Vytie

Film je sice o Ginsbergovi, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti je o cenzuře, svobodě a umění. Soudní proces by u mě chvílemi vyvolával záchvaty smíchu, kdyby se nebojovalo o svobodu slova a projevu. ,,Co tím chtěl říci?" ,,Promiňte, ale poezii nemůžete překládat do prózy, tak to nefunguje." A ta slepice, co tři roky přepisovala Fausta a s Kvílením moc času neztrácela, jelikož hned poznala, že nemá hodnotu. Žalobce představoval tu část rádoby prudérní společnosti, co křičí o morálce, a doma sjíždí porno, co horuje za rodinu, a na každém rohu má milenku. Přetvářka, faleš a snaha rozkazovat druhým. Když nějaký blb nepochopí knihu, pak je třeba ji zakázat. Že by se měl raději zakázat onen blb, je více než zřejmé. Samotná báseň vytváří ve snímku jen jakési křoví, kulisu pro závažné myšlenky o společnosti. Jistě, oprávněná obžaloba kapitalismu (jak se ukazuje, je pořád stejně prohnilý jako komunismus) a touha po volnosti, po nespoutaném životě prolínají celým filmem, avšak nakonec se vše smrskává do onoho záhadného slova - SVOBODA. (21.05.2013)

Bukva Allen, který se proslavil dvěma skutky: Napsal debilní Kvílení a byl králem majálesu v osmašedesátém. Jinak to byl odporný arogantní kretén, kterého jsem měl tu čest poznat při jeho návštěvě po sametovém pravdoláskavém převrácení k lži a zlodějině. Tlustá, chlupatá buzna a těžká smažka. Ale jako dokument o praseti je to povedená blamáž. Jo, a nepište mi. (18.01.2012)

Zprvu jsem tento film ani nechtěl hodnotit, páč vlastně ani nevím, jak bych ho měl uchopit, přestože jsem literární nadšenec, tak rozhodně nejsem fanouškem beatníků a Ginsberga už vůbec ne. Bylo by však nefér kvůli tomuto Kvílení sfouknout prvoplánově nízkým ohodnocením. Tak jsem se zaměřil na vizuál a na herecké výkony, první mě nezaujalo, druhé ano- James Franco zas a znova potvrdil, že roste s každou další svou rolí a jeho přednes Ginsbergových básní je možná to nejpoutavější na celém snímku. Ale ty básně samotné jdou teda absolutně mimo mě... Průměrný film s výborným Jamesem, that's all. (18.11.2012)

Ono, přenést báseň do filmu není nic moc lehkého a režisérové Kvílení se toho jednoduše zhostili dobře. Jasně že pro ně hrála skutečnost, že Kvílení není zakódováné v náznakové lyrice, ale přesto Ginsbergův svět tvořený svým vlastním jazzovým jazykem má svou neopakovatelnou atmosféru. Tu se kupodivu povedlo v animované části zachytit a i když samotnou báseň onen feeling neinterpretuje ani z poloviny, jako krátký diskurz to nezasvěcenému dá myslím hodně. Dobrá je i interpretace jednotlivých veršů, překlad hispetorových obratů a jiné doplňují informace o beat generation. Pravdou je, že jednotlivé linky do sebe moc nehrajou a hltači Ginsberga si tak nepříjdou na své, protože snímek je točen spíše pro masovější diváctvo, kterému má Kvílení sloužit jako jiskra, ale práce to není odvedena špatně. I saw the best minds of my generation destroyed by madness, starving hysterical naked, dragging themselves through the negro streets at dawn looking for an angry fix, Angel-headed hipsters burning for the ancient heavenly connection to the starry dynamo in the machinery of night. (03.12.2010)

Howl překvapí hlavně svou strukturou, kdy přináší hned čtyři roviny vyprávění, které se týkají básně Alana Ginsberga Kvílení – průběh vzniku, soudní spor okolo ní, autorský komentář ve formě rozhovoru a vizualizovanou báseň samotnou. Samozřejmě že jsou zde přesahy do Ginsbergova života včetně jeho milostných homosexuálních eskapád, ale centrem je skutečně báseň jako dílo od vzniku až po recepci. Jednotlivé roviny vyprávění se navzájem proplétají, film je někde na pomezí mezi hraným dokumentem, animovaným filmem, polemikou o umění a fikčním filmem. Do světa fikce se ovšem nikdy nemůžeme naplno ponořit, protože jsme z něj ustavičně vytrhávání změnou hlediska i způsobu prezentace. Při sledování si můžeme vzpomenout na filmy Todda Haynese (Beze mě: Šest tváří Boba Dylana, Sametová extáze), ale přesto je to originální a fascinující film. Navíc... James Franco nikdy nebyl tak sexy. Berlinale 2010 (14.02.2010)