Ten, koho se bojíš

Další rande s Ledovou královnou. Tentokrát dostála svému nicku a zavítali jsme do severských končin. A ne jen díky tomu, občas přešel mráz po zádech. Je nutné říci, že filmu není co vytknout. Herci jsou výborní a především hlavní hybatel příběhu je dokonalý. Ten ničím nepřekvapí, ale ono čekání na "kdy" a "co" se stane, je stejně tíživé, jako když se to už děje. Bohužel a nebo možná naštěstí, se tvůrci nepouštějí do extrémů. Vždy přibrzdí a zařadí zpátečku. Jenže jak už to tak na ledě bývá, ještě chvíli to klouže. A tady vlastně vzniká můj problém. Tyhle filmy ve mě nechají nějaký ten škrábanec ještě několik dní. A jak vždy říkám: na filmy se dívám kvůli emocím. Tady jich bylo hodně, jenže sakra tíživých. Je na čase si přiznat, že jsem srábek. 69 procent za kvalitní, ale mrazivý snímek.  (Otázka zní, jestli nebude lepší ten strach spíš začít překonávat :-) ) (25.06.2021)

další typické dílko, které zapadá do syrové severské kinematografie, se zajímavým a netradičním námětem. Tentokrát se mi však film asi netrefil do nálady a chvilkami nudil. Přesto příběh se mi líbil a smyslupnost filmu je výrazná, jen to mohlo být natočeno víc poutavěji a živěji. A přes veskrze trudnou náladu, kterou vyvolává, dávám lepší tři hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.04.2012)

„Tenhle pocit svobody, který mám poslední měsíc, mi nesmí proklouznout mezi prsty. Sigrid potřebovala řídit náš život řadu let. Pomalu přebírala kontrolu nad vším. To není dobré pro nikoho z nás. Teď je na čase, abych udělal menší opravy. Nic velkolepého. Jen dát věci zpět do rovnováhy. Jsem si jistý, že to bude lepší pro nás všechny.“ Jenže dobrovolné testování nových antidepresiv není pro každého…Od Levrina jsem viděl jen o 6 let mladší Spásu a tenhle film byl snad ve všem jiný. Z těžkého psychologického dramatu o krizi středního věku se směrem ke konci stane takřka nefalšovaný thriller. Bavilo mě sledovat hlavního hrdinu, jak se „proměňuje“ (a probouzí se v něm život…či spíš zvíře?), snažit se do něj vcítit a porozumět mu. Ale „pod prášky“ se začne cítit živý až příliš (pěst, telefonát, hra v autě, posezení na pohovce, chlupatí kamarádi), takže mé sympatie k Mikaelovi začaly poněkud ochabovat. Závěr, jenž jakoby ani nenavazoval na předešlý zvrat, mě pak docela zklamal. Po většinu filmu jsem byl ale spokojený, takže dávám slušné 4*. (14.06.2020)

Prášky neprášky, placebo neplacebo: ty to mohly jen urychlit (nebo zpomalit), ani nešlo o diskutovanou "krizi středního věku", alespoň ne tu běžnou. Klinický obraz je tu veskrze freudovský. Mikael si žije nad poměry (kdo by mohl pracovat nebo vůbec něco dělat, když celou stěnu tvoří pohled na jezero?), Luxusu, postavení (včetně rodinného) dosáhl jen na úvěr, za jistou cenu, kterou teď musí splácet. "Dokonale" vytěsnil svoje perverzní a agresilvní sklony - chápající manželka a upřímná dcera na jedné straně, a veslování a jogging na druhé, nejsou ekvivalentní náhradou. Mikael tedy povoluje uzdu a snaží se dohnat to, co zaměškal (vytěsnil). Ale psychika funguje jinak, než se možná domnívá, další úvěr si už vzít nemůže. Žádné rovnováhy (jakési kompenzace), o níž bláhově usiluje, se takto dosáhnout nedá. "Cesta", o které často mluví, ale až do závěru filmu se jí vyhýbá, komunikace s matkou, může spíš vést k cíli, který si předsevzal - alespoň já v tom vidím určitou nadějí. A nám všem nezbývá než sprásknout ruce a říct si s Petrem Skoumalem: Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde! (23.09.2021)

Scénárista i režisér se snaží diváka mást a předkládají mu falešné indicie pro pochopení motivace hlavní postavy. V zásadě jde o jednu z forem nemoci zvané krize středního věku. Vědomí, že vám život proklouzává mezi prsty, užírání se ze špatné životní volby, zahořklost a neschopnost vystoupit z naprogramované jízdy může vést postupně až k nenávisti a zkratu. K tomu, co dokázal během pár hodin Michael Douglas ve Volném pádu, se sice Mikael nedopracoval, ale jeho pozvolný sestup do zatracení je možná ještě mrazivější. Kristian Levring si pohrává s měnící se náladou a směřuje do stále tísnivějších poloh a Ulrich Thomsen si vyhrál s jednou ze svých typických rolí - pro podobné temné destruktivní charaktery má nepochybně talent. Celkový dojem: 75 %. (07.10.2015)