Sleep Dealer

Pokud ve mě tenhle film vyvolal nějaký pocit tak znechucením přetechnizovaného sveta ve kterém se příběh odehrává. Opravdu bych se moc nechtěl dožít doby kdy budete připojení na počítač a ovládat stroje přes půl planety bez jakéhokoli svědomí ze svých činů. Tím na mě tento film opravdu zapůsobil. Po technické stránce už ale na tak dobré pozici není, triky jsou jednim slovem dost špatné. Tvůrci, ale spíše kladou důraz na emoční stránku než technickou, takže je vše v nejlepším pořádku. (07.09.2009)

Největším problémem tohoto filmu je pro mě jeho polovičatost. Pořád jsem si při sledování říkala, že ta atmosféra, podpořená autentickým mexickým prostředím je slušná, ale já bych klidně ještě přitvrdila. Nebo, že by to jako nevábná futuristická vize mohlo být ještě o něco naléhavější. Jako nápad je to sice celkem originální (až na ty matrixovské přípojky do těla), slabší triky mi taky nevadily (přeci jenom nemůžu v tomhle ohledu od mexického filmu čekat zázraky), ale scénáristicky mi to přišlo docela slabé a potencionální mrazivost celého snímku poněkud snižoval mírně patetický příběh hlavního hrdiny. Což je škoda, mohlo to být o moc lepší scifi. (07.06.2016)

Sleep Dealer nabízí nepříjemnou vizi světa, v němž bohaté země (zde USA) odčerpávají z těch chudších pracovní sílu i přírodní bohatství (vodu). Žárlivě střeží své bohatství a sebemenší náznak vzdoru či jen možnosti jeho existence v okamžení zprovodí ze světa a ještě se chlubí budováním míru. "Přípojky", rozhraní mezi stroji a člověkem, umožňují, abychom větě vyřčená nejvedlejší postavou: "Konečně má Amerika, co vždycky, zaměstnance bez zaměstnanců," přiřkli hodnotu logická 1. Tak, stroje se ovládají na dálku, z mexických "továren", ta "lůza" zůstává se svými problémy pěkně doma, za neprodyšnou hranicí. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Oddramatizováním filmu dosahuje Sleep Dealer ve svých vrcholných okamžicích až hypnotického odcizení, které snad může být vlastní lidem vytrženým ze svých životů, se vzpomínkami na Truenode, webu pro sdílení zážitků, moři nezájmu, duším v pracovní době vyrvaným z těl a nacpaných do strojů, dočasně nalézajícím štěstí jen v ženské/mužské náruči. Pohledy za hranici, kde je to zdánlivě stejné, zastavený čas s dívkou, strnulé pohyby v továrně a bytí ve stroji se mi líbilo... Žel, oddramatizování je nedůsledné a zápletka spočívající v (očekáváném a proto těžko považovatelném za SPOILER) vzepření se systému poněkud neuspokojivě naivní, naštěstí zakončení akcí pojatou "neakčně", tedy vhodně odpovídajícím způsobem pro neosobní boji bezpilotních letounů "na dálkové ovládání", mi přišlo poměrně svěží. Klika, že hrdinové zvolili techniku k dosažení svých cílů, jinak bych vyznění filmu vnímal jako luddistickou oslavu předindustriální éry plné opravdovosti a štěstí. Film z tohoto záměru přesto lehce podezřívám a hodnocením strhávám především za úvodní otravné dialogy, kterými příliš papírově duní moudrost stáří či hloupost pojídačů americké popkultury. Tomuto filmu sluší mlčení. Nesluší mu předžvýkání a tím změlčení všech myšlenek tak, aby "to došlo každému". (25.10.2010)

Když jsem zjistil, že existuje nějaký mexický sci-fi, okamžitě jsem zpozorněl. Sleep Dealer si prostě koledoval o to, abych se na něj podíval. Během sledování mě hodně zaujal námět, který je v seznamu těch totálně neotřelých. Na druhou stranu mě naštvalo množství odfláklých a evidentně levných momentů ve filmu, kterým dominovaly digitální efekty jak z nějakého intra počítačové hry z roku 1996. Postavy to také nijak nezachránili a tak jediné, co si tenhle film udržel, je opravdu akorát ten nápad. (08.09.2015)

Občasná pohádkově naivní optika a nízkorozpočtové ztvárnění mohou být některými považovány za negativa, mně osobně však jejich symbióza se seriózními tématy a silnými sociálně-kritickými tendencemi jistým způsobem okouzlila, což vyústilo v poměrně osvěžující divácký zážitek. Jistě, fikční svět má své mezery, stejně tak i scénář, navíc se při odhlédnutí od hi-tech prvků ve své podstatě vlastně jedná o další (poměrně běžnou) romanci, ale ne každá moralizující pohádka o klukovi, co šel do světa a štěstí tam nakonec našel, přeci nemusí být z produkce studia Disney, plná zpívajících zvířat a chytlavých songů. Tentokrát svou šanci dostali i Mexičani, zlo není jasně vyhraněné a personifikované a místo jednoduchého moralizování se zde dočkáváme orwellovské antiutopie. Na debut velmi povedené. (09.03.2011)