Manželstvo po taliansky

Vittorio De Sica. Báječný režisér, který nás potěšil tolika roztomilými filmy. Tento film je laděn do hořkosladkého příběhu, který je 100% ze života. Samozřejmě, že se jedná o herecký koncert dvou nezapomenutelných hvězd let 1950-1970 Marcella MASTROIANNIHO a jeho stále herecké partnerky SOPHIE LOREN. Když k nám do Československa přišel tento film, tak kina praskala ve švech. Jednak byl Mastroianni ideálem téměř všech žen a jednak De SICOVY filmy slibovaly zaručenou kvalitní zábavu. Tehdy jsem si i já odstála frontu před pokladnou do kina. Dnes jsem měla možnost si tento film koupit na DVD. Podívala se po 40 letech znovu, mnohé si připoměla a bavila se stejně jako tenkrát... (28.05.2008)

WARNING: Komentář obsahuje lehké spoilery! Na začátku jsem se bál, že to bude další uječená pestrobarevná italská komedie, kde je "vtipné" právě to, jak po sobě postavy pořád křičí a nadávají si. Takové nemůžu vystát a mám s tím problém i u takových borců, jakým byl třeba Fellini. Už jsem se pomalu začal připravovat, jak tu tenhle film zdrbu, ale pak přišla scéna s Filumeniným pseudoumíráním a já si řekl: "Vida! Tohle je docela hezká léčka, začíná mě to bavit!" A bavit mě to nepřestalo až do hezkého něco-jako-happy-endu. Žánr tragikomedie má většinou schéma komedie se špatným koncem. Manželství po italsku je příjemná alternativa. (19.08.2007)

Afektovaný, uřvaný, melodramatický, inu typický film Italky Sophie Loren a jejího sparring partnera Mastroianniho. I když tady je třeba poctivě říct, že ten jeho seladon tu byl dokonalejší než jinde.  Prvních pár minut jsem se ladil na po dlouhé době typickou filmovou "italštinu", všechno to spílání, lomení rukama, koulení očima a křik, na to bylo třeba si zvyknout. Ale pak se začal do příběhu plížit onen italský způsob romantického filmu, ten krásně sladkobolný příběh o osudové lásce, jímž se rád člověk nechá polapit a prostě si přeje šťastný konec.  Co do vyprávění možná hodně zkratkovité ...a měla/měli tři syny, a oni ji/je milovali..., ale  ono to je fuk. Láska je taky zkratka k duši toho druhýho, tak o čem se tu bavíme.. (21.09.2023)

Značná část starých filmů během času ztrácí napětí a aktuálnost. To se ale netýká tohoto snímku. Usedla jsem do křesla, že se z nostalgie znovu po letech na kousek kouknu a už jsem neodešla. U obrazovky mě udržel jak známý příběh, tak hlavně brilantní výkony herecké dvojice Lorenová – Mastroiani, kterým díky bohu ani dabing neuškodil. Má to velmi dobrou dobovou atmosféru i výpravu, skvělé dialogy a jednoduchý příběh, který zabrnká na city. (30.09.2014)

To jsem si mohl myslet, že když starý zloděj kol De Sica natočí komedii, vyjde mu z toho zas sociální drama. Čímž nechci říct, že jsem se nenasmál, naopak, tak upřímně jako ve scéně Filumenina zázračného uzdravení jsem se nechechtal už pěkně dávno, ale taky jsem se bohapustě dojal nad tvrdou realitou, v které ten na povrchu lehký příběh stojí oběma nohama. Naše starosti na jejich hlavy, přátelé. Když pomyslím, že tohle kdysi byla běžná spotřební kinematografie… Radši nedomýšlet. — Sophia Lorenová je tady za naprostou bohyni, ženskou i hereckou – kdo jiný než pravá bohyně by měl schopnosti a odvahu před kamerou takhle autenticky vizuálně i osobnostně vyzrát (komu to připadá jako zošklivění, neví nic o kráse) z plaché sedmnáctileté holčiny do čtyřicetileté životem ošlehané, ale nezlomené ženské. **** jen kvůli tomu, že ho z toho Vesuvu neshodila ona, syčáka jednoho, a kdo ví, jestli to nakonec nezvednu na pět. (07.05.2013)