Unesené

Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%] (22.02.2014)

Mě to sedlo. Ještě dlouhou dobu po odchodu z kina jsem měl tísnivý pocit. Přece jenom skoro každej v tomhle filmu je pervert. Líbila se mi ta změna, kdy se ze zdravě odhodlaného slušného chlapa Hugh Jackmana stává stále větší a větší násilník. Zahrál to skvěle a úplně je z něj cítit jeho únava. Neustále mrkající Jake Gyllenhaal byl taky dobrej. Největší kompliment patří ale režii, protože to byl prostě fakt nervák. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle napjatý. (Nyní bude spoiler.) Jedinou výtku mám k přítomnosti toho druhého perverta, co si ustřelil hlavu. Jelikož vlastně neměl s únosy žádnou spojitost a na to jaký prostor mu byl dán pak zmizel ze scény velmi rychle. Byl to prostě takovej instatní, z prstu vycucaný, pervert pro doplnění tajemna. (10.11.2013)

Občas mám nepochopitelné chutě něčemu nasolit odpad jen kvůli debilnímu názvu, kvůli přihlouplému plakátu, nebo proto, že tam účinkuje Paul Dano, neboť ten pedofil, co si hraje na herce, nahání hrůzu mně i mému penisu. Jenže, jak vždycky pravily naše moudré babičky: "žer ty zmetku, nebo ti to narvu do prdele!", tak jsem se i já zbavil předsudků. Na snímek jsem tedy jako uvědomělý divák bezdůvodně nepíčoval a rozhodl se jej shlédnout, abych na něj záhy mohl píčovat s důvodem. Uvařil jsem si čajík, v pohodlí své betle se natěšeně zabalil do peřinky a chtě nechtě musím uznat, že ze začátku to získalo moji pozornost a já si spokojeně pomlaskával a tetelil se blahem, dlaní si nenápadně zajížděje pod svoji teflonovou roušku, jenže pak jsem to přepnul z redtube na samotný film a moje genitálie se smrskly stejně rychle, jako když mě při sexu s ovcí načape koza. Zdlouhavé, bez gradace, s nudnou pointou. K tomu všemu jsem to já debil omylem stáhl, tedy pardon, zakoupil limitovanou blu-ray edici s bonusy a figurkami protagonistů, v českém dabingu!!! Jsem přesvědčen, že film namluvili análně zneužívaní autisté v Klokánku, když si krátili čas mezi dávkami chloroformu. Samozřejmě je mi jasné, že nemohu strhávat hvězdy za dabing, neboť to bylo čistě moje selhání, proto strhávám hvězdy za ekonomickou krizi v Barmě. (13.02.2014)

Pray for the best, but prepare for the worst. Prisoners jsou vrcholem svého žánru, takhle poctivou psychologickou kriminálku jsem si neužila snad od Zodiaca. Temná, sychravá atmosféra, sexy Gyllenhaal (nezlobte se, nemůžu jinak - kérky!) a moje nervózní klepání prsty do stolu, které se ke konci přeměnilo ve skoro-hysterické kopání do protější židle. Bylo mi jasné, že píštalka sehraje v celém zmizení nějakou roli, ale když zapískala naposledy, naskočila mi husí kůže. K tomuto se vztahuje má první výtka - to nemohli už tak dlouhou stopáž natáhnout o dvě minuty a dopřát mi happy end? Nevadí, budu si namlouvat, že jsem ho dostala. Film mě vtáhnul již od první minuty, kdy je celé podání příběhu neskutečně reálné - žádný scénář, který "šustí papírem", klišé kecy, ale realita a autentičnost na plátně a to taková, že jsem plakala společně se zoufalými rodiči. Ztratit dítě je to nejhorší, co se vám může přihodit - ale ta nejistota, kdy nevíte, jestli žije nebo ne, to je ještě daleko horší.. Výborná záležitost, u které fungují zvraty, atmosféra, i výkony na jedničku. SPOILER Škoda jen, že ta bába blíže neobjasnila, proč..KONEC SPOILERU (11.05.2014)

Celé dvě hodiny jsem byla přesvědčená, že dám vysoké hodnocení, ale to by museli ustřihnout poslední půlhodinku, protože závěrečné finále v téhle podobě mě vůbec nesedlo a měla jsem pocit, že je jak vytržené z jiného filmu. Uznávám, že Zmizení bylo rozhodně vypracovanější než třeba Tísňová linka, ale když vezmu v úvahu filmy Denise Villeneuveua, tak jsem od něj viděla lepší kousky a navíc uvěřitelnější. Ale abych jen nehaněla, tak napětí tomu rozhodně nechybělo a herecký výkon Jakea Gyllenhalla v roli mírně úsměvného a zdánlivě ledově klidného detektiva Lokiho byl bezchybný. A velmi zdatně mu sekundoval a byl možná i o level lepší Hugh Jackman, který otce Anny hrál maximálně výborně a s jeho frustrujícími pocity jsem se dokázala docela ztotožnit. Za mě je to lepší trojka a kdo ví..... (17.10.2013)