Oni 2: Nočná korisť

Druhý díl byl na stejné úrovni jako díl první. Dalo mi to přesně to, co jsem od toho očekávala. Mezi jednotlivými díly není žádná návaznost, takže jestli chcete shlédnout rovnou druhý díl, aniž byste viděli ten první, ničemu to vadit nebude. Home invasion není zrovna můj šálek kávy a proto hodnotím neutrálně. (23.03.2018)

Na túto snímku som sa tešila tak dlho,že som pozabudla..Tak mi treba,lebo kladne hodnotím fakt,že do akcie sa išlo od samého začiatku a na plný plyn.Atmosféra na úrovni,žiadne siahlodlhé úvodné oťukávačky,psychologické spoznávanie postáv,i masky psychopatov boli profi.Toto mi max.vyhovuje,lenže povedať trúfalo,že snímka sa zakladá na skutočných udalostiach je to isté akoby som vyhlásila,že som čistokrvná dcéra Baracka Obamu.Prosím Vás pekne,nenechajte sa zmiasť.Ja viem,že v Usa nie je o psychopatov núdza,no toto je min.pritiahnuté za vlasy.Je to celkom určite len ťah tvorcov pritiahnuť pozornosť a zvedavosť diváka.Veď napokon posúdťe sami.Toto leto si beriem týždeň voľna a idem kempovať... (25.05.2020)

Približne dve tretiny filmu som sa musela pozerať na to, ako jedna z hlavných postáv hyperventiluje, vzdychá, vrieska, šteká, plače, heká, panikári... V tomto prípade pre mňa trojica hravých kamarátov s bodnými a sečnými zbraňami predstavovala kladných hrdinov, keby som doma našla nejakú vhodnú masku, tak sa k nim pridám. V trojke už by konečne mohli nájsť obydlie, kde by Tamara bola doma. (27.05.2018)

„Proč to děláte?“ - „Proč ne?“ Výmluvy toho vražedného seskupení se zdají být čím dál tím víc dětinštější.. Strangers se nám po dekádě vrátili (jako by to bylo včera) a jejich oběti zase dávají vzpomenout na krásnou slovenskou frázi „správa sa ako kokot“. Jen považte. Vyděšený syn nahlásí rodičům vraždu strýce s tetou a co udělá důvěřivý táta? Pošle matku s dcerou „do bezpečí“ a jde se podívat, jestli je to pravda. Inu, hlavně se nerozdělit. Dcera utíkající pár metrů před pick-upem se schová do dětské prolézačky, protože: a) nikdo ji tam nenajde, b) někdo tam na ni může udělat baf. A nebo když ozbrojený syn, kterému před pár minutami vyvraždili 50 % rodiny, odmítne s pachatelem na mušce volný výklad druhého dodatku americké Ústavy. To jsou prostě perly a co teprve, když se ke konci začnou množit dotazy. Opravdu musí šéf murdertria ostentativně vláčet hlavu sekyry po betonu? Nedělal to náhodou už někdo před ním? A co ta hra na Ghost Ridera? Sestrojil snad toho chlapce Skynet? Musí na pomoc přijíždějící policista za každou cenu trumfnout jepici? Nebo ta máma s malým synkem s baseballovou rukavicí, co na sklonku noci jedou po silnici autem. Návrat z půlnočního turnaje žactva? Při totálním zatmění srdce to nepatrně pookřálo, ale žádný zázrak se už nekonal. Ani napodruhé na to Voni nemaj a já jen doufám, že to zaklepání na dveře byla sestra, co šla vylít bažanta.. (01.06.2018)

Johannes Roberts je pre mňa osobne najtalentovanejším hororovým režisérom ostatnej dekády. Doteraz mu vyšlo všetko na čo siahol a preto som bol na pokračovanie inak priemerných The Strangers pod jeho taktovkou zvedavý. Roberts naplnil moje očakávania, predviedol brilantný cit pre scénu, vyhral sa s maličkosťami a aj vďaka hudobnému podmazu, zloženému z osemdesiatkových hitov od Mental As Anything, Bonnie Tyler, Marylin Martin, Air Supply či Kim Wilde (stretnutie taťku s "vrecohlavom" za doprovodu Cambodie nemalo chybu) pretavil tuctový slasherový námet do nečakane sugestívnej formy. (02.06.2018)