Manželstvo po taliansky

Tak tohle je pravá Itálie. Spousta křiku, zuřivá gestikulace, hysterické scény, záchvaty vzteku, urážky, vyhrožování, pláč, třískání nádobím, rozbíjení nábytku a tak všelijak podobně. A Domenico je pravý Ital. Zazobaný, arogantní děvkař, který neumí udržet slovo ani liru a pod vzhledem Rhetta Butlera skrývá pravou identitu pohodlného, sobeckého sraba a přesvědčení, že je pánem tvorstva. Což se ukáže být mylným, protože pánem rázné prostitutky a filuty Filumeny rozhodně není, jakkoli mu ona celé roky slouží (ve dne v domácnosti, v noci v posteli) a rodí mu děti, a marně usiluje o kariérní postup – manželství. Což se jí po 22 letech konečně povede. Lstí, pochopitelně, donchuan Domenico totiž ani za tu dobu špetky charakteru nenabyl… Sice jsem se párkrát zasmála, ale z mého pohledu je italské manželství spíš drama než komedie. Asi že holt nejsem chlap. (30.12.2015)

Celý film sa točí okolo Sophie Lorenovej v roli šľapky so zlatým srdcom a často je stereotypný ako sa dá od podobného námetu očakávať. Ale i napriek očiprepaľujúcim vnadom sa Lorenovej podarilo poľučtiť svoju postavu a vtiahnuť diváka do trápenia nerešpektovanej ženy. A exceluje. Ostatní herci sú taktiež skvelí. I cez to všetko, niektoré peripetie sú uveriteľné len ťažko, viď Lorenovej starnutie, kde nič nemohlo prekryť jej živelnosť! (21.06.2013)

Je to jeden z barevných obrazů italského života a konfrontace dvou postav, z nichž každá vykazuje celou řadu vlastností a slabosti typických pro muže a ženu. Jak může Filoména přimět obchodníka, aby se s ní oženil ? Jak může udělat velký přechod od ženy v domě k přijetí manželova jména? Jak může překonat strašlivou propast nerovné sociální příslušnosti? Řešení našla vskutku šalamounské. Nádherně okázalý film. Produkce: Compagnia Cinematografica Champion (28.03.2018)

Čekal jsem konverzační komedii, dostal sice výtečný, ovšem značně depresivní a temný příběh o lásce a nenávisti. Hlavní devizou snímku není ani tak precizní režie či skvělý scénář, ale zejména vynikající hlavní herecké duo. Mastroianni vystupuje jako uhlazený, na vzhled si potrpící svůdník, kterému divák uvěří veškeré emoce, od smutku a neštěstí přes obvyklou familiérnost až po závěrečný neklid a nejistotu, zatímco Sophie Loren hraje svojí Filumenu jako navenek zamilovanou a navní slečnu, ze které se postupně vyklube tvrdá a cílevědomá žena, která je mnohem větší osobnost než navenek suveréní Domenico a je to právě ona, jenž si postupně ukradla moje sympatie a po celou dobu filmu ji fandil. Ač se mi dostalo jiné podívané, než jsem čekal, tak nakonec jsem jen rád a po delší době mohu s klidným svědomím udělit zasloužený plný počet hvězdiček. (25.05.2009)

Podle mě je Sophia Loren silně přeceňovaná. Tady jí bylo čerstvě třicet a vypadala na solidní českou padesátku. To je na jednu stranu kritika, ale i pochvala. Nicméně u Sophie bych očekával trošku jiné přirovnání, ještě když je brána za paní herečku 20. století. Mě osobně teda neoslnila. A ten bláznivej Ital Marcello Mastroianni, kterej hraje postavu, co má strach přijmout realitu, už vůbec ne. Ono pochlebovat a lhát společnosti umí každej, ale postavit se jí čelem, to už je umění. Do toho si připočtěte klasickou italskou domácnost, která se snaží být rádoby vtipná a máte zaděláno na film, který mě osobně vůbec, ale vůbec nebavil. (22.09.2014)