2010)

Russel Brand ma irituje už len svojím vzhľadom, vystupuje ako by bol nejakým upgradovaným Bradom Pittom, a pritom je to sušienka závislá na rôznych veciach. Takýto typ „humoru“ je podľa mňa stoka. Všetko veľa škodí a v jeho prípade je to vždy celé presexualizované + tu pridáva aj stupídny fekál. Nie je to moja šálka kávy, aj keď malým pozitívom bolo všimnúť si Meghan Markle vo filme. O tejto herečke som totiž do čias, kým sa neprisobášila do anglickej skostnatelej kráľovskej rodiny, nikdy nepočul. (15.12.2020)

I wanna be a rock star... Judd Apatow opět nezklamal a přinesl další z komedií. Oproti minulému průměrnému filmu Funny People (který také i režiroval) z prostředí stand-up komediantů přichází s rockovou hvězdou. A jak bývá zvykem, je to pořádná nonstop jízda plná sexu, drog, rocku a humoru. Hláška za hláškou a vy nemáte šanci si všechny zapamatovat. A já se poprvé setkávám se slangem "It's Kubrickian". Takže je to poučný film, děcka! (25.09.2010)