Unesené

Strhující drama, ve kterém ani tak nešlo o všechna ta překvapení a odhalení (pozorný divák dostává průběžně různé nápovědy a je jen na něm, jak s nimi naloží), ale o to, co provedou s postavami. Takové filmy mám rád. Hugh Jackman a Jake Gyllenhaal jsou perfektní a věřil jsem jim naprosto všechno, no a kombinace Villeneuvovy režie, Deakinsovy kamery a Jóhannssonovy hudby se zase jednou postarala o milionovou atmosféru. Bylo to temné, špinavé, hutné a jsem rád, že z toho nikdo neudělal roztahaný seriál, ale jeden pořádný film. (02.03.2019)

Tak tohle je thriller! Mrazivý, na nervy brnkající, depresivní. Sice má několik jizev v podobě určité kalkulace s náhodami, mnohých nejasností (bedny, bludiště) a jedné vedlejší postavy (Bobby Taylor), ale základ je neotřesitelný. Tím je samozřejmě obsazení - Jackman coby zhrzený otec na pokraji psychických sil a Gyllenhaal jako neúnavný detektiv s drsným tikem ve tváři. Obzvlášť on si krade pro sebe 60% filmu, zbylých čtyřicet nechává Wolverinovskému kolegovi. Atmosféru dotváří chladné počasí (neustále tu sněží nebo prší), naléhavá hudba a pomalu gradující závěr, během něhož ztratíte nehty i na nohou. A delší stopáž tentokrát prospěla. (27.01.2014)

Udělal co musel a já jsem za to vděčná bohu. Někteří lidé si zkrátka přes pánaboha dokážou vysvětlit cokoli. Dokonce to, že váš muž unese mentálně zaostalého chudáka, aby z něj dostal informace. Za každou cenu. No, s čím kdo zachází... Popravdě tahle rovina, spojená s otázkami možnosti dostávání informací z lidí pomocí násilí mi sama o sobě přišla jako podstatně nosnější téma než další variace na nepolapitelného únosce, kterou jsem čekal spíš v druhém plánu. Ona ne že by byla špatná, navíc Gyllenhaal hraje skvěle a při jeho závěrečné jízdě s hlavou zalitou krví jsem měl pořádně zatnutý zuby. Ale jsou tam prostě docela očividné chyby při vyšetřování, které film trochu kazí v porovnání s takovou Fincherovou Sedmičkou, na kterou pochopitelně divák musí myslet. Tam detektiv Somerset říká krásnou větu, ze které je zřejmé, že si A. K. Walker o vyšetřování něco přečetl: Zakládáme každou blbost, každej střípek důkazu, protože by se to mohlo někdy hodit. Tady občas Policie jakoby opomíjela základní věci, ke kterým se pak dostává zbytečně oklikou. Vždycky je třeba dobré si prověřit lidi okolo a třeba ten (možný SPOILER) medailon tam zůstával nepovšimnut hodně dlouho. Možná je škoda se šťourat v těchto nedostatcích a občas podivném uvažování (vyloženě mě zarazilo to s těmi hady, proč to hned zase nepřiklopit), ale to je právě to, co může dělit dobrý film od vynikajícího. Na druhou stranu to táhne nahoru atmosféra, napínavost a celková ponurost příběhu, která přiková a nedovolí vydechnout. Bez těch chyb by to bylo jasné maximum, takhle zatím **** a uvidím, jak moc se mi to uleží. Updade: trvalo to dva roky, ale nakonec jsem se k těm pěti odhodlal. Porovnání s podobnými filmy: o malinko slabší než Sedm, Zodiac, podstatně lepší než Gone Baby Gone (ten film je nemožně přeceněnej). P. S. Ještě horší než že Dover mučí Alexe mi přišlo chování Birchových, zbabělý alibismus. (12.10.2013)

Zmizení v sobě nese náznaky kvalitního psychologického dramatu i velmi dobré detektivky. Na obou žánrových polích ale nakonec prohrává. Jako film, který se zajímá o postavy, selhává vinou zkratkovitého (i v kontextu situací, v nichž se ocitají) nebo naopak přespříliš prozíravého jednání hrdinů. Vyjma Jackmana, o němž je většina podstatného řečena loveckým prologem, a Gyllenhaala, ozvláštňujícího svůj výkon podezřele častým mrkáním (které může značit temnou minulost, ale také jen to, že má tik), jsou ve filmu samí herci do počtu. Nepřispívají k navození morálně ambivalentních pocitů, které tvoří jádro vyprávění, pročež se Villeneuve ani neobtěžuje jejich zřídkavou přítomnost lépe odůvodnit a zapojit je do hlavního dění. Nejvíce na účelové nakládání s postavami doplácí Kellerova manželka. Maria Bello ale také ze všech herců nejagresivněji přehrává, takže nás její chvílemi malátné, chvílemi hysterické vrávorání filmem nemusí mrzet. ___ Na závažnosti by zřejmě filmu měly dodávat dlouhé záběry (třeba kůry stromů), časté zatmívačky, hustý déšť, využívání hluků prostředí namísto nediegetické hudby (která je podobně kakofonická jako zvuky, takže se někdy, stejně jako ve Fincherových Mužích, kteří nenávidí ženy, těžko odlišuje, kde končí jedno a začíná druhé). Nejsou to dvakrát originální prostředky k navození ponuré atmosféry, ale vcelku fungují. Villeneuve jich ale nadužívá, vinou čeho – mimo jiné – film selhává jako procedurální thriller. ___ Atmosféru dotvářející záběry převažují nad záběry, které sdělují nějakou směrodatnou informaci. Většina zásadních odhalení je nadto založena na nepřesvědčivé náhodě, nikoli na sběru a analýze důkazů. Délka pátrání (a tedy ani filmu) není s ohledem na způsob odhalení pachatele adekvátní. Na konci si nejsilněji uvědomíte, že celá detektivní linie se všemi falešnými stopami a víceznačnými indiciemi byla zkonstruována pouze za tím účelem, aby mohly být postavy konfrontovány s určitými morálními dilematy, aby něco hodně nepříjemného zažily i provedly a aby se měly po vypotácení z (a)morálního bludiště z čeho vykoupit (jde o jeden z řady tradičních náboženských motivů, s nimiž film, hemžící se hady, kříži a citacemi z Bible, pracuje). ___ Jestliže mu záleželo přednostně na psychologické rovině vyprávění, proč Villeneuve věnuje tolik prostoru rovině detektivní, proč se nás po většinu filmu snaží přesvědčit, že přeci jen jde o krimi? Jedna rovina oslabuje tu druhou. Nezájem o minulost a hloub sahající motivace postav lze akceptovat v procedurálu, ne v psychologickém filmu. Díry v logice by tolik nevadily v psychologické studii člověka v krajní situaci, v detektivce však ruší. Namísto jednoho konzistentního vznikly dva filmy veskrze neuspokojivé. 70% (09.10.2013)

Atmosférický thriller, při kterém vám bude běhat mráz po zádech. Zoufalost z filmu Výkupné je posunuta na vyšší level a k tomu je přimíchán styl Zodiaca (aby ne, když v něm taky hrál Jake Gyllenhaal). Jedinou nevýhodou filmu je, že pozornější divák už od poloviny filmu začne dávat skládanku dohromady dřív, než hrdinové ve filmu a vy si v duchu říkáte: "Come on! Máš to přímo před očima." (09.10.2013)