V hlavní roli já

Buď jsem měla blbou náladu - asi jo, - nebo mě tahle nesympatická sestava žijící v bytě, připomínající hnízdo bezdomovců, prostě navrch nesedla. První půl hodiny jakžtakž, černá série smrtelných nehod až k neuvěření, ale nějak mě to nebralo. Irové jsou divní a Mark Dover taky. Jediné, co stálo za podívání, byl Dylan Moran. Dnes večer to nebyl můj šálek čaje - kromě posledního tažení ho totiž nepiju :-) (28.09.2014)

nápad dával prostor pro spoustu gagů, hlášek i šílených situací, stejně jako pro charakteristický britský rukopis. Ale ani jednoho jsem se, až na výjimky, nedočkal. Lví podíl na tom má nejen režie, ale i dvojice hlavních představitelů, kteří jsou ve svých rolích naprosto bezkrevní. Tady bych byl snad i spokojenější s uřvaným americkým remakem, než s touhle nudou. 30% (31.10.2014)

Černá komedie ve které dominuje Dylan Morano, který se drží své životní role a charakteru. Možná ani tak černá jako absurdní, každopádně britská dosti podle představ. Minimalistická stylizace (co se týče výpravy a tak dál) dovoluje se zaměřit na postavy a děj tak, že diváka nic neodvádí (a také o to méně divák odpouští). Zde ale škobrtnutí nejsou, úroveň se drží. I když k zábavnosti třeba Moranových stand-upů, to má ještě pořádný kus, přeci jen je to z jiného soudku s jiným metrem. Z osobní preference jsem nakonec přihrál jednu hvězdičku navíc za Morana, protože tady byl schopný si celou jednu hvězdičku ukrást pro sebe. (09.04.2010)

Ve chvíli, kdy si člověk myslí že je na úplném dně není lepší volby než zvolit film, ve kterém má dno i sklep. Ne, tento film není vtipný. Absurdnosti celé té šílené série naprosto stupidních náhod následované idiotickými nápady dvou ztroskotaných parodií na muže se přesto nedá nesmát. Nejeden úsměv mi ale vzápětí zamrzl na obličeji s otázkou "Není toto už přece jenom příliš?". Film určitě není pro každého, ale za sebe můžu prohlásit, že příliš to není - bavil jsem se totiž královsky. (22.05.2011)

Výborná černá komedie hitchcockovského ražení, ve které se precizně dávkují informace a výchozí nápad s domem a sérií nešťastných úmrtí se využije v největší možné míře. Přitom nejde jen o celovečerní britcom, čemuž by nasvědčovalo obsazení i omezenost lokací, ale o uvědomělou hru se žánrovými klišé a schématy, jimž se přizpůsobuje styl filmu, a diváckými očekáváními danými moderními trendy především bruckheimerovských seriálů. Za uvědomělostí, kdy postavy aplikují svou znalost popkultury a především filmů na svou skutečně neskutečnou situaci, se skrývá důmyslná kritika hollywoodských sázek na jistotu (ať již těch ryze komerčních nebo oscarových). Takhle k dokonalosti vysoustruženou, formálně podvratnou a přitom sebereflexivní komedii, u které jsem téměř umíral smíchy, jsem neviděl od TROPICKÉ BOUŘE. (24.10.2009)