Unesené

Detektivní drama s perfektními hereckými výkony a svou hutnou atmosférou blízké Nolanově Insomnii. Ten film se na člověka valí jako nabalující se sněhová koule. Škoda toho trochu nedotaženého závěru, který není nelogický ani nepůsobí hloupě, jenom mohlo jeho podání být lépe promyšleno. U jiného filmu by mi to asi nevadilo, ale když tady to ve srovnání s dokonalým zbytkem filmu prostě až příliš vyčnívá. (06.06.2014)

Strhující drama, ve kterém ani tak nešlo o všechna ta překvapení a odhalení (pozorný divák dostává průběžně různé nápovědy a je jen na něm, jak s nimi naloží), ale o to, co provedou s postavami. Takové filmy mám rád. Hugh Jackman a Jake Gyllenhaal jsou perfektní a věřil jsem jim naprosto všechno, no a kombinace Villeneuvovy režie, Deakinsovy kamery a Jóhannssonovy hudby se zase jednou postarala o milionovou atmosféru. Bylo to temné, špinavé, hutné a jsem rád, že z toho nikdo neudělal roztahaný seriál, ale jeden pořádný film. (02.03.2019)

,,…A JEDINÝ, CO TI POMŮŽE PŘEŽÍT, JSI TY SÁM…“ /// Taková seversky chladná atmosféra, pátračka samotářskýho policajta, trochu rodičovský iniciativy, trocha toho rodinnýho dramatu, hrátky s tím co je a co není správně … vlastně nic, co by čovek neznal. Ale vono je to tak fajn poskládáný a všechno dostává (díky stopáži) svůj (rozumnej?) prostor, nikam to nechvátá, ale udržuje mě to v takovým hezkým pnutí. Příběh o zmizení parchantů od A do Zet. Se vším co se může, nebo by se mohlo přihodit. S lidským chováním, s chybama, emocema. Jsem rád, že nejsem jedinej, kterýho nasrala (místo nějakýho chytřejšího - možná i kratšího závěru) sázka na lehkou debilitu. Ale na jednu projekci – DOBRÝ! Vlastně víc než dobrý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám to radši pomalejc a dýl. 2.) Zmizel mi parchant. (že ho nechceš hledat? Tak se na to vyser…) 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.11.2013)

Mimořádně povedené drama, které mi prokázalo důležitost dodržování presumpce neviny a neradovat se hned z mučení záporného slizouna. Neboť díky spletitosti příběhu, může být v závěru vše úplně jinak, než se na první pohled zdá. Plusové body za atmosféru, která je velice napínavá, místy skoro až mrazivá a k tomu naprosto dokonalé herecké výkony v pomyslném popředí suverénního detektiva Lokiho. Až jsem byl sám udiven, že zde herecky zaválel mnohem lépe a rozhodně mi byl sympatičtější než herec z mé TOP 10. Otevřený závěr byl poměrně uspokojivý a nasměrován spíše optimisticky. Přesto tento film úplně nepatří do kategorie, kterou bych aktivně vyhledával a mé celkové pocity mírně zneváží veškeré filmové kvality na slabší čtyři hvězdy. K tomu zde ještě poměrně silne figuroval fakt, že jsem byl mnohem spokojenějí s podobným filmem ze stejného roku (Zmizelá) a také nadšení velmi rychle opadne u druheho shlédnutí. 75% (19.11.2021)

Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%] (22.02.2014)