Unesené

Drtivá většina uživatelů tady vychvaluje film do nebes, takže čekal jsem fakt hodně. Nechci říct, že jsem vyloženě zklamanej, ale tohle je podle mě po všech stránkách totálně průměrnej thriller. Snad jenom musim uznat, že na mě z filmu chvílema dejchla jakási syrová atmosféra, která se v posledních letech začala z thrillerů vytrácet. Ale mam pocit, že třeba ještě před 20 lety toto bylo prostě standardem, že thrillery měly atmosféru. A navíc ty filmy byly v průměru o hodinu kratší a patrně v nich toho bylo víc k vidění. (31.10.2016)

Deakinsova kamera je občas zamlžené, ale přitom pořád průzračné sklíčko, velkou ručičku představuje Jackman, tou malou, pomalejší, ale za to důkladnější, je mrkáček Gyllenhaal, mix detektivní a psychologické roviny Villeneuve sladil s Greenwichským poledníkem a Guzikowskeho scénář je precizně seřízený hodinářský stroj. Možná zamrzí, že to dokonalé soukolí začne ke konci nepatrně drhnout (za neobjevení stop po pohybu „vraku“, potažmo poklopu skrýše by Horatio Caine strhával prémie), jenže od tichých ovčích mláďat už uběhlo tolik znamení zvěrokruhu a kolik tak řemeslně i emociálně působivých filmů měl člověk na přelomu Milénií možnost vidět? Šest, Sedm? Už jen z tohoto důvodu si užijte balancování na laně napnutém mezi ohebností víry a Nietzscheho varováním o nebezpečenství boje s monstry, přičemž hlavní postavy zosobňují věčný boj citu (otec Dover) a rozumu (detektiv Loki). A kdo tento zápas vyhrál? To se divák dozví až po závěrečném hvizdu.. (05.05.2014)

Husí kůže, a to ani ne tak z onoho ,,boje proti Bohu", ale spíš z uchváceného ,,práva" ptát se za použití extrémních donucovacích prostředků. Hluboká studie toho, kdy přestáváme být lidmi a stáváme se zrůdami. A také poukaz na elasticitu víry, díky níž lze zaštítěním se Bohem ospravedlnit cokoliv. Po stránce formy fascinující kamerové pohledy skrze orosená a zašpiněná autoskla. Po stránce významu pohledy skrze zašpiněná svědomí... (02.12.2013)

Napínavé, hutné drama a zároveň perfektní detektivka o hledání dvou unesených děvčátek. Villeneuve vede jistě a z herců vymačkává maximum. Atmosféra je dokonalá, připomíná severské detektivky, které poslední dobou tak frčí, ale má v sobě tu americkou zrůdnost a lhostejnost. Jackman nikdy nehrál líp, Gyllenhaal je přímo boží a i Paul Dano, který od druhé půlky filmu hraje jen natekltým, krví podlitým okem je výborný. Divák téměř až do konce netuší, zvraty se vrší, rozhodnutí jsou zoufalejší a čas běží. Nebýt pár natahovaných přešlapování na místě, šel bych na plný počet. (16.11.2013)

Už tak dost hustou atmosféru podporovala po celou dobu dokonale depresivní hudba a celé to všechno mě nenechalo vydechnout ani na minutu. Tím, že já sama jsem matkou, vžila jsem se do situace rodičů zmizelých dívek velmi snadno. Pilíře celého dramatu jsou jednoznačně oscarové herecké výkony všech zúčastněných. Pro mě nejdrsnější a zároveň bezpochyby nejlepší scéna z celého filmu byla, když měl jít Hugh na Policii identifikovat nějaké osobní věci své dcery. Ten jeho obličej, to jak to celé zahrál ... jako by to ani nehrál, jako by se mu to skutečně dělo. Naprosto dokonalé ... štkala jsem jak želva. Z jistých nápadů, jak najít své dítě, se mi dělalo zle stejně, jako Terrenci Howardovi, ale jako rodič to naprosto, ale naprosto chápu. No a jako většinu tady, tak i mě nadobro rozložila závěrečná jízda postřeleného a kolabujícího policisty v deštivé noci do nemocnice. Přistihla jsem se, jak bezděčně držím palce a snažím se očima popohnat stěrače a zaostřit na cestu před sebou ... (28.08.2017)