Pod vlivem lásky

Psáno pod vlivem bezprostředního šoku: "Ty brďo!" Okamžitě přiznávám, že jsem něco podobného ještě nikdy neviděl. Vynikající! Něco tak šíleného, romantického, úchylného, hysterického, realistického, krutého, zamilovaného, s pocity na zvracení, svěžího (to vše dohromady a přitom to není slátanina), nervy převracejícího a dějem manipulujícího jsem nekoukal, ani nepamatuju. A taky jsem si v průběhu žádného filmu už dlouho neuvědomoval, jak moc si přeju, aby se dva lidé vzájemně potkali (jak to dopadne, neprozrazuji - toto je asijská kinematografie a ta může doopravdy skončit jakkoli). Scénu citování z bible (konkrétně listu Korinťanům) na pláži z druhé poloviny filmu už teď zařazuji mezi nejpodmanivější a nejkrásnější filmové scény, jaké znám (a nejextravagantnější kázeň, jakou jsem kdy poslouchal). Prostě ... tento film se musí "prožít". Přál bych si, aby film trval ještě o několik minut déle. ■ Po třetím a čtvrtém vidění: Méně se směji (téměř vůbec), víc si uvědomuji, že to je o lásce. Každá z hlavních postav vlastně prožívá své "období šílenství" (ve kterém je paradoxně nejvýraznější), každá svým způsobem miluje, je přitahována nebo fascinována. Líbí se mi, když si jedna postava něco pomyslí a druhá jí myšlenkou odpoví (přičemž logicky nemohla o dotyčné myšlence vědět), líbí se mi "dialog", který vlastně neexistuje (obě postavy spolu reálně nehovoří), fascinuje mě hudební doprovod k mnoha scénám (vynikající). Film místy absurdností (tři přátelé přikrčeni za kamenem pár metrů od hovořící dvojice, přičemž si je jeden z dvojice jakoby vůbec neuvědomoval a nereaguje na ně) připomíná divadlo, což však pranic nevadí, protože si to člověk vlastně ani neuvědomuje (a pokud ano, nemá problém konzumovat návnadu i s navijákem). (16.04.2011)

Pod vlivem lásky, aneb ultimátní filmový zážitek z oblasti lásky a utrpení. Ovšem žádná lacinná slzopudnost, ani patos! Spousta scén je podána s výbornou nadsázkou, až humorem, celý film je nefalšovaně zábavný, zajímavý a hustě protkaný dějem. Nelze tedy říct, že 4 hodiny jsou přehnané, ba naopak, snímek působí stále svižným dojmem, udržuje si tempo, pořád přicházejí nové, významné události, nakousává se spousta lásce příbuzných témat a také vše je opepřeno patřično udávkou "úchylnosti". Pod vlivem lásky vás očaruje, pohltí, emocionálně rozdrtí, ale následně také slepí nádhernou katarzí. Tohle je opravdu nadčasová dokonalost a jeden z mých nejvíc srdcových filmů... 10/10 (21.09.2012)

Fíha, to vám teda poviem, toto bol Najčudnejší romantický film aký som kedy videl. Absurdita tu nekladie hranice pred ničím. Je to jeden z tých filmov, ktoré buď neznášate alebo milujete. Pre fanúšikov, alebo respektíve skôr v tomto prípade pre fanúšičky, to asi nebude to pravé orechové, keďže sa snímka vysporiadala s klišé vzťahov, či už rodinných alebo ľúbostných, proste medziľudských vzťahov, dosť svojsky a to nesmierne bizarným spôsobom. Predsa tak Japonsky. V svojej podstate to je veľmi chladná a drsná satyra na náboženstvo a ich sektárske odnože. Bizarný, aspoň ja ho tak vnímam, Japonský režisér, Šion Sono, ináč nesmierne plodný, ma už predtým zaujal snímkou Why Don't You Play in Hell?. Videl som od neho zatiaľ málo vecí, takže nemôžem povedať, že ho obdivujem či niečo také, Japonská kultúra ma akosi nepriťahuje v kinematografii, ale čo som zatiaľ od neho videl, ma celkom bavilo,a veru aj tento jeho 4 hodinový opus nieje výnimkou. Je to dlhé, ale diváka rozhodne nenudí. Po 15 minútach som si povedal: Však tento tvorca si minul skvelý námet na film už po štvrť hodine! A v takomto plodnom tempe to pokračovalo až do konca. Je tu nesmierne veľa zápletiek, vyvrcholení deja, postavy prichádzajú-odchádzajú a stále sa niečo vyvíja. Názov film vám naskočí na obrazovku až po prológu ktorý trvá asi hodinu. Vtedy sa prvý krát stretne dievča a chlapec, ktorý sú jadrom príbehu. Keby som mal vylíčiť celý obsah, rozpísal by som to minimálne 2 a4, toľko tu toho je, takže to preskočím a idem k podstate. Yu Honda žije zo svojim otcom, katolíckym kňazom spokojný život, kým sa do otca nezaľúbi nejaká citovo nevyspytateľná ženská, on na počudovanie city opätuje. Bohužiaľ ženská si to po čase rozmyslí a odíde od neho. Otec začne svojho syna šikanovať tým, nech sa mu vyspovedá z hriechov ktoré pácha každý deň. Yu ako poctivý veriace hriechy veľmi nepácha, takže sa otcovi nepáči, že mu nič nehovorí. Tak si Yu v hlave pretransformuje, že začne robiť hriechy aby sa mohol otcovi vyspovedať a tým mu uľaví od trápenia.. Prejde si všetkými možnými hriechamy až sa z neho nakoniec stáva najlepší fotograf voyerista v celom meste. Je to celé padnuté na hlavu, je to úchylné ale zároveň krehko nevinne citlivé, romantické, pútavé ale zároveň sa tu zabíjajú katanami . Také iné, že to rozhodne odporúčam. (06.08.2015)

Nebýt při nemoci schopný dělat nic jiného, nežli jen ležet a léčit se, u toho má člověk čas na hodně zvláštní věci - například se podívat na čtyřhodinový těžkotonážně romantický film o fanatických křesťanech, kteří běhají po městě a kung-fu stylem fotí kolemjdoucím školačkám kalhotky... a co víc, ono je to "Love Exposure" vážně parádní. Nenudí celou stopáž, ztopořené penisy míchá s filosofickými otázkami a ještě k tomu dokáže vzít za srdce. 8/10 (15.05.2011)

Dynamický, pod kožu lezúci epos o láske, náboženských otázkach a umení nepozorovaného fotenia ženských nohavičiek. Hlboká sonda do vnútra sveta rôznych úchyliek, mánií a duševne narušených jedincov. Sonovi sa podarilo vytvoriť akúsi čudno smiešnu karikatúru, v ktorej spoločenské problémy (hlavne v súvislosti s mladšou generáciou a pozeraním animovaných seriálov) nadobúdajú bizarný, uletený charakter. Užil som si každú minútu, neuveriteľne uhrančivé veľdielo. Videné v rámci Season Challenge Tour. (18.09.2015)